A ty zbylé tři, co ji doplnily na něčem, co leželo na něm a před dvěma dny se nazývalo tak centimetrovou vrstvou nového sněhu. Díky mrazu zvanému prašanem. O čem že to je? O dnešním rozloučení se se zimou a posledních kilometrech letošní zimy na běžkách. A že to bylo! Ale od začátku. Včera večer, když jsem se rozhodoval, zda vůbec (předpověď počasí nic moc, spíše nic) a pokud ano, tak kam. Padlo, že ano a aby to za něco stálo, tak hodně vysoko, kam ještě odpolední tepla z posledních dnů neměla šanci dosáhnout. Mělo sice být po většinu dne zataženo (vyšlo na 100%), mráz na hřebeni Krkonoš kolem - 4°C (opět vyšlo, u Luční boudy nás dostihlo -5°C), vítr do 10 m/s (tady to mezi 9-11 hodinou neuhodli, neb chvilku foukalo i 25 m/s, takže pocitová teplota klesala hodně dolů) a navíc slušná mlha. Až do poledne bylo vidět tak na 5 tyčí. Takže ze Špindlerovy boudy, kam jsme se nechali vyvézt busem (mezi 5 cestujícími jsme byli sami s běžkami v rukou a docela by mne zajímalo, co si asi řidič myslel, když jsme nastupovali. Asi něco jako, co tam ti .... hodlají dělat?), kolem Šišáku, po zimní cestě na Luční boudu, přes Výrovku až před Rozcestí, kde se objevila polojasná obloha, to stálo opravdu za to. Prý to místy nemělo daleko do podmínek, kdy závodil Hanč a Vrbata :-) Stoupání po trase ještě šla, ale jakýkoli byť i malý sjezd, to byl očistec. Jestli mne po únorové jízdě po trase Jizerské 25 na firnu bolely ruce, tak po dnešní ledové krustě to jsou nohy. Přesněji kolena a kotníky. Bouda Na Rozcestí ale včas nabídla příjemný azyl. Tam, kde bývá obvykle narváno a sedí se i venku, si dnes člověk mohl vybrat, ke kterému stolu se posadí, neb kromě jednoho byly všechny volné. Praskající polena v krbu a odtud se linoucí teplo, krkonošské kyselo a malý rychnovský 10° Zilvar, to byla polední pauza, při které bylo možno pozorovat, jak se venku vše zklidňuje a vyjasňuje se (myšleno, že zmizela mlha, zklidnil se vítr na očekávanou hodnotu, zlepšila se viditelnost a teplota se s klesající nadmořskou výškou začala blížit k nule). Ale nějaký významnější vliv na kvalitu povrchu pod lyžemi to nemělo a změna byla patrná jen při přejezdech sjezdovek a příjezdu do Sv. Petru, kde díky tomu, že se po cestě pohybují i sjezdaři, byl povrch doplněn technickým sněhem. A tak když jsme absolvovali i poslední metry zde a ve zdraví se nám povedlo dojet do Špindlu až k mostku, bylo možno konstatovat, že jsme si letošní zimu nakonec užili ve všech jejich podobách. A jaký by to byl odjezd ze Špindlu, kdybychom se nezastavili ve Vrchlabí v místním Pivovarském dvoře a nezkontrolovali kvalitu místního guláše od pana sládka. P.S. Poprvé nebudu muset dělat větší údržbu na lyžích, jako bylo obvyklé po posledním jarním běžkování. Tedy odstraňovat starý vosk, klistr, nalepené jehličí apod., neb více už skluznice vyčistit nelze:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat