Ale nechme D11 už stranou, pár řádek si zaslouží i ty uplynulé dva dny v Praze, kdy sice pracovní tempo nepolevilo, krátkých ale spíše už v předvánoční atmosféře laděných schůzek přibylo, ale zbyl i čas na malé zastavení a zhodnocení téměř již naplněného roku. Dvě z nich se “malinko” protáhla. Jedno se uskutečnilo v rámci setkání vedení firmy doprovázené drobnými dárečky vytvořenými nebo aspoň nějak dotvořenými vlastníma rukama ( v jednom případě to spočívalo jen v položení na stůl) následované malou reminiscencí s mým šéfem, druhé se už posunulo do večerního času a tam jsem se zase já setkal s mými nejbližšími spolupracovníky. Stejně jako v loňském roce, tak i letos jsme zvolili příjemné prostředí a hlavně skvělou kuchyni pražské restaurace Botanic kousek od metra Budějovická. Ve čtvrtek už nezbývalo než v Praze dořešit poslední (ty známé) resty, rozloučit se s kolegy, naposledy zvládnout Michelské schody a pak se zařadit s autem na 5. května (ulice) do tvořící se kolony, abych v ní v podstatě setrval až za Poděbrady, byť po D11 ta kolona jela aspoň rychleji než to občasné parkování na Jižní spojce. Ale jsem doma, tak jaký problém. Navíc domem se linula směsice vůní z dokončovaného cukroví a když se k tomu přidal vánoční punč, tak byť mne čekají ještě dva pracovní dny v hradecké kanceláři, už to je “jednou nohou” ve vánoční atmosféře.
Ale nechme D11 už stranou, pár řádek si zaslouží i ty uplynulé dva dny v Praze, kdy sice pracovní tempo nepolevilo, krátkých ale spíše už v předvánoční atmosféře laděných schůzek přibylo, ale zbyl i čas na malé zastavení a zhodnocení téměř již naplněného roku. Dvě z nich se “malinko” protáhla. Jedno se uskutečnilo v rámci setkání vedení firmy doprovázené drobnými dárečky vytvořenými nebo aspoň nějak dotvořenými vlastníma rukama ( v jednom případě to spočívalo jen v položení na stůl) následované malou reminiscencí s mým šéfem, druhé se už posunulo do večerního času a tam jsem se zase já setkal s mými nejbližšími spolupracovníky. Stejně jako v loňském roce, tak i letos jsme zvolili příjemné prostředí a hlavně skvělou kuchyni pražské restaurace Botanic kousek od metra Budějovická. Ve čtvrtek už nezbývalo než v Praze dořešit poslední (ty známé) resty, rozloučit se s kolegy, naposledy zvládnout Michelské schody a pak se zařadit s autem na 5. května (ulice) do tvořící se kolony, abych v ní v podstatě setrval až za Poděbrady, byť po D11 ta kolona jela aspoň rychleji než to občasné parkování na Jižní spojce. Ale jsem doma, tak jaký problém. Navíc domem se linula směsice vůní z dokončovaného cukroví a když se k tomu přidal vánoční punč, tak byť mne čekají ještě dva pracovní dny v hradecké kanceláři, už to je “jednou nohou” ve vánoční atmosféře.
Žádné komentáře:
Okomentovat