Až na konec údolí to bylo sice pod mrakem, ale sníh a stopa super již od začátku. V lesní části na severní straně bychom si stejně sluníčka neužili, takže když se proti předpovědi trošku zpozdilo a začalo se objevovat až před polednem, žádný problém. Na Wiesmahdalm jsme dorazili chvilku po poledni, tedy do času, kdy by tam měl být největší nával. Navíc, když se dnes neobsluhovalo venku, neb trošku víc zde foukal vítr. Počet opřených párů běžek napovídal, že by to s místem nemuselo být tak zlé. Když jsme nakoukli dovnitř, tak právě ta dvě místa u jednoho ze tří stolů, ke každému z nichž se doslova natěsná 6-8 hostů, na nás čekala. Když jsme se "zadaptovali" na přítmí a s podporou hořící svíčky na stole a trochy světla z malého okna se přesvědčili, že nabídka se nezměnila, nebylo co řešit, Speckbrot a Jaga Tee. A tady navíc, neb při těch stoupáním té energie ubylo trošku více, to byl na závěr ještě jeden štrůdl. Pak už v podstatě až na pár míst s drobným stoupáním sjezd do údolí a pak po Sonnenloipe přes stadion zpět do hotelu na krátké zastavení před, kde druhou půlku výpravy čeká cappuccino a pro dnešek konečná, a na mne návrat podvečerní do běžek a ještě jednou západní okruh Standardloipe. 
Žádné komentáře:
Okomentovat