Prodloužený víkend strávený v samém srdci Beskyd pod vrcholem Radhoště měl být zakončen přivítáním se s létem. Pravda, předpověď počasí nebyla nic moc, páteční přívalový déšť, který nás zastihl na cestě při obědě v Olomouci, v mírnějších podobách i jeho pokračování až do sobotního večera a k tomu stále klesající teplota blížící léto rozhodně nepřipomínaly. Ale víra, že se to jednou musí zlomit,
byla pevná a chvilkové vyjasnění s trochu sluníčka v
sobotu před setměním nás v tom ještě více utvrdilo. A tak po improvizacích v předchozích dvou dnech jsme si řekli, že ráno bude už lépe a nelze připustit návrat domů bez návštěvy Pusteven, setkání s místně uctívaným božstvem Radegastem (pivo jsme zvládli dole, tak zbývalo "jen"se poklonit jeho soše na hřebeni) a bez dobytí vrcholu Radhoště. První pohled okna po probuzení těsně před okamžikem letního slunovratu jsme však konstatovali, že astronomické léto sice v 6:54:31 hod. nastalo, ale co do počasí to pomalu vypadá, jako by byl už podzim na krku. A tak v čase, kdy mnozí známí a někteří příbuzní si nahřívají své kosti v teplých krajích a stále teplejších vodách, jsme s vírou, že nahoře na hřebeni by nad nízkými
mraky už mohlo být vysněné sluníčko, vyrazili nahoru. A zjištění? Vlhkost určitě 100%, viditelnost tak na 50-70 m, později u kaple téměř až na dvě desítky metrů (moc nescházelo a Cyril neviděl na Metoděje) a k tomu slušný vítr, takže se nelze divit, že jsme si jen splnili cíl a po horkém čaji či bačově grogu jsme s vítáním léta skončili a odjeli čekat na skutečné léto domů. Prodloužený víkend se sice dle bezprostředních dojmů vydařil na 100% (ale o tom až někdy příště), ale těch 10-25% navíc, na které jsme si zvykli na našich domácích expedicích v posledních letech, tentokrát scházelo. Počasí bylo opravdu špatné.
Prodloužený víkend strávený v samém srdci Beskyd pod vrcholem Radhoště měl být zakončen přivítáním se s létem. Pravda, předpověď počasí nebyla nic moc, páteční přívalový déšť, který nás zastihl na cestě při obědě v Olomouci, v mírnějších podobách i jeho pokračování až do sobotního večera a k tomu stále klesající teplota blížící léto rozhodně nepřipomínaly. Ale víra, že se to jednou musí zlomit, 
byla pevná a chvilkové vyjasnění s trochu sluníčka v 
sobotu před setměním nás v tom ještě více utvrdilo. A tak po improvizacích v předchozích dvou dnech jsme si řekli, že ráno bude už lépe a nelze připustit návrat domů bez návštěvy Pusteven, setkání s místně uctívaným božstvem Radegastem (pivo jsme zvládli dole, tak zbývalo "jen"se poklonit jeho soše na hřebeni) a bez dobytí vrcholu Radhoště. První pohled okna po probuzení těsně před okamžikem letního slunovratu jsme však konstatovali, že astronomické léto sice v 6:54:31 hod. nastalo, ale co do počasí to pomalu vypadá, jako by byl už podzim na krku. A tak v čase, kdy mnozí známí a někteří příbuzní si nahřívají své kosti v teplých krajích a stále teplejších vodách, jsme s vírou, že nahoře na hřebeni by nad nízkými
mraky už mohlo být vysněné sluníčko, vyrazili nahoru. A zjištění? Vlhkost určitě 100%, viditelnost tak na 50-70 m, později u kaple téměř až na dvě desítky metrů (moc nescházelo a Cyril neviděl na Metoděje) a k tomu slušný vítr, takže se nelze divit, že jsme si jen splnili cíl a po horkém čaji či bačově grogu jsme s vítáním léta skončili a odjeli čekat na skutečné léto domů. Prodloužený víkend se sice dle bezprostředních dojmů vydařil na 100% (ale o tom až někdy příště), ale těch 10-25% navíc, na které jsme si zvykli na našich domácích expedicích v posledních letech, tentokrát scházelo. Počasí bylo opravdu špatné.
1 komentář:
Kosti jsme si sice nahřáli, ale jak tam umí pršet (což je slabé slovo) jsme také zjistili. A protože Lambrula stojí na vrcholu kopce, noční bouřka byl docela adrenalin. Blesky litaly všemi směry, snad i vzhůru.
Okomentovat