Výlet do Lefkády místní dopravou byl dalším zážitkem. Po cestě tam i zpět jsme si mohli prohlédnout ze silnice větší část východního pobřeží tohoto ostrova. Pro prohlídku města kromě shlédnutí samotného centra, nabídky místních obchodů a nakouknutí do několika místních kostelů nebylo nic dalšího v plánu kromě prohlídky technické pozoruhodnosti, mostu spojujícího ostrov s pevninou. A tak se hned po vystoupení s busu šlo. Cestou k němu jsme si stačili prohlédnout přístav a jelikož se blížila celá hodina, směřovaly naše rychlejší kroky raději přímo. Před mostem už bylo možné pozorovat lodě čekající, až se most zvedne, otočí ke břehu (takový plovoucí ponton se zvedacími konci) a uvolní jim cestu. V celou se rozsvítila červená pro auta a během chvilky byla pro lodě cesta volná. Docela zážitek pozorovat jak plavební kanál tak i obsluhu mostu, když jej po pár minutách zase vrací na původní místo. Do města odsud je to tak kilometr, který je po pobřeží lemován vodními plochami zakrytými sítěmi, pod kterými rybáři pěstují rybí potěr a když to nebylo o rybkách, tak tu byli krabi. Pak už procházka městem po obvodu trianglu hlavních ulic, nahlédnutí snad do každého obchodu (mimo zeleniny a lékárny :-), po delším váhání kam nakonec pravá řecká tavernička plná místních hostů (jako vždy výborné) a po kratší procházce se ještě dostalo i na frappé. Vzhledem k tomu, že čas pokročil a potkávalo se to s odjezdem busu do Nidri, rozloučili jsme se s centrem a vydali se přes přístav k autobusovému terminálu na kraji města. A tady teprve byl ten asi největší, byť rozhodně ne ten nejpříjemnější, zážitek dne. Zastávku před terminálem jsme ráno vystupovali, takže první úvaha - odsud by měl jet i autobus zpět. Pro jistotu dotaz u čekajících a když odpověď domorodců byla ano, čekali jsme. Když doba odjezdu uplynula a my zůstali na zastávce sami, bylo jasné, že není něco v pořádku. Buď tady nestaví (informace od místních byla špatná), nebo nám ujel (nepřipouštím, všechny busy v tom čase i potom jsem kontroloval a event. se ještě doptal) a nebo nejel. Venku vedro, zastávka na otevřeném prostranství u přístavu, dáme taxi nebo bus přijede či co? Počkáme a půjdeme na terminál na příští, odkud nám snad neujede. Podotýkám, že interval mezi byl zrovna ten největší, 2 hodiny. A tak po půlhodině čekání, směr terminál. Naštěstí klimatizovaný, takže ta hoďka nakonec uplynula, bus odjel včas, na další zastávce zastavil, takže ten předchozí prostě nejel. I to se stává, takže opět dát se dohromady, aby z ušlých pocestných se stali správně naladěni hosté do nějaké z přístavních taveren a další den končí. Kde? Restaurant Flisvos a jeho úžasná majitelka Margarita Stavrakas!
Žádné komentáře:
Okomentovat