Dnešnímu dlouho předem plánovanému jednodennímu výletu s běžkami díky hledání shody v kalendářích "účastníků tohoto zájezdu"předcházelo intenzivní sledování předpovědi počasí, aby bylo dostatek informací pro rozhodnutí, kam se nakonec pojede. A
jelikož s numerickým modelem počasí mám poměrně dobré zkušenosti, tak jsem dnes vsadil na osvědčené "Jánky" a o tom jsem ráno přesvědčil i zbytek osádky auta. Vše bylo založeno na předpokladu, že dnes se bylo třeba dostat do výšky nad 1000 m n.m. A jak to dopadlo? Téměř vše se naplnilo.
Ráno těsně pod nulou a k tomu poměrně slušný sníh, takže vystoupání na Černou horu do míst pod Černou boudu bylo opravdu rychlé,byť dohlednost byla do 50 m, drobně sněžilo a na volných plochách i trošku foukalo. A právě to, že jsme tam byli poměrně rychle, rozhodlo, že na Lučiny, kde jsme plánovali polední občerstvení (kde jinde, než na Lesní boudě), si
dojedeme přes Světlou horu a Pěticestí. A právě na této cestě se začaly plně projevovat rozdíly v namazání resp. nenamazání. Do kopce vítězily lyže "těžších vah" s kopce kupodivu téměř nenamazané lyže nejlehčí účastnice zájezdu. Jen na některých místech na tom byli všichni stejně. A to tam, kde byly návěje, čerstvý firn a teplota se pohybovala pod nulou, byť v těchto místech občas vykouklo sluníčko. Ale nakonec ani tady jsme se nějak zvlášť "necourali". A když v poledne pod
Václavákem přišla řeč na místo poledního občerstvení, byla to spíše řečnická otázka, neb bylo jasné, že "otočka" bude na Lesní boudě (tj. že bude podle mého:-), kam jsme mířili s tím, že se snad nějak porovnáme s výdejem jídla pro zde ubytovaný lyžařský výcvik. Spousta běžek před boudou naznačovala, že to asi nebude jen o tom. A když jsme vstoupili do restaurace, potvrdilo se to. Všech pět stolů určených pro příchozí bylo téměř obsazeno. A navíc většina zde sedících už byla asi po jídle a "dolaďovali" svou
pohodu cigárkem. Což na nás dýchlo opravdu výrazně, až mě začaly pálit oči. A tak jsme demokratickou většinou rozhodli, že se
na občerstvení, byť neradi díky proslulosti místní kuchyně, posuneme o pár výškových i délkových metrů,
tj. na Lyžařskou boudu. Jedině mizerná viditelnost "na 2 - 3 tyče" nás uchránila od zamítnutí tohoto nápadu, neb podmínky pro stoupání nebyly zrovna nejlepší a navíc náš organismus před Lesní boudou "ometený" od sněhu, odstrojený od zimních doplňků a naladěný na prima jídlo zde, byl znovu uveden do stavu "bojové pohotovosti" s tím, že jídlo a pití nutno hledat o kousek (spíše kus) dále. Byť stoupání bylo poměrně únavné, vidina něčeho dobrého vítězila a chata už musela každou chvilku vykouknout z mlhy. Těch chvilek bylo sice více, teprve až štěkot místního hlídače tuto vidinu zreálnil a pak se vyhlížený objekt skutečně objevil. A dojet sem stálo opravdu za to. Jen se ještě sluší dodat, že zážitek odsud překonal dosavadní zkušenosti s tímto místem. Česnečka skvělá,
černé pivo také a místní specialita - bramboráčky se zelím a škvarky -nahrazující oblíbený "Lyžařský
bramborák" se zelím a kuřecím masem,taky bez chyby. Kdyby zelí nebylo tepelně upravené, určitě by to bylo ještě chuťově výraznější. Trošku jsme se tam "rozseděli", ale když nadešel čas, kdy bylo nutno vyrazit, abychom dle plánu dorazili k autu ponechaném u Hoffmannových bud v čase, kdy jsme se domluvili, že pojedeme domů, opravdu jsme vszali a vydali se na cestu zpět. Na cestu jsme
obdrželi radu prostřednictvím jedné povzbuzující SMS ve znění "Když to nepojede, tak se můžete kutálet", ale věřili jsme, že nebude
tak zle, abychom ji museli využít :-) Cesta zpět po seškrábnutí ledového nánosu pod patou se totiž vyvíjela dobře, pouze při sjezdu z Liščí louky měl každý z nás trošku problém nezastavit a trefit
se do volného místa uvnitř skupinky pěších turistů stoupajících do míst, která jsme právě opustili. A s přibývajícími kilometry stejný problém jako v poledne - zpomalující se lyže. A tak jsem si tentokrát naplno nevychutnal sjezd nad Černý Důl. Myšlenku, že to bude stejné i ve sjezdu k
Vendlovce resp. až na parkoviště, jsem si ale nechtěl připustit. Takže stop, oškrabat sice tentokrát menší ale taky nános z lyží, "dlaňovou" žehličkou (nic moc teplo) "upravit" skluznici a nanést jak to šlo aspoň něco vosku,
.jpg)
který prokazatelně na tento typ sněhu nezabírá ale taky "neškodí". A vyšlo to, takže jsem se nakonec parádně projel aniž jsem byl nucen opustit stopu, byť při závěrečném sjezdu po poslední části Černohorské cesty jsem nakonec dojel až na "bronzové" pozici. Ale vím, že to nebylo rozhodující :-) Sice jsme jeli tři, takže logicky na té pomyslné bedně jsme stáli všichni. Ale ne dle toho "pořadí na cílové pásce", ale proto, že se spokojenost, pohoda, celkové rozpoložení a první hodnocení účastníků vyšplhalo na úroveň odpovídající "postavení na této pomyslné bedně". A jelikož je sněhu "
hafo", počasí v průběhu března určitě nabídne několik termínů, které se "potkají s našimi kalendáři", nezbývá, než se těšit na další výšlap a zážitky s ním spojené. A určitě to ještě jednou budou Jánky tentokrát s parkováním auta na centrálním parkovišti pod stanicí lanovky a s jízdou nově vybudovaným "tobogánem " přes silnici při návratu k autu.
Dnešnímu dlouho předem plánovanému jednodennímu výletu s běžkami díky hledání shody v kalendářích "účastníků tohoto zájezdu"předcházelo intenzivní sledování předpovědi počasí, aby bylo dostatek informací pro rozhodnutí, kam se nakonec pojede. A jelikož s numerickým modelem počasí mám poměrně dobré zkušenosti, tak jsem dnes vsadil na osvědčené "Jánky" a o tom jsem ráno přesvědčil i zbytek osádky auta. Vše bylo založeno na předpokladu, že dnes se bylo třeba dostat do výšky nad 1000 m n.m. A jak to dopadlo? Téměř vše se naplnilo. 
Ráno těsně pod nulou a k tomu poměrně slušný sníh, takže vystoupání na Černou horu do míst pod Černou boudu bylo opravdu rychlé,byť dohlednost byla do 50 m, drobně sněžilo a na volných plochách i trošku foukalo. A právě to, že jsme tam byli poměrně rychle, rozhodlo, že na Lučiny, kde jsme plánovali polední občerstvení (kde jinde, než na Lesní boudě), si 
dojedeme přes Světlou horu a Pěticestí. A právě na této cestě se začaly plně projevovat rozdíly v namazání resp. nenamazání. Do kopce vítězily lyže "těžších vah" s kopce kupodivu téměř nenamazané lyže nejlehčí účastnice zájezdu. Jen na některých místech na tom byli všichni stejně. A to tam, kde byly návěje, čerstvý firn a teplota se pohybovala pod nulou, byť v těchto místech občas vykouklo sluníčko. Ale nakonec ani tady jsme se nějak zvlášť "necourali". A když v poledne pod 
Václavákem přišla řeč na místo poledního občerstvení, byla to spíše řečnická otázka, neb bylo jasné, že "otočka" bude na Lesní boudě (tj. že bude podle mého:-), kam jsme mířili s tím, že se snad nějak porovnáme s výdejem jídla pro zde ubytovaný lyžařský výcvik. Spousta běžek před boudou naznačovala, že to asi nebude jen o tom. A když jsme vstoupili do restaurace, potvrdilo se to. Všech pět stolů určených pro příchozí bylo téměř obsazeno. A navíc většina zde sedících už byla asi po jídle a "dolaďovali" svou pohodu cigárkem. Což na nás dýchlo opravdu výrazně, až mě začaly pálit oči. A tak jsme demokratickou většinou rozhodli, že se na občerstvení, byť neradi díky proslulosti místní kuchyně, posuneme o pár výškových i délkových metrů, 
tj. na Lyžařskou boudu. Jedině mizerná viditelnost "na 2 - 3 tyče" nás uchránila od zamítnutí tohoto nápadu, neb podmínky pro stoupání nebyly zrovna nejlepší a navíc náš organismus před Lesní boudou "ometený" od sněhu, odstrojený od zimních doplňků a naladěný na prima jídlo zde, byl znovu uveden do stavu "bojové pohotovosti" s tím, že jídlo a pití nutno hledat o kousek (spíše kus) dále. Byť stoupání bylo poměrně únavné, vidina něčeho dobrého vítězila a chata už musela každou chvilku vykouknout z mlhy. Těch chvilek bylo sice více, teprve až štěkot místního hlídače tuto vidinu zreálnil a pak se vyhlížený objekt skutečně objevil. A dojet sem stálo opravdu za to. Jen se ještě sluší dodat, že zážitek odsud překonal dosavadní zkušenosti s tímto místem. Česnečka skvělá, 
černé pivo také a místní specialita - bramboráčky se zelím a škvarky -nahrazující oblíbený "Lyžařský bramborák" se zelím a kuřecím masem,taky bez chyby. Kdyby zelí nebylo tepelně upravené, určitě by to bylo ještě chuťově výraznější. Trošku jsme se tam "rozseděli", ale když nadešel čas, kdy bylo nutno vyrazit, abychom dle plánu dorazili k autu ponechaném u Hoffmannových bud v čase, kdy jsme se domluvili, že pojedeme domů, opravdu jsme vszali a vydali se na cestu zpět. Na cestu jsme obdrželi radu prostřednictvím jedné povzbuzující SMS ve znění "Když to nepojede, tak se můžete kutálet", ale věřili jsme, že nebude tak zle, abychom ji museli využít :-) Cesta zpět po seškrábnutí ledového nánosu pod patou se totiž vyvíjela dobře, pouze při sjezdu z Liščí louky měl každý z nás trošku problém nezastavit a trefit 
se do volného místa uvnitř skupinky pěších turistů stoupajících do míst, která jsme právě opustili. A s přibývajícími kilometry stejný problém jako v poledne - zpomalující se lyže. A tak jsem si tentokrát naplno nevychutnal sjezd nad Černý Důl. Myšlenku, že to bude stejné i ve sjezdu k Vendlovce resp. až na parkoviště, jsem si ale nechtěl připustit. Takže stop, oškrabat sice tentokrát menší ale taky nános z lyží, "dlaňovou" žehličkou (nic moc teplo) "upravit" skluznici a nanést jak to šlo aspoň něco vosku, .jpg)
který prokazatelně na tento typ sněhu nezabírá ale taky "neškodí". A vyšlo to, takže jsem se nakonec parádně projel aniž jsem byl nucen opustit stopu, byť při závěrečném sjezdu po poslední části Černohorské cesty jsem nakonec dojel až na "bronzové" pozici. Ale vím, že to nebylo rozhodující :-) Sice jsme jeli tři, takže logicky na té pomyslné bedně jsme stáli všichni. Ale ne dle toho "pořadí na cílové pásce", ale proto, že se spokojenost, pohoda, celkové rozpoložení a první hodnocení účastníků vyšplhalo na úroveň odpovídající "postavení na této pomyslné bedně". A jelikož je sněhu "hafo", počasí v průběhu března určitě nabídne několik termínů, které se "potkají s našimi kalendáři", nezbývá, než se těšit na další výšlap a zážitky s ním spojené. A určitě to ještě jednou budou Jánky tentokrát s parkováním auta na centrálním parkovišti pod stanicí lanovky a s jízdou nově vybudovaným "tobogánem " přes silnici při návratu k autu.
Žádné komentáře:
Okomentovat