Zimní slunovrat jsem sice úplně "nestihl" (dnes 5:19 hod.), ale i tak jsem si přivstal s tím, že když už jsme se letos nebyli v adventním čase podívat uvnitř zámku Hrádek u Nechanic, tak se na něj podívám zvenku, zda jej mají nějak svátečně nasvícený apod. Což znamenalo se tam dostat v rámci ranního vyvětrání, dříve než se úplně rozední, neb na podvečerní návštěvu to tam dnes už určitě nevypadá. Cíl byl jasný, co možná nejkratší cestou se tam dostat. To se ale hned na konci Libčan před rybníkem neukázalo jako šťastné, neb lesní úsek byl nejen poznamenaný deštěm, ale hlavně probíhající těžbou dřeva, takže člověk spíš hledal, kam stoupnout než aby řešil nějaký běh. Naštěstí jsem měl čelovku, takže to bylo snazší, ale jak se naskytla příležitost, využil jsem silnice a až k zámku jsem jí už neopustil. Cestou jsem se zastavil uprostřed Hrádku u jesliček, což se nakonec kromě svítící vánoční výzdoby řady domů, které jsem minul cestou, ukázalo jako jediné nazdobené či nasvícené místo v okolí. Samozřejmě nepočítám osvětlenou cestu parkem na zámek a vstupní bránu do areálu zámku. Jinak po celou cestu mne neopustila ranní mlha, takže nejenže zámek nebyl nijak osvětlen, ale i na těch pár metrů byla mlha znát i při pořízení obrázku. Já stran mlhy jsem sice byl jako účastník silničního provozu řádně osvětlen a označen, přesto jsem dnes neměl na silnici ten nejlepší pocit a proto jsem to zpět zase zkoušel i kus lesem. Naštěstí těch pár aut, co jsem potkal, dávalo taky pozor :-) Zpět už to ale vypadalo lépe, zejména když se rozednilo, byť ani ten čas tam nebyl nijak špatný. Na cestu zpět jsem si už ale zmáčknul časomíru. Když to bylo až před Libčany dobrý, řekl jsem si, proč si ještě kousek nepřidat přes les do Těchlovic a pak teprve domů. A právě to se ukázalo jako ne úplně šťastné, neb v polovině lesa se cesta změnila v rozježděnou bažinu, neb to bylo to místo, kde se nejvíce těžilo dříví a technika se podepsala na rozbahněné cestě docela dost. Takže zbylá půlka cesty lesem by se dala parafrázovat názvem filmu "Už zase skáču přes kaluže". Po hrubém očištění bot na kraji Těchlovic sice bylo možno další pohyb odsud nazvat během, ale čas už jsem nedostal k obvyklým hodnotám. Ale co, vždyť jsem nejen zvládl podmínky, ale hlavně v pořádku doběhl. A to je určitě cennější, než nějaké vylepšení času :-) P.S. Doma jsme svítit ale nezapomněli, takže tu už hezkou chvilku hořela poslední svíce na letošním adventním věnci.
Zimní slunovrat jsem sice úplně "nestihl" (dnes 5:19 hod.), ale i tak jsem si přivstal s tím, že když už jsme se letos nebyli v adventním čase podívat uvnitř zámku Hrádek u Nechanic, tak se na něj podívám zvenku, zda jej mají nějak svátečně nasvícený apod. Což znamenalo se tam dostat v rámci ranního vyvětrání, dříve než se úplně rozední, neb na podvečerní návštěvu to tam dnes už určitě nevypadá. Cíl byl jasný, co možná nejkratší cestou se tam dostat. To se ale hned na konci Libčan před rybníkem neukázalo jako šťastné, neb lesní úsek byl nejen poznamenaný deštěm, ale hlavně probíhající těžbou dřeva, takže člověk spíš hledal, kam stoupnout než aby řešil nějaký běh. Naštěstí jsem měl čelovku, takže to bylo snazší, ale jak se naskytla příležitost, využil jsem silnice a až k zámku jsem jí už neopustil. Cestou jsem se zastavil uprostřed Hrádku u jesliček, což se nakonec kromě svítící vánoční výzdoby řady domů, které jsem minul cestou, ukázalo jako jediné nazdobené či nasvícené místo v okolí. Samozřejmě nepočítám osvětlenou cestu parkem na zámek a vstupní bránu do areálu zámku. Jinak po celou cestu mne neopustila ranní mlha, takže nejenže zámek nebyl nijak osvětlen, ale i na těch pár metrů byla mlha znát i při pořízení obrázku. Já stran mlhy jsem sice byl jako účastník silničního provozu řádně osvětlen a označen, přesto jsem dnes neměl na silnici ten nejlepší pocit a proto jsem to zpět zase zkoušel i kus lesem. Naštěstí těch pár aut, co jsem potkal, dávalo taky pozor :-) Zpět už to ale vypadalo lépe, zejména když se rozednilo, byť ani ten čas tam nebyl nijak špatný. Na cestu zpět jsem si už ale zmáčknul časomíru. Když to bylo až před Libčany dobrý, řekl jsem si, proč si ještě kousek nepřidat přes les do Těchlovic a pak teprve domů. A právě to se ukázalo jako ne úplně šťastné, neb v polovině lesa se cesta změnila v rozježděnou bažinu, neb to bylo to místo, kde se nejvíce těžilo dříví a technika se podepsala na rozbahněné cestě docela dost. Takže zbylá půlka cesty lesem by se dala parafrázovat názvem filmu "Už zase skáču přes kaluže". Po hrubém očištění bot na kraji Těchlovic sice bylo možno další pohyb odsud nazvat během, ale čas už jsem nedostal k obvyklým hodnotám. Ale co, vždyť jsem nejen zvládl podmínky, ale hlavně v pořádku doběhl. A to je určitě cennější, než nějaké vylepšení času :-) P.S. Doma jsme svítit ale nezapomněli, takže tu už hezkou chvilku hořela poslední svíce na letošním adventním věnci.
Žádné komentáře:
Okomentovat