Dalším místem, které jsme plánovali zde navštívit, byly vodopády nacházející se v lokalitě vzdálené cca 4 km od moře. Nezůstalo jen u plánů. Následoval dotaz na delegátku, zda v takovém horkém létě tam vůbec něco je. A po ubezpečeni, že tam něco teče a že v jezírku je i nějaká voda, jsme se tedy za poměrně slušného vedra vydali jako jedni z mála (ostatní, jak jsme zjistili na místě, volili auta, skútry nebo silnější motorky) pešky. Již po cestě se bylo na co dívat, mj. ta spousta téměř citróniků, o které se snad nikdo nestaral. Po průchodu vesničkou Rachi, na jejímž konci jsme spatřili fotbalový stadión, za který by se nemusel stydět u nás žádný divizní klub, bylo podle koryta vedle silnice už patrné, že tam přicházejí do styku s větším množstvím vody. Ale ne v létě! Ale stále jsme doufali, že na konci mezi skalami něco bude vyvěrat, byť to třeba za chvíli hned zmizí někde v zemi. Ještě chvilku nás ta představa držela, ale když se vedle cesty začala v korytu objevovat menší jezírka a kousek nad nimi už tekl i menší potok, začali jsme tušit něco většího. A když se před námi objevilo slušné parkoviště a za ním i menší občerstvení pro příchozí, bylo jasno. Jen tak nějaký "čůrek" to nebude. A tak po pár stech metrech stezky, průchodu mezi skalami a absolvování pár desítek schodů zavanul příjemný chlad. Otevřela se rokle, z jejíž hrany padalo z dobrých 30 nebo spíš ze 40 m výšky slušné množství vody. Parádní osvěžení, trošku náročnější fotografování, neb ten nápad se tam podívat, dostali i jiní a stále jich přibývalo (někteří to pojali i jako piknik, takže zůstávali déle). Cestou zpět jsme neodolali a před Rachi si vyšlápli menší stoupání, abychom se odsud rozhlédli do celého kraje kolem Nidri kam až okolní kopce a moře s ostrůvky v něm dovolí a poté se uprostřed vesnice uvelebili v místní taverně s cílem ochutnat něco místního. Zrovna zde točili jehně pro návštěvníky řeckého večera a navíc v nabídce bylo "od každého něco", takže volba byla jednoduchá. Že toho bude ale tolik, to jsme nějak nečekali :-), takže zbytek cesty do Nidri byl s opravdu plným žaludkem. Ten si s tím nakonec poradil, takže nakonec zbylo jak na frappé a nějakou zmrzku. Večerního rozhodování o tom, co a kde si zase dáme z místní kuchyně, jsme tentokrát zůstali "ušetřeni" - inspirace z ovocného trhu a místní pekárny a byl tu piknik na balkóně :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat