Cestu jsme tentokrát zahájili o hodinu později, než v loňském roce. Ta, na rozdíl od té loňské, byla klidnější - zejména na našem území, neboť jsme se zde téměř nepotkali se sněhem, takže na hranicích jsme byli chvilku po poledni. S ubývajícími kilometry na rakouské dálnici ale stále nebylo vidět to hlavní, tedy sníh. Když tomu tak nebylo ani u nájezdu na jižní dálnici na Voralpenkreuz, začal jsem si říkat, zda nás nakonec nečekají stejné podmínky jako před dvěma lety. Kola auta se sněhu nedotkla ani v Pyhrnpassu, v nadmořské výšce necelých 1000 m n.m., takže "nervozitka" zesílila, byť web kamera z Ramsau ukazovala, že je tam sněhu dost. Pozdní oběd opět vyšel na stejné místo, byť poučeni velikostí porcí místních jídel jsme se opět nechali zaskočit rozdílným vnímáním, jaké by to mělo být, když je to "klein" :-) Byť kolem pensionu necelých 3/4 hodiny jízdy do cíle ještě sníh vidět nebyl, pohled z okna do dáli už uklidňoval. A když jsme při stoupání na silnici do Ramsau registrovali souvislou sněhovou pokrývku, bylo jasné, že bude na čem jezdit :-) P.S. První dotyk kol se sněhem ale byl až pár desítek metrů před hotelem. A to byly koleje v ledu, ve který se proměnila sněhová pokrývka na posledním úseku cesty. Ubytováni jsme, takže je nejvyšší čas vyrazit na obhlídku, abychom zítra zvolili ten správný začátek.
Cestu jsme tentokrát zahájili o hodinu později, než v loňském roce. Ta, na rozdíl od té loňské, byla klidnější - zejména na našem území, neboť jsme se zde téměř nepotkali se sněhem, takže na hranicích jsme byli chvilku po poledni. S ubývajícími kilometry na rakouské dálnici ale stále nebylo vidět to hlavní, tedy sníh. Když tomu tak nebylo ani u nájezdu na jižní dálnici na Voralpenkreuz, začal jsem si říkat, zda nás nakonec nečekají stejné podmínky jako před dvěma lety. Kola auta se sněhu nedotkla ani v Pyhrnpassu, v nadmořské výšce necelých 1000 m n.m., takže "nervozitka" zesílila, byť web kamera z Ramsau ukazovala, že je tam sněhu dost. Pozdní oběd opět vyšel na stejné místo, byť poučeni velikostí porcí místních jídel jsme se opět nechali zaskočit rozdílným vnímáním, jaké by to mělo být, když je to "klein" :-) Byť kolem pensionu necelých 3/4 hodiny jízdy do cíle ještě sníh vidět nebyl, pohled z okna do dáli už uklidňoval. A když jsme při stoupání na silnici do Ramsau registrovali souvislou sněhovou pokrývku, bylo jasné, že bude na čem jezdit :-) P.S. První dotyk kol se sněhem ale byl až pár desítek metrů před hotelem. A to byly koleje v ledu, ve který se proměnila sněhová pokrývka na posledním úseku cesty. Ubytováni jsme, takže je nejvyšší čas vyrazit na obhlídku, abychom zítra zvolili ten správný začátek.
Žádné komentáře:
Okomentovat