Na připomenutí čehokoli se dá použít vlastně téměř cokoli. Od poznámky na libovolnou plochu, kde je to samozřejmě dovoleno, přes kus volně ležícího papíru či jeho vyšší formy organizované v nějakém bloku či sešitě, přes různá elektronická udělátka až po žádost na někoho druhého, aby danou věc vedl v patrnosti a včas ji připomenul. Každá tato možnost má ale svá omezení odpovídající situaci, kdy daný nápad, myšlenka či něco podobného vznikne. Platí to i pro chvíle, kdy člověk nemůže usnout, v hlavě se mu honí většinou spousta blbostí a najednou se objeví něco, na co by člověk nerad zapomenul. Co s tím? Rozsvítit, napsat do mobilu ležícího na nočním stolku? To není dobrý nápad, zejména když už je zavření očí na spadnutí. Vzít tužku ze šuplíku a potmě to načmárat na kousek papíru? Taky ne, pravděpodobně bych to ráno nepřečetl. Tak co jen lehce pomoci paměti s rizikem, že by to ale ráno nemuselo dopadnout? To by šlo. A tak v takových situacích přicházejí ke slovu pantofle u postele. Dva obrázky ukazují jejich obvyklou polohu, když si prostřednictvím nich nic nepřipomínám. Přesněji řečeno, poloha na druhém obrázku je spíše výjimečná. Další dva obrázky (zleva) značí, že si mám vzpomenout na něco, co si vzít ráno s sebou či nezapomenout koupit či že mám něco udělat nebo se na něco podívat. A díky tomu, že paměť nejeví významných poruch, zatím se ráno daří. Úspěšně se vyrovnala i se situaci zobrazenou na posledním obrázku - tou z dnešního rána. Něco si vzít s sebou či koupit to určitě nebude, ani netřeba se na nic podívat či něco udělat. Prostě je třeba ty pantofle najít, kde včera zůstaly :-)
Na připomenutí čehokoli se dá použít vlastně téměř cokoli. Od poznámky na libovolnou plochu, kde je to samozřejmě dovoleno, přes kus volně ležícího papíru či jeho vyšší formy organizované v nějakém bloku či sešitě, přes různá elektronická udělátka až po žádost na někoho druhého, aby danou věc vedl v patrnosti a včas ji připomenul. Každá tato možnost má ale svá omezení odpovídající situaci, kdy daný nápad, myšlenka či něco podobného vznikne. Platí to i pro chvíle, kdy člověk nemůže usnout, v hlavě se mu honí většinou spousta blbostí a najednou se objeví něco, na co by člověk nerad zapomenul. Co s tím? Rozsvítit, napsat do mobilu ležícího na nočním stolku? To není dobrý nápad, zejména když už je zavření očí na spadnutí. Vzít tužku ze šuplíku a potmě to načmárat na kousek papíru? Taky ne, pravděpodobně bych to ráno nepřečetl. Tak co jen lehce pomoci paměti s rizikem, že by to ale ráno nemuselo dopadnout? To by šlo. A tak v takových situacích přicházejí ke slovu pantofle u postele. Dva obrázky ukazují jejich obvyklou polohu, když si prostřednictvím nich nic nepřipomínám. Přesněji řečeno, poloha na druhém obrázku je spíše výjimečná. Další dva obrázky (zleva) značí, že si mám vzpomenout na něco, co si vzít ráno s sebou či nezapomenout koupit či že mám něco udělat nebo se na něco podívat. A díky tomu, že paměť nejeví významných poruch, zatím se ráno daří. Úspěšně se vyrovnala i se situaci zobrazenou na posledním obrázku - tou z dnešního rána. Něco si vzít s sebou či koupit to určitě nebude, ani netřeba se na nic podívat či něco udělat. Prostě je třeba ty pantofle najít, kde včera zůstaly :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat