Telefon zazvonil, až když jsme po obědě a cappuccinu mířili už k autu, které jsme zaparkovali až na místním centrálním parkovišti u Skalky, takže z oběda jsme se ještě kousek prošli. Mimochodem cappuccino mělo pěnu, že lžička měla co dělat, aby pronikla dovnitř, když se ověřovalo, zda je tam vůbec nějaká káva :-) Cestou zpět jsme se ještě stihli zastavit ve vrchlabském pivovaru a zakoupit něco z místních speciálů, byť s přicházejícím podzimem už sortiment nemá ten s višňovou příchutí. Jinak ve Studenci nakonec společné foto nebylo, neb někteří už stačili penzion opustit, takže jsme se tam už ani dlouho nezdrželi a po rozloučení zamířili domů. Čímž se povedlo dorazit na sraz do Pardubic s daleko menším zpožděním, než jsem předpokládal. A sraz ? Ten byl v pardubické restauraci Blériot, tradičně již při perfektním zajištění a, možná díky tomu, že byl zase po několika letech jubilejní, s docela slušnou účastí, takže jsme si všichni vzájemně "zaktualizovali" informace o sobě, zavzpomínali na spoustu událostí (přiznám se, že některé jsem už zřejmě z paměti "vytěsnil", ale nebyl jsem sám :-), takže prima zážitek na závěr dnešního cestování. P.S. Ten tatarák byl souseda, neb já jsem si s večeří tentokrát počkal až na doma, kde ještě čekala třešnička na "dortu celého dnešního dne".
Žádné komentáře:
Okomentovat