Čekání na Mikuláše a jeho doprovod se dnes trošku protáhlo. Holt toho letos kolem nás měli moc (navíc samé hodné děti, takže čerti dorazili s úplně prázdným pytlem), ale žádná nervozita u toho nebyla. Aspoň do té doby, než zazněl domovní zvonek a z chodby se ozvalo "budliky, budliky", aby se nato otevřely dveře a do pokoje vstoupil Mikuláš se svou družinou. Ze začátku to vypadalo, že to o nějaké výměně informací mezi naší Alí a jím a jeho partou, přestože se snažili, nebude. Ale v okamžiku, kdy se objevil košík s nadílkou, ledy postupně roztály a po nesmělém "Děkuji", nastalo i vzájemné plácnutí si a nakonec i společné foto. P.S. A největší rozpovídání se bylo nad konzumací části nadílky po odchodu Mikuláše a jeho družiny na další štaci.
Žádné komentáře:
Okomentovat