Poprvé a snad ne (letos) naposled

Je krásné, slunečné a poprvé i patřičně teplé letní ráno. A tak jsme nelenili a začali jsme jej rovnou v naší zahradě. A to hned snídaní. Sice ne v trávě, čímž bychom zcela jistě udělali radost místním mravencům, ale i tak obklopeni zelení i zvuky nějakého to zpěvného ptactva, které si přes léto vybudovalo své útočiště v psím víně porůstajícím část jižní stěny našeho domu resp. na dalších místech v "zahradním porostu" a od brzkých ranních hodin o sobě dává patřičně vědět. Symbolicky jsme jí také uzavřeli uplynulých čtrnáct dní plných oslav a zejména setkání s většinou těch, co mě provázeli uplynulými deseti "pětiletkami" (o tom ale někdy příště) a také již úplně "otevřeli kalendář" pro další letošní akce. A jelikož ten čas opravdu letí, teď budeme muset pár dní spěchat (dodělávky v práci před dovolenou), abychom zase potom mohli dva týdny "lenošit" a dělit se o nové zážitky, kterých, jak věříme, bude, stejně jako pěkných fotografií, zase spousta. A že nezůstane je u této snídaně v zahradě, toť taky jedno velké očekávání, pro které však musí současné počasí na sobě ještě hodně zapracovat :-)