Obloha
jako vymetená, podmínky pro výlet ideální.
A jelikož jsme zvolili nejkratší cestu, tak k tomu všemu i trošku
„dobrodružnější“ jízda, přičemž v jednom případě byla i pochybnost,
jedeme-li vůbec ještě po silnici. Ale nikde jsme tentokrát nebloudili, abychom
po zaparkování na centrálním parkovišti u rybníka Jordán vyrazili labyrintem
uliček nejen objevovat historického centra místní památky - povětšinou husitské
doby, ale občas se také kochat i pohledy z výšky dolů k Lužnici. Když
jsme dorazili až k Honsovu mlýnu, napadlo mne nechat pracovat Stopaře a
podívat se, kolik jsme toho tu ještě předtím, než si v poledne doplníme
energii, „našmajdali“. A ono to s těmi „metry“ ušlými ještě před
zapnutím Stopaře, bylo skoro 5 km, takže se nelze divit, že vyhládlo a před
cestou do Písku bylo třeba se posilnit. Tip na restauraci U rytíře vyšel,
stejnou volbu mělo více návštěvníků města, takže se nebylo čemu divit, když
oblíbená terasa s výhledem na Lužnici byla obsazená. Ale nakonec taky
dobrý, neb nebyli jsme tam kvůli výhledu a navíc to tam docela „topilo“ shora.
Navíc foto se z toho místa podařilo. Důležité bylo, že energie byla doplněna a bylo možno se odebrat se k autu,
aby další zastávkou byl Písek.
Žádné komentáře:
Okomentovat