Člověk mínil, že pojede o víkendu na běžky, byť jak počasí tak podmínky se nejevily zrovna jako ty nejvhodnější, ale život změnil. A tak místo přívalu sněhu a občasného nárazového větru nastoupil pobyt v teple, v klidu a s několika šálky horkého čaje. Sice to platí s výjimkou - byla jedna cesta autem do Pardubic na návštěvu, ale ani zde horký čaj navíc s maminčinými tradičně skvělými koláčky nechyběl. A tak asi nepřekvapí, že o něm bude i těchto pár řádek. Poměrně často slýchávám otázku, zda mi nabízený čaj vůbec bude chutnat? Určitě jen díky tomu, že se ví, že mám rád dobrý čaj a že jej piji poměrně často. Ale asi se neví, že čaj můžeme vnímat od pouhé tekutiny, kterou do sebe doslova vlijeme s cílem touto formou vůbec nějakou dostat do těla, byť za chvilku její větší část díky vlastnostem čaje tělo opouští, až po lahodný nápoj probouzející při jeho přípravě i popíjení různé vzpomínky či úvahy a
bystřící naše smysly. A právě vnímání toho, za jakým účelem se čaj pije, nakonec většinou rozhoduje o tom, jaký ten čaj zanechá po jeho vypití dojem. A pokud splní účel, tak je vyhráno. A abychom nezůstali jen u "známkování"
dle dojmů, očekávání a účelu, máme tu také jeho druhové dělení. Laikům postačí dělení na dva druhy - na černý a zelený. Ale zůstat jen u nich, to by byla škoda a člověk by se připravil o spoustu dalších chutí bílých, hnědých, žlutých i
ovoněných čajů a čajů, jejichž základem kupodivu nejsou lístky
čajovníku. A co vede člověka ochutnat jich co nejvíce? Prostá zvědavost. A tak díky tomu, že i já jsem v této oblasti hodně zvědavý, podařilo se mi toho ochutnat už poměrně dost a výsledek je, že pro "pravidelné pití" nezůstávám jen u jednoho druhu. A
že časté ochutnávání má i své stinné stránky, neb zvědavost často předčí reálný odhad, člověk neslyší na zkušenosti jiných a ani nedbá jejich rad, záhy zjistíte u následujícího příkladu, který uvedu otázkou. Uvařili byste si černý čaj, osladili jej a nasypali do něj polévkovou lžíci škvarků? Určitě ne. Ale když se podával pravý tibetský černý čaj s kousky jačího másla, nezaváhal jsem a ochutnal. A ne málo. Co následovalo, tušíte. A kam jsem jej dle výše zmiňovaného "vnímání" zařadil? Do pro takové účely vymyšlené "
speciální kategorie" dle toho, co následovalo - a to mezi"hodně rychlé" čaje. A co taková japonská delikatesa doporučovaná jako nápoj po obědě, jejíž jméno je
Genmaicha, v překladu znamenající "čaj s neleštěnou rýží". A přitom to je jen standardní čaj, obohacený smícháním s praženou rýží. Touto
kombinací získává své lákavé aróma a velmi neobvyklou chuť. Bohužel ani ten u mě nezanechal hlubší dojem. A tak k občasnému ochutnávání a experimentování třeba nezapomenout, že na druhé straně existuje indický vysokohorský
Darjeeling, nížinný
Assam, pro chvíle přemýšlení doporučovaný nepálský vysokohorský čaj, k očistě těla i ducha nabízená Bílá pivoňka (
Bai Mu Dan Cha), pro chvíle samoty jihočínský Dian Hong Cha nebo japonská
Matcha. A co ještě ochutnat takový nálev z drceného zeleného listu paraguayské cesmíny, jehož povzbudivé účinky překonají většinu známých nápojů? Právě proto jej doporučují zejména těm, kteří mají před sebou dlouhou noc, kterou je třeba probdít. A nakonec přidám ten bez čajových lístků, jehož obliba v různých provedeních stále stoupá. A to zejména v časech plískanic a kolem se šířících chřipkových virů. Je to čaj zázvorový. A jak na něj? Toto je již léty odzkoušený recept, kdy na jeho jednu porci (O,2 l) k cca 2 cm kousku čerstvého zázvoru oloupaného a nastrouhaného na tenké nudličky přidáme půl čajové lžičky anýzu, 5 hřebíčků, půl hvězdičky badyánu a 2 kolečka citrónu. Vše zalijeme horkou vodou, necháme asi 7 minut louhovat, potom scedíme, osladíme podle chuti medem a nápoj vhodný zejména do plískanic na obranu před nachlazením je na světě. Právě takový, který na jedné straně do sebe v posledních dnech "vlévám" s vírou, že přispěje sv
ou "troškou do mlýna" jak k ochraně před plným rozvinutím se "
kašlíku a
rýmičky" resp. kolem se šířící chřipkou tak i k "obživnutí" chuťových buněk pro další čaje.
A na závěr tradiční věta, že všeho moc někdy škodí. Proto nezatracuji ani další oblíbený nápoj,
tentokrát z plodů kávovníku, byť konzumuji jen občas a v podstatě jen v provedení
cappuccino nebo
latté. A když jsme u tohoto také stále oblíbenějšího nápoje, víte,
že minulý týden viděla Praha v Křižíkově pavilonu na veletrhu Top
Gastro 2009 světový rekord v jeho přípravě? Do obřího polypropylénového šálku vyrobili účastníci soutěže Mistr kávy celých 2009 litrů
cappuccina, na jehož výrobu se spotřebovalo 10 000 porcí
espressa a 1709 litrů mléka. Výsledek má být zapsán do Guinnessovy knihy rekordů. Zdali měli účastníci výstavy
možnost ochutnat, netuším. Pokud by
tomu tak ale bylo, předpokládám však, že nakonec na tom všem byl zajímavý asi jen ten rekord, neb následně z tohoto obřího šálku rozlévanému
nápoji se už asi
cappuccino říkat nedalo, byť jako
cappuccino byl vyroben. Samozřejmě kromě těch, co potřebovali jen doplnit tekutinu či zvýšit hladinu kofeinu v organismu. Prostě i k
tomuto nápoji patří něco navíc. Jako tomu bylo i u šálků zde zobrazených, kdy ke každému se vztahuje konkrétní vzpomínka.
Člověk mínil, že pojede o víkendu na běžky, byť jak počasí tak podmínky se nejevily zrovna jako ty nejvhodnější, ale život změnil. A tak místo přívalu sněhu a občasného nárazového větru nastoupil pobyt v teple, v klidu a s několika šálky horkého čaje. Sice to platí s výjimkou - byla jedna cesta autem do Pardubic na návštěvu, ale ani zde horký čaj navíc s maminčinými tradičně skvělými koláčky nechyběl. A tak asi nepřekvapí, že o něm bude i těchto pár řádek. Poměrně často slýchávám otázku, zda mi nabízený čaj vůbec bude chutnat? Určitě jen díky tomu, že se ví, že mám rád dobrý čaj a že jej piji poměrně často. Ale asi se neví, že čaj můžeme vnímat od pouhé tekutiny, kterou do sebe doslova vlijeme s cílem touto formou vůbec nějakou dostat do těla, byť za chvilku její větší část díky vlastnostem čaje tělo opouští, až po lahodný nápoj probouzející při jeho přípravě i popíjení různé vzpomínky či úvahy a bystřící naše smysly. A právě vnímání toho, za jakým účelem se čaj pije, nakonec většinou rozhoduje o tom, jaký ten čaj zanechá po jeho vypití dojem. A pokud splní účel, tak je vyhráno. A abychom nezůstali jen u "známkování" 
dle dojmů, očekávání a účelu, máme tu také jeho druhové dělení. Laikům postačí dělení na dva druhy - na černý a zelený. Ale zůstat jen u nich, to by byla škoda a člověk by se připravil o spoustu dalších chutí bílých, hnědých, žlutých i ovoněných čajů a čajů, jejichž základem kupodivu nejsou lístky čajovníku. A co vede člověka ochutnat jich co nejvíce? Prostá zvědavost. A tak díky tomu, že i já jsem v této oblasti hodně zvědavý, podařilo se mi toho ochutnat už poměrně dost a výsledek je, že pro "pravidelné pití" nezůstávám jen u jednoho druhu. A
že časté ochutnávání má i své stinné stránky, neb zvědavost často předčí reálný odhad, člověk neslyší na zkušenosti jiných a ani nedbá jejich rad, záhy zjistíte u následujícího příkladu, který uvedu otázkou. Uvařili byste si černý čaj, osladili jej a nasypali do něj polévkovou lžíci škvarků? Určitě ne. Ale když se podával pravý tibetský černý čaj s kousky jačího másla, nezaváhal jsem a ochutnal. A ne málo. Co následovalo, tušíte. A kam jsem jej dle výše zmiňovaného "vnímání" zařadil? Do pro takové účely vymyšlené "speciální kategorie" dle toho, co následovalo - a to mezi"hodně rychlé" čaje. A co taková japonská delikatesa doporučovaná jako nápoj po obědě, jejíž jméno je Genmaicha, v překladu znamenající "čaj s neleštěnou rýží". A přitom to je jen standardní čaj, obohacený smícháním s praženou rýží. Touto 
kombinací získává své lákavé aróma a velmi neobvyklou chuť. Bohužel ani ten u mě nezanechal hlubší dojem. A tak k občasnému ochutnávání a experimentování třeba nezapomenout, že na druhé straně existuje indický vysokohorský Darjeeling, nížinný Assam, pro chvíle přemýšlení doporučovaný nepálský vysokohorský čaj, k očistě těla i ducha nabízená Bílá pivoňka (Bai Mu Dan Cha), pro chvíle samoty jihočínský Dian Hong Cha nebo japonská Matcha. A co ještě ochutnat takový nálev z drceného zeleného listu paraguayské cesmíny, jehož povzbudivé účinky překonají většinu známých nápojů? Právě proto jej doporučují zejména těm, kteří mají před sebou dlouhou noc, kterou je třeba probdít. A nakonec přidám ten bez čajových lístků, jehož obliba v různých provedeních stále stoupá. A to zejména v časech plískanic a kolem se šířících chřipkových virů. Je to čaj zázvorový. A jak na něj? Toto je již léty odzkoušený recept, kdy na jeho jednu porci (O,2 l) k cca 2 cm kousku čerstvého zázvoru oloupaného a nastrouhaného na tenké nudličky přidáme půl čajové lžičky anýzu, 5 hřebíčků, půl hvězdičky badyánu a 2 kolečka citrónu. Vše zalijeme horkou vodou, necháme asi 7 minut louhovat, potom scedíme, osladíme podle chuti medem a nápoj vhodný zejména do plískanic na obranu před nachlazením je na světě. Právě takový, který na jedné straně do sebe v posledních dnech "vlévám" s vírou, že přispěje svou "troškou do mlýna" jak k ochraně před plným rozvinutím se "kašlíku a rýmičky" resp. kolem se šířící chřipkou tak i k "obživnutí" chuťových buněk pro další čaje. A na závěr tradiční věta, že všeho moc někdy škodí. Proto nezatracuji ani další oblíbený nápoj, 
tentokrát z plodů kávovníku, byť konzumuji jen občas a v podstatě jen v provedení cappuccino nebo latté. A když jsme u tohoto také stále oblíbenějšího nápoje, víte, že minulý týden viděla Praha v Křižíkově pavilonu na veletrhu Top Gastro 2009 světový rekord v jeho přípravě? Do obřího polypropylénového šálku vyrobili účastníci soutěže Mistr kávy celých 2009 litrů cappuccina, na jehož výrobu se spotřebovalo 10 000 porcí espressa a 1709 litrů mléka. Výsledek má být zapsán do Guinnessovy knihy rekordů. Zdali měli účastníci výstavy možnost ochutnat, netuším. Pokud by
tomu tak ale bylo, předpokládám však, že nakonec na tom všem byl zajímavý asi jen ten rekord, neb následně z tohoto obřího šálku rozlévanému 
nápoji se už asi cappuccino říkat nedalo, byť jako cappuccino byl vyroben. Samozřejmě kromě těch, co potřebovali jen doplnit tekutinu či zvýšit hladinu kofeinu v organismu. Prostě i k tomuto nápoji patří něco navíc. Jako tomu bylo i u šálků zde zobrazených, kdy ke každému se vztahuje konkrétní vzpomínka.
Žádné komentáře:
Okomentovat