"Na obci" svítíme

Cesta z Vídně s přestávkou na doplnění energie ve Žďáru nad Sázavou (U labutě) proběhla poměrně dobře, takže zbyla ještě i chvilka času vyndat věci z auta, doplnit svíčky na připravený adventní věnec, nastavit časový spínač pro instalované vánoční osvětlení a připojit se k těm, co kolem nás již směřovali před hospodu na rozsvícení vánočního stromu. Ani zde nechyběl teplý punč a když dozněly fanfáry na trubku a starosta popřál všem nejen krásný čas adventní, nastal ten okamžik, který oznámil, že čas adventu je skutečně tu, že připomínat to bude každý další den - prostě "na obci" svítíme.

Mezi odpočívajícími atrakcemi v Prátru

A jaká by to byla návštěva Vídně bez toho, aniž by naše kroky nezamířily do Prátru - snad nejproslulejšího zábavního park v Evropě nacházejícím se ve stejnojmenném parku založeném v roce 1766 císařem Josefem II.. První atrakce tu sice byly postaveny až o století později, ale stejně, i tak je to opravdu velký kus historie. Nejvýznamnější z atrakcí je samozřejmě Wiener Riesenrad – 64 metrů vysoké ruské kolo z roku 1897. Původně sice mělo mělo 30 kabinek, ale jelikož bylo během druhé světové války poškozeno, opravené už jich má jen polovinu. Za jasného počasí z nich musí být úchvatný pohled na celé město a jeho okolí a pokud by přitom chtěl člověk uspokojit nejen zrak ale i chuť (pokud ho nezradí žaludek :-), možno si jednu z kabin (samozřejmě k tomu uzpůsobenou) vybrat pro romantickou večeři. Byť hlavní sezóna atrakcí zde už skončila - Práter je otevřen každý rok od poloviny března do konce října od deseti hodin dopoledne do jedné hodiny v noci - některé z nich mají celoroční provoz. Celkem při plném provozu by jich zde mělo být čtvrt tisíce - od kolotočů pro malé děti přes horské dráhy všech možných typů až po hrůzu nahánějící adrenalinové atrakce. Mezi ty "nejviditelnější" patří další ruské kolo „Blumenrad", horská dráha „Boomerang“, což je vracečka s loopingem, a také „Volare“, to je zase málo obvyklá létající dráha. Za zmínku stojí ještě třeba 60 m vysoký řetízkový kolotoč „Star Flyer“ a také 62 m vysoký vystřelovací volný pád „Spaceshot“. Vše doplněnou spoustou míst na občerstvení a pokud to někomu málo, či třeba se po návštěvě zklidnit (zejména pokud poctí svou návštěvou místní casino a štěstěna mu nebude dostatečně přát), sousední park je tím pravým místem. A pro fanoušky fotbalu - na kraji dlouhé aleje se nachází i známý fotbalový stadión Ernsta Happela. Vzhledem k termínu a času naší návštěvy nám však Práter nabídl už jen procházku s prohlídkou již zazimovaných či ještě neotevřených atrakcí nakonec s úvahou, jak by asi dopadla návštěva v plné sezóně? Určitě bychom si něco zkusili, ale řada atrakcí by asi byla jen "na kukandu", podle pravidla "nemusíme být přeci u všeho" :-). A aby to nebyla ta poslední tečka našeho víkendového pobytu zde, šup ještě do krtka k vodě. Stanice Donauinsel, polední pohled za neustále se zhoršujícího počasí z mostu na obě strany a zpět do krtka k hotelu - to už bylo jak vystřižené ze scénáře japonské cestovky.Vždyť je před námi cesta domů a počasí nebude nic moc. Tak máme-li stihnout u nás rozsvěcení vánočního stromu, je nejvyšší čas odjet. Ale bylo zde krásně. Tak třeba někdy příště, vždyť je to na dnešní možnosti už coby kamenem dohodil a pak doplaval :-)

Sobota ve Vídni v čase adventním

Probuzení do sobotního rána předčilo i ta největší očekávání. Teplota na nule, obloha modrá jako šmolka, snídaně na vidličku jak se na osmou hodinu patří :-) co už lepšího si na další den pobytu ve Vídni přát. A tak do ruky "sobotní plánek", hup na krtka a trááádáááá směr Schonbrunn. Vůbec, místní krtek (metro neboli po místním U-bahn) si tu zaslouží aspoň malou zmínku, neb právě díky němu a intervalům mezi spoji jsme zvládli, co jsme zvládli. Lehce mrazivé ráno v zámeckém parku, sluncem nasvícený zámek, Neptunova kašna s částečně zamrzlou hladinou vody v nádrži a na kopci se tyčící Gloriette, cíle pro dopolední procházku. A to přesto, že jsem slíbil, že tento víkend rozhodně nepolezeme do žádného kopce :-) Mj. cestou dolů byl docela zajímavý pohled na funící Japonce toužící si udělat foto shora, nemajíce však za tímto účelem moc času. Když jsme obešli osluněnou stranu zámku, tak už to bylo o docela dost lidech, neb na velkém nádvoří je další z vánočních tržišť. Ale jelikož něco z toho už jsme shlédli a ochutnali včera večer, opět krtek. Tentokrát co nejblíže další vídeňské kuriozitě, Hundertwasserhausu. Opravdu netypická architektura mezi klasickou výstavbou. Po upozornění na to, že cesta tam je mezi klasickou výstavbou a nijak zvláště značená, a ve snaze jít tou nejkratší, jsme to v jedné z uliček sice trošku "překombinovali", ale místní nás vrátil zpět na ty správné koleje a za chvíli se před námi kýžený blok objevil. Přestože jej člověk viděl na několika obrázcích, vidět na vlastní oči se nic nevyrovná. Cesta zpět na krtka už byla bez zaváhání a asistence místního ochotného policisty, jako směrem tam, a po krátkém přesunu tu byl Stephanplatz a čas někde v okolních uličkách najít něco, co něco - pravý vídeňský řízek - na posilněnou. Překvapivě jsme dlouho nehledali (Café Restaurant Frauenhuber) a jak se později ukázalo, volba to bylo dobrá. A tak po dobrém obědě nezbývalo, než ještě "zdolat" zbylá místa místní historie před tím, než ještě jednou se vrátíme pod radnici na vánoční trhy, abychom si to tam prohlédli také za světla. Po chvilce chůze po Karntnergasse jsme odbočili vpravo, aby se pře námi objevila Kapuzinerkirche a pod ní umístěná císařská hrobka, jejíž rozsah a monumentnost nás docela zaskočily, neb jsme po vstupu čekali, že ten první velký podzemní sál je vše. A ono ne:-), se zvyšujícím se letopočtem se posledních dvou místnostech objevila i místa uložení řady nám z nedávné historie již známých osobností. Cestou k Albertině malá zastávka v místním informačním centru pro "aktualizaci papírových dokumentů", tj. map a informačních prospektů k vybraným místům pro event. příští plány a hned za druhým rohem populární Café Sacher. Nakonec jediné místo z plánu, které nevyšlo, neb díky publicitě tohoto místa a určitě i termínu naší návštěvy takový nápad nemělo rozhodně málo lidí. Tak když jsme viděli před vstupními dveřmi do kavárny frontu cca dvou desítek zájemců čekajících, až se uvnitř uvolní místo, tak zelenou dostalo raději pokračování procházky směrem k dalším místům. Státní opera, Burgtheater, Hofburg, Heldenplatz až po pomník Marie Theresie na náměstí mezi objekty místních muzeí byly shlédnuty i "zdokumentovány" aby se do programu vloudila další zastávka. A to na jednom z dalších vánočním tržišť - tentokrát pod dohledem shora shlížející Marie Theresie. Tady už to kolem nás trošku "zhoustlo", takže rychle prohlédnout a když už byla chuť na "punčík", zrovna kolem nic nebylo (návrat na začátek jsme zavrhli) raději jsme pokračovali na Radniční náměstí. Kolem budovy Parlamentu obehnané mobilními zábranami proti vstupu (teprve později, když místní policie začínala zavírat hlavní silnici, jsme pochopili, proč). Na rozdíl od pátečního večera i zde to patřičně "zhoustlo" a docela byla slyšet i čeština. "Zvyk je zvyk", takže směr již odzkoušený punč z lesního ovoce tentokrát doplněný vaflí se skořicí. Za světla jsme si ještě zopakovali prohlídku části tržiště, abychom po shlédnutí části poměrně důrazné demonstrace proti úsporným balíčkům se přesunuli na hotel na menší odpočinek před večerním hledáním místa, kde "doplníme energii" a odkud možná ještě uděláme pár kroků na úplný závěr dne. Volba nakonec padla osvědčeným krtkem popojet o jednu stanici a v okolí Prátru se po něčem poohlédnout, byť internetový vyhledávač toho zrovna moc zde nenabízel. Místní "čtyřka" hned na roku svým gulášem a "mlhou uvnitř" fakt nepřesvědčila,za to kousek dál to už bylo více než ono - italská restaurace Fiorina (http://www.fiorina.at/) těšící se poměrně velkému zájmu. Nás však na rozdíl od řady jiných neopustilo ten večer štěstí a přišli jsme v čase, kdy bylo i místo. Pravda, u stolů bylo trošku těsno. Ale při trošce domluvy šlo krájet najednou i dvě opravdu velké pizzy vedle sebe. A nebylo to jen o pizze. Spořádat porci domácích nudlí s omáčkou ze čtyř sýrů byl také slušný výkon. A když dodám,že měli i tmavý kvasnicový Franziskaner, nic mi už nechybělo a nějaká večerní procházka na rozdíl od druhé půlky naší "výpravy" mě už nelákala. Takže sobotní závěrečné foto už nepochází z "mé ruky".

Wiener Christkindlesmarkt 2010 v pátek večer

Po lehké večerní přípravě věcí na cestu, dnes trošku "zkrácený úvazek" v práci, po obědě věci do auta, přehodit se do víkendového "módu" a trááádááa směr Vídeň. Trošku byly obavy z počasí v kraji Vysočina, takže vybrána "zlatá" střední cesta dolů na Ždár a přes D1 na Mikulov a odtud přes D7, novou severní dálnici a S1 do místa našeho víkendového pobytu. Cesta dobrá, jen před Mikulovem se zase rozsvítila moje již oblíbená) signalizace, že zase někde odešla žárovka. To auto je snad žere. A tak po objevení, že se opět jedná o tu, která se nejhůř mění, jsem projevil u pumpy v Mikulově svou "zručnost" a žárovku vyměnil, byť v jednu chvíli jsem díky zimě už ztrácel cit v konečcích prstů. Kdo měnil žárovky v předních světlometech Octavie, ví, o čem to je normálně, natož když venku bylo docela zima a foukal i vítr. V Rakousku se zase s dálnicí o kousek pochlapili, takže jsme se před sjezdem na S1 nechali trošku zmást a kousek jsme jeli souběžně, abychom se po chvíli zase na dálnici vrátili. Pak už až do Vídně cesta v pohodě, dokonce i provoz nebyl zase tak velký. Ani zde jsme se však nevyvarovali jednoho "kufru", takže to po mimoúrovňové křižovatce bylo o jednou dokola navíc a ani ten nájezd zpět nebyl "košér", ale jinak to nešlo. A pak to přišlo, navigace toho v podzemní trase podél Dunaje zrovna moc neukáže, takže po paměti na most a kupodivu, byť po těch točkách jsem měl pocit, že spíše zase jedeme zpátky, to bylo OK. A tak abychom nevyšli ze cviku, jedno kolo jsem si dali ještě navíc kolem bloku, ve kterém je hotel. Pak už auto dostalo cca dva dny volno a my po ubytování se vyrazili přes pár stanic metrem do města. Pravda, nejprve jsme chvilku zkoušeli automat, zda se nám podaří zaplatit námi vybranou bankovkou, ale byl neústupný, takže tam musely dvě menší. Nevím, proč se tomu divím, u nás bych do něj někde nedostal ani kovovou padesátikorunu. Až k radnici jsme ale jet nechtěli, takže výstup u Štěpánského dómu a odsud přes pěší zónu a opět s jedním "kufrem", který nás sice zavedl také na vánoční trhy, ale byly to hlavně ukázky různých prací řemeslníků. Pak už správně k radnici a tam už to bylo opravdu předvánoční. Jen to počasí, kdy chvilku mžilo, pak zase padal mokrý sníh, aby se na chvíli vše uklidnilo, nic moc. Ale to včera předpověděli. A tak o prohlídce vánočního tržiště v čase večerním následovalo něco na zahřátí i na posilněnou. A jak místní zajímavě kořeněná grilovaná klobása, tak punč z lesního ovoce nezklamaly - prima tečka za večerní předvánoční Vídní. Pak už zase jen pár stanic metrem, po výstupu překvápko z množství padajícího mokrého sněhu (ještě, že je to od stanice metra necelá stovka metrů) a pro dnešek stačí. Opravdu více už se toho asi stihnout nedalo :-) A jelikož zítra je taky den, tak určitě zbyde chvilka se pod radnici za denního světla ještě na chvíli podívat, byť hlavní plány jsou zítra zaměřeny na historii a objekty s ní spojené. Snad na zítra vyjde i předpověď počasí - mělo by být lépe. Tak se necháme překvapit, z pohledu z okna, kdy je všude kolem bílo, se to nepozná.