Možná by se dnes snesly i rukavice

 Venkovní teplota opět atakující nulu a čerství vítr byly pádnými argumenty k tomu, abych si na ranní vyvětrání v lese vzal aspoň čelenku a s odstupem času musí říci, že to bylo dobré rozhodnutí. Zejména když dnešní trasa trošku více využívala otevřený terén. Ale jako obvykle, člověk míní, život mění, tak když jsem dorazil ke skladu ovoce v Libčanech, tak volba padla na třetí, tu zatím neprozkoumanou lesní cestu. Když už se mi zdálo, že by bylo třeba někde odbočit nebo se vrátit, objevila se vpravo další lesní cesta, která ale, jak jsem později zjistil, končila u nedávno zoraného pole před Radíkovicemi. A stejnou cestou zpět? No to určitě nééééé. Takže nejprve po kraji zoraného pole, pak pěšinkou kolem sadu, aby po dvou stech metrech byla další volba. Pokračovat po ní až do Radíkovic, nebo proběhnout sadem a napojit se na silnici od Libčan? Volba byla jasná, neb se mi dnešní trasu nechtělo zbytečně protahovat. Vše se potkalo - až na jedno. Silnici od sadu odděloval plot a v něm zamčená kovová brána. Ale scénář bylo třeba naplnit, takže jsem si po těch letech zase ověřil, že ani plot, přesněji vrata, nemusí být překážkou. Pak už jen obvyklá trasa lesem domů, tentokrát ukončená už na břehu rybníka. P.S. Vrata jsem ani nepodlezl, ani nepřeskočil. Prostě jen přelezl!

Letos ještě nekončíme

Takový vzkaz jsem před chvílí dal zahradnímu krbu v pergole, byť dnešek u něj byl vlastně tak půl na půl. Proč? Protože tentokrát to tam bylo jen o přípravě, neb vlastní konzumace se odehrála jak díky pokročilé době, tedy tmě (byť osvětlení v pergole nepřestalo fungovat), a hlavně díky venkovní teplotě až doma. Ale jelikož předpověď počasí minimálně na půlku října je poměrně příznivá, tak když oheň v krbu zapálíme včas a bude co dát na rošt, tak ten dnešek nemusel být tím posledním letošním venkovním grilování :-) P.S. Můj kolega by se nad tímto tvrzením jen pousmál, neb on griluje jak na Štědrý den, tak i na Silvestra. A vždy venku! A jinak si užíváme jablek z letošní úrody  - na více způsobů :-)

 

Barevný podzim se hlásí o slovo

Byť na zahradě se ještě některými květy připomíná pozdní léto, podzim se svými barvami si už otevírá dveře. Máme tu další sobotní ráno předznamenávající dva dny volna. Tentokrát je to o trošku "veselejší", neb i včera bylo volno, takže jsme do tohoto víkendu už patřičně aklimatizováni :-) Nic ale nebránilo tomu začít sobotu jako většinu volných dnů v poslední době. Tedy návštěvou ranního lesa, tentokrát s trasou rozmyšlenou již dopředu. Byť ráno bylo poměrně chladno a pofukoval lehký větřík, podmínky, zejména v lese, byly téměř ideální. Dnes jsem ani nemusel ověřovat, zda přece jen tu nerostou, neb jsem potkal v lese dvě "ranní ptáčata" kráčející z lesa s prázdnými košíky a konstatováním, že tady z toho asi nic nebude. Jelikož ale není všem dnům konec, myslím tím na letošní houby, uvidíme, zda něco přece jen nevykoukne na začátku týdne, kdy by se mohlo projevit to odpolední oteplení. P.S. Pro Clifa zřejmě začíná jeho nejoblíbenější doba, kdy už nemusí většinu dne trávit někde ve stínu s vyplazeným jazykem :-)

Poprvé se škrabalo

Silné ochlazení způsobilo, že jsem nejen poprvé musel uchopit škrabku a zhruba očistit přední sklo, aby zbytek dokončilo jeho vyhřívání a mohl jsem rychle odjet, ale také dočistil a zprovoznil plynový kotel, aby se do domu opět vrátilo "teplo domova". Asi jediný, komu to rychlé ochlazení udělalo velkou radost, je Clif, který si užívá chladné dlažby "maximální plochou". Co by se ještě dalo vzpomenout z uplynulých pracovních dnů tohoto týdne, bylo cestování autem do Prahy a zpět, kdy se tentokrát docela prodloužily časy jízdy díky řadě zúžení zejména na D11 a vzniklým kolonám před nimi. Taky ráno už to nebyl hladký průjezd Jižní spojkou "jako nůž máslem", když paradoxem je, že byla už od Štěrbohol ucpaná a informační tabule ještě stále hlásila 0 minut zpoždění.  A aby patřičně začal ten o den delší víkend, tak i dnešního docela chladného rána to bylo víkendovém vyvětrání. Opět o šestce po lesních cestách v okolních lesích a ve slušném čase, zejména když jsem se uprostřed trasy  před Radíkovicemi chvilku ohlížel i po houbách. Ale nikde nic.  A jelikož to vypadá venku na pěkné počasí, tak by to neměl být dnes poslední delší pobyt venku :-)

 

Bilance z brzkého rána

U nás sice napršelo, slušně tu i foukalo, ale bylo to všechno opravdu přiměřené, bez silných nárazů a přívalových srážek. Takže na obvyklé poměry při takových situacích u nás nakonec poměrně klidná noc, navíc bez jakýchkoli výpadků dodávky elektřiny. Takové štěstí, jak jsem koukal do ranní svodky, ale neměli na jiných místech, kde Fabienne způsobila poměrně velké škody a jejich odstraňování chvilku ještě potrvá.

Fabienne je za dveřmi

 Tak tu máme avizovanou studenou fronta spojená s tlakovou níží Fabienne, jež si sebou přináší i hodně silný vítr, takže výstrahami Českého hydrometeo-rologického ústavu se to ve všech informačních kanálech jen hemží. A její dosavadní pouť, kdy už řádí v západních i středních  Čechách, nevěští nic dobrého. Sice jsme se připravili, aby nic nemohlo "ulétnout" apod., člověk nikdy neví, tak si držme palce, abychom se ráno neprobudili do nějaké spouště. P.S. Dnešní večeře se raději po poledním shlédnutí srážkové bilance za posledních 24 hodin přesunula na pozdní odpoledne. Bilance shlédnutá před hodinou potvrzuje, že to bude i s deštěm.

 

Tentokrát poctivá šestka

Dnešní ráno bylo sice už znatelně chladnější, ale na druhou stranu to bylo spíše ku prospěchu a byť v lese bylo poměrně vlhko, většinu dnešní trasy tvořily lesní cesty. Dneska s takovou malou "prémií", menším zakufrováním, když jsem se rozhodoval, zda to bude obvyklá pětka či dnes ještě k ní něco přidám. Ale jelikož rozhodování dlouho netrvalo, návrat na tu správnou cestu byl poměrně rychlý. P.S. Žádných hub v lese zatím není vidno :-)

Z jednoho srazu na druhý

Telefon zazvonil, až když jsme po obědě a cappuccinu mířili už k autu, které jsme zaparkovali až na místním centrálním parkovišti u Skalky, takže z oběda jsme se ještě kousek prošli. Mimochodem cappuccino mělo pěnu, že lžička měla co dělat, aby pronikla dovnitř, když se ověřovalo, zda je tam vůbec nějaká káva :-) Cestou zpět jsme se ještě stihli zastavit ve vrchlabském pivovaru a zakoupit něco z místních speciálů, byť s přicházejícím podzimem už sortiment nemá ten s višňovou příchutí. Jinak ve Studenci nakonec společné foto nebylo, neb někteří už stačili penzion opustit, takže jsme se tam už ani dlouho nezdrželi a po rozloučení zamířili domů. Čímž se povedlo dorazit na sraz do Pardubic s daleko menším zpožděním, než jsem předpokládal. A sraz ? Ten byl v pardubické restauraci Blériot, tradičně již při perfektním zajištění a, možná díky tomu, že byl zase po několika letech jubilejní, s docela slušnou účastí, takže jsme si všichni vzájemně "zaktualizovali" informace o sobě, zavzpomínali na spoustu událostí (přiznám se, že některé jsem už zřejmě z paměti "vytěsnil", ale nebyl jsem sám :-), takže prima zážitek na závěr dnešního cestování. P.S. Ten tatarák byl souseda, neb já jsem si s večeří tentokrát počkal až na doma, kde ještě čekala třešnička na "dortu celého dnešního dne".

Větrná sobota v Krkonoších

Na dnešek vyšel termín letošního setkání absolventů textilní školy v Jilemnici. Tentokrát to bylo již šedesátépáté, takže po ranním tentokrát jen krátkém vyvětrání v lese jsme s mamkou zamířili do Studence do penzionu Trautenberk. Počasí jako by si vzalo vzor z názvu města, takže když jsme chtěli čas, po který bude mamka pobývat na srazu, strávit někde venku, tak to chtělo pořádně se obléknout a také vybrat takovou trasu, která nebyla moc na otevřeném terénu. Nakonec padla volba na místo, kde jsme ještě nikdy nebyli, na Benecko a na nad ním se tyčící rozhlednu na vrcholu kopce Žalý. Na ní jsme si ale větru asi užili,  logicky, nejvíce. A i když tam čas avizoval, že by nebylo od věci zde doplnit energii (a z těch hotovek tu nakonec byl i docela výběr), otočili jsme to po žluté dolů s tím, že dnešní turistiku zakončíme až pozdním obědem někde dole s tím, že pod střechou už počkáme na telefon se Studence, že můžeme vyrazit zpět do Studence. Tam bude ještě společné foto a uvidíme, jak se účastníkům srazu bude chtít se rozejít. Zejména když na pozvánce bylo, že letos to je opravdu již naposledy. Takže teď si něco vybrat z jídelního lístku restaurace v hotelu Kubát (mimochodem s krásným výhledem do údolí) a pak uvidíme, jak se vyvine odpolední program. P.S. Večer bych chtěl ještě stihnout ještě jeden sraz, a to v Pardubicích a hlavně ten je můj :-)

 

Den dovolené kolem domu

 S opravou hydroizolace na balkóně už nebylo možno otálet, neb předpověď slibuje od zítřka podstatné zhoršení počasí. Ochlazení by tak nevadilo, ale nějaký ten deštík už ano, takže rozhodování bylo jednoduché. Zejména když na dnešek jsem ve firmě neměl naplánováno něco, co by den nepočkalo. A aby se člověk dostal do toho správného tempa, neb nemělo to být jen o balkónu, ale trochu i o zahradě a taky něco málo o sobě, tak kde jinde začít ráno než v lese. A že to tempo vydrželo po celý den, o tom svědčil i "bleskový" oběd s tím, že tentokrát to byla večeře, kam směřovalo dnešní hlavní jídlo. Ale to hlavní, proč byla dovolená, se podařilo, byť to vlastně byl pracovní den od 6 do 19 hodin :-) P.S. Ale přestávky na jídlo a oddych byly svědomitě dodržovány, takže i na nějaký ten čaj a něco k němu běhen dne došlo :-)