Zítra si už otevře dveře srpen

Za okny začalo lehce pršet, což znamená, že začíná přecházet ta již dříve avizovaná fronta. Navíc se docela setmělo, což už je tu dnes podruhé. U dnešního oběda jsme si museli s příchodem těžkých bouřkových mraků dokonce přisvítit. Naštěstí nevypadla elektrika, jak se tu při prázdninových bouřkách už letos dvakrát stalo. Týden opět utekl jako voda. Škoda jen, že tak v týdnu neubíhala cesta do a z Prahy, neb jedny stavební práce nahradily druhé, občas to někde doplnila údržba, takže třeba ve čtvrtek kromě "parkování za jízdy" na Jižní spojce to byla ještě 4x jízda v jednom pruhu po D11. A v srpnu to asi nebude jiné, takže těch pár dní dovolené, byť i v rámci nich neujdu jízdě do a z Prahy. Tentokrát ale jen na a z letiště. Znamená to ale, že i tentokrát bude třeba raději počítat s větší rezervou :-( Ale na druhou stranu třeba začnou dříve odbavovat, tak si člověk třeba chvilku užije i provoz na letišti a podívá se po letadlech. Začátek srpna je trošku zlomový, neb konečně bude možno pověsit jedny "brusle na hřebíček". Proč brusle a proč v polovině léta? Prostě tak. U jedné činnosti, které jsem se poměrně dlouho s určitou vidinou věnoval, ale, bohužel, v ní docela "bruslil", jsem se rozhodl nechat těm povolanějším. Od toho ty brusle na hřebíčku :-) Zahrada během víkendu díky většímu přídělu vláhy docela poskočila, zejména trávník. Kromě denní sklizně resp. obdivování barviček zbyla mezi deštěm i chvilka na jezírko, kde se konečně povedlo zvednout jeho okraj bez potřeby nastavování folie. Teď už jen si objednat něco kačírku a vymyslet, jakými placáky se okraj obloží. Ale to až po návratu z dovolené. Jelikož odjíždíme v příštím týdnu a už nebude moc času něco kolem řešit, tak sobotní dopoledne bylo i o nějakém tom nakupování s vidinou, že ty plavky a ten opalovací krém seženeme rychle. To vyšlo, ale přibyly  k tomu, když už jsem se uvolil jet nakupovat, i další věci. Takže uznáte, že pak pardubický Kelt už nešlo minout, aniž bychom se zde nezastavili. A opět jsme nelitovali, byť původní plány byly jet jen na otočku do Hradce. Na doma už zůstalo jen odpoledne zajistit přísun dostatečného množství tekutin :-) A co ještě dodat k srpnu? Poměrně dost plánů, zejména na víkendy, kam mj. padne místní staročeské posvícení, pražský ČajomírFest na Vyšehradě i hradecké Nábřeží paromilů. Více času v druhé půlce srpna padne i na Prahu a taky si zase asi na týden  převezmeme do péče Clifa. Takže začínám mít pocit, že srpen ještě nezačal a už se do něj toho moc dalšího nevejde. Jediný, kdo je asi stále nad věcí, pokud venku někdo zrovna nestřílí a neplaší špačky, je Clif. Se "založenými tlapami" vše sleduje. P.S. Taky uvidíme, jak první dovolená Ali s rodiči (tu se skoro batoletem v Černém Dole nepočítám), abychom se "nachytřili" a aby si i tu zářijovou s námi pořádně užila. A ještě nesmím zapomenout zase doplnit nějakou lahvinku do domácího archivu, neb se zásoby docela ztenčily. Z dovolené to ale nebude, to bych toho moc nezaplnil :-)

Konečně žlutá! A pro dnešek asi není konec ...

Dnešní dvě vydatné přeháňky nás konečně dostaly v rámci 24 hodinového úhrnu srážek aspoň na "okraj žluté". Vlastně už ta první před polednem, která způsobila, že i ta místa na pozemku, která spoléhají jen na déšť, si po dlouhé době zase (aspoň trošku) přišla na své stran přísunu vláhy. Byť to bylo s pár blesky, tak ale bez výraznějšího větru a hlavně krup, které, jak jsme dodatečně zjistily, zasáhly vysočinu pod námi. A jak to tak z radaru vypadá, asi to pro dnešek nebyly srážky poslední. Tak snad budou stejně "příjemné", jako ty dvě, které nám to tu opláchly dnes.

Až na to nedělní počasí ...

Zbytek týdne už kromě obvyklých pracovních činností byl v očekávání návštěvy naší Ali a jejího víkendového pobytu u nás. Ten jsme si (snad, jak doufám) všichni moc užili. Hned v pátek večer jsme na úvod stihli předat Ali poslední dárek k jejím letošním narozeninám, který díky tomu, že přišel z druhé strany zeměkoule, se chvilku zdržel na celnici, aby s razítkem BEZE CLA nakonec doputoval do poštovní schránky. Večer se zakočil v pergole, kdy se ještě povedlo něco málo "prohnat krbem", abychom sobotní vedro nejprve dopoledne věnovali návštěvě Pardubic a poté zbytek dne strávili na zahradě a na hřišti. Za plotem vrcholily žně, na kvetoucím ibišku si daly dostaveníčko všechny včely z okolí a my jsme se uchýlili pod slunečník. V rámci potřeby občasného ochlazení, pokud to nebylo v "chladnější" vodě bazénu, přišly na řadu i nějaké ty domácí hry, při kterých člověk přišel na jiné myšlenky. Třeba takové PEXESO dá docela zabrat, navíc, když člověk nerad prohrává :-).  P.S. A ty lívance s borůvkami, ty neměly chybu! Teď už ale jdou hry stranou a opět nastává čas přiblížení se k realitě příštích dnů :-) A abych nezapomněl, brokolice uzavře víkendový jídelníček. A není poslední, neb na rozdíl od jiných našich výpěstků, zde se docela urodilo :-)

Nejen pokoj ale i úterý bylo za samé "1" :-)

Probuzení do dnešního dne bylo tentokrát opět v hotelové posteli. Dnes "způsobené" opravdu hodně dlouhým úterkem v Praze, kdy pracovní program v samém závěru dne se posunul ještě do méně formální podoby a byli jsme si ještě mimo firmu "popovídat" k jednomu právě končícímu projektu. A nejen proto, abychom při jeho příštím třetím pokračování v příštím roce zvládli tu "porci" která tentokrát čeká, ještě lépe :-) Prostředí, které pro toto setkání bylo zvoleno, nemělo chybu. Pavilón Grébovka v Havlíčkových sadech byl pro tento účel jak stvořený. Uvnitř něco pro mlsné jazýčky, pro milovníky kuželek historický kuželník, k němuž jen dodám, že je to docela kumšt poslat ve dvou hodech všechny kuželky k zemi, venku spousta možností včetně trávníku :-) na posezení a pro všechny, neb včera večer bylo pravdu krásně, úžasný podvečerní pohled na jižní část Prahy. A když takové počasí vydrželo i večer, nemohl jsem den zakončit jinak, než že jsem pro návrat na hotel zvolil variantu "pěšky". Mj. i proto, že cesta sem autem díky řadě rekonstrukcí a pak časem hledání volného místa k zaparkování mohla směle soupeřit s časem pěší procházky kolem Botiče. Takže po čtyřiceti minutách procházky částí Vršovic, rozkopaných Nuslí tu byla opět Michle a s ní konec na zážitky poměrně bohatého dne. Když se k tomu přidá, že i následný odpočinek v hotelové posteli tentokrát nic nerušilo, snad to signalizuje i dobré vykročení do dnešního dne. Zda bude stejně prima, byť na jeho konci bude asi opět nic moc cesta autem domů, neb letos se silničáři s počtem prací na silnici opravdu překonávají, ale teprve uvidíme.

Nedělní hlavolam aneb příště si to už popíšeme :-)

Po včerejším vyklizení, nabílení stěn a natření podlah v domácím zázemí, tedy spíže a ukládacího prostoru pod schody, jsme se ráno s vidinou, že nastěhovat zpět to bude brnkačka, do toho pustili. Tedy s vidinou, že do oběda, když jsme tentokrát zvolili, že se svěříme do rukou nějakého dobrého kuchaře a dáme si rybku, bude hotovo a odpoledne bude neděle. Plány byly jedna věc, skutečnost druhá, takže teprve na třetí pokus se nám povedlo dostat správně zpět regály pod schody do botníku. Ty druhé sice už byly bez problémů, ale to bylo za dopoledne tak všechno, neb pokud jsme nechtěli prošvihnout rezervaci, bylo nutno vyrazit do města, když volba podpořená "doporučením" mých pražských kolegů padla na hradeckou restauraci Aquarium. Díky široké nabídce čerstvých ryb bylo poměrně nesnadné si  vybrat, ale nakonec naše volba nezklamala a se vším kolem to byl další kulinářský zážitek. A jak to tak vidím, tak pokud vydrží nastavenou kvalitu, tak zde určitě ne ten poslední. Na odpoledne zbyly resty z dopoledních plánů. Něco málo bylo na zahradě kolem jezírka, aby se plachta na jeho zvýšeném okraji zformovala do nového tvaru, a teď po nastěhování všech věcí do spíže a botníku s výjimkou těch, co patří na podlahu, čeká ještě druhý nátěr podlahy, aby zítra po návratu z práce už tyto prostory byly normálně k dispozici. Zejména spíž, kde je pár věcí, které y člověk třeba mohl potřebovat :-) P.S. Samozřejmě jsme i dnes měli pomocníka, který má neskutečný talent, aby se postavil/lehl na takové místo, kde to je nejméně vhodné :-) Jinak venku už nic nezůstalo, neb právě tu začalo pršet. Že by se ozval trávník, že by snesl nějakou závlahu, když má ten nový sestřih?

 

Čepici na hlavu, štětku do ruky a možno, paní domácí

Uplynulých pět pracovních dnů, které si s sebou ještě nesly dozvuky z předchozího "svátečního" týdne, končilo netradičně - páteční služební cestou do Prahy, takže psát, co se ještě vešlo do "mimopracovního" času v tomto týdnu, když i pátek byla Praha, je skoro zbytečné. Když říkám skoro, tak určitě tam něco muselo být, když nebudu zmiňovat drobnosti, které na člověka čekaly, když  k večeru, neb tento týden to z Prahy "obzvláště rychle" jezdilo, vystoupil z auta. To skoro bylo dlouho slibované popovídání s jedním ze svých bývalých kolegů a spolužáků ze školy. Sice to bylo po nejdelším pracovním dnu v tomto týdnu, ale myslím, že ani to nic nezměnilo na tom, že jsme spolu příjemně strávili podvečerní čas. Nejen nad vzpomínkami, ale i nad dalšími plány. Za zmínku by mohl ještě stát rychlý průchod Kampou, kdy se mi nechtělo z jednání jet na metro tramvají a vzal jsem to kousek pěšky. Francouzský trh jsem si jen stačil zdokumentovat pár obrázky, neb byť lákalo se tu chvilku zastavit a něco ochutnat (místo oběda ve firmě by to byla určitě dobrá volba), ale jelikož před obědem bylo třeba ještě něco ve firmě stihnout, zůstalo jen u pár obrázků. Takže veškerá očekávání se už posunula do pátku odpoledne, kdy jsme se pustili do vyklízení spíže a prostoru pod schody, aby v sobotu jak stěny tak i podlaha dostaly nový nátěr a zde umístěné regály prošly "kompletní očistou". Teď už jen něco posnídat, a pustit se do toho, aby nám z toho víkendu ještě něco zbylo i na to "nicnedělání". Zejména když na nedělní poledne je naplánována "chobotnice" :-) Zahrada díky poměrně vydatnému dešti se o sebe snad kromě trávníku, který už bude nutno zase přistřihnout, tentokrát postará sama.