První únorový čtvrtek
měl počasím i podmínkami hodně daleko
do posledního lednového týdne, ale kdyby člověk čekal na ideální podmínky, tak by se třeba nemusel dočkat. Navíc když zrovna moc termínů na to vyrazit si do bílé stopy není. Kam to tentokrát bude, nebylo úplně jasné ještě v čase, kdy jsme měli naplánovaný odjezd (v tradičním čase a z tradičního místa :-) směr hory. Nakonec padla volba na Harrachov s tím, že u nádraží necháme auto a odsud přejedeme spojkou na trasy v areálu polských Jakuszyc, kde
si určitě zajezdíme. Jak se dostaneme k nádraží, v tom jsem spoléhal na místní značení a byť se to ze začátku moc nezdálo, nakonec ta odbočka byla ta pravá a postupně jsme se nořili do zimního
království. Po krátké prohlídce místního nádraží a jeho okolí jsme popadli lyžičky a davaj. Na začátku trasy ještě jsme stihli obdivovat vlakovou soupravu pendlující na trase Harrachov - Jelenia Gora, přičemž její první zastávkou za státní hranicí je areál Jakuszyce (toť hlavně pro ty, kteří si chtějí lyže
nazout až na samotném stadiónu). Na nás ale čekala parádně upravená trasa ke státní hranici a odtud na stadión. Vše za "sedmičky pod nulou", poměrně zatažené oblohy a drobného mrholení, které stačilo jen částečně mrznout, takže nic moc. Ale náladu to rozhodně nezkazilo, poježděníčko s modrou mázou bylo parádní a když i přes velký nával turistů v
příjemně vytopené "útulně" v Orle (nebylo se čemu divit, vždyť bylo poledne) na nás vybylo místo u stolu a vystáli jsme si i frontu, na jejímž konci čekalo místní kyselo - žurek, nebylo ten den lépe. A abychom zpět nejeli větší část stejnou trasou, posunuli jsme se až na trasu vedoucí kousek nad korytem Jizery (tedy i státní
hranice) a po příjemně zvlněném terénu dokončili dnešní pětadvacítku. Příjemně unaveni jsme se "přivítali" s čekajícím autem a hurá domů se slibem, že v dalším možném společném termínu se ještě pokusíme doplnit naši výpravu, "aby nás bylo ještě víc a nebáli se vlka nic":-)
měl počasím i podmínkami hodně daleko 
do posledního lednového týdne, ale kdyby člověk čekal na ideální podmínky, tak by se třeba nemusel dočkat. Navíc když zrovna moc termínů na to vyrazit si do bílé stopy není. Kam to tentokrát bude, nebylo úplně jasné ještě v čase, kdy jsme měli naplánovaný odjezd (v tradičním čase a z tradičního místa :-) směr hory. Nakonec padla volba na Harrachov s tím, že u nádraží necháme auto a odsud přejedeme spojkou na trasy v areálu polských Jakuszyc, kde 
si určitě zajezdíme. Jak se dostaneme k nádraží, v tom jsem spoléhal na místní značení a byť se to ze začátku moc nezdálo, nakonec ta odbočka byla ta pravá a postupně jsme se nořili do zimního
království. Po krátké prohlídce místního nádraží a jeho okolí jsme popadli lyžičky a davaj. Na začátku trasy ještě jsme stihli obdivovat vlakovou soupravu pendlující na trase Harrachov - Jelenia Gora, přičemž její první zastávkou za státní hranicí je areál Jakuszyce (toť hlavně pro ty, kteří si chtějí lyže 
nazout až na samotném stadiónu). Na nás ale čekala parádně upravená trasa ke státní hranici a odtud na stadión. Vše za "sedmičky pod nulou", poměrně zatažené oblohy a drobného mrholení, které stačilo jen částečně mrznout, takže nic moc. Ale náladu to rozhodně nezkazilo, poježděníčko s modrou mázou bylo parádní a když i přes velký nával turistů v 
příjemně vytopené "útulně" v Orle (nebylo se čemu divit, vždyť bylo poledne) na nás vybylo místo u stolu a vystáli jsme si i frontu, na jejímž konci čekalo místní kyselo - žurek, nebylo ten den lépe. A abychom zpět nejeli větší část stejnou trasou, posunuli jsme se až na trasu vedoucí kousek nad korytem Jizery (tedy i státní
hranice) a po příjemně zvlněném terénu dokončili dnešní pětadvacítku. Příjemně unaveni jsme se "přivítali" s čekajícím autem a hurá domů se slibem, že v dalším možném společném termínu se ještě pokusíme doplnit naši výpravu, "aby nás bylo ještě víc a nebáli se vlka nic":-)
Žádné komentáře:
Okomentovat