Auto je zase jako ze škatulky

Když jsem jej připravoval o víkendu, doufal jsem, že pondělní a úterní jízda do Prahy nebude vyžadovat, aby se muselo tu "očistu" absolvovat znovu. Vyšlo to, takže to opravdu nebylo nutné a stačilo jen vyndat ty gumové vložky položené na koberečky, očistit je ještě jednou a auto je připraveno k zítřejšímu vrácení. Za ty necelé dva roky jsme spolu strávili docela dost času, času odpovídajícímu najetí necelých 50 tisíc kilometrů. Podívali jsme se spolu na řadu míst nejen v tuzemsku ale i u našich sousedů, až na Slovensko jsme navštívili všechny ostatní. Ale nejvíce kilometrů bylo na D11, kde se nebudu bát tvrdit, že jen z pohledu z okna už poznám poměrně přesně, na kterém kilometru dálnice se právě nacházíme. P.S. Trošku jsem se podivoval, jak rychle roste hodnota na počítadle přístupů na tento blog, takže jsem se po delší době podíval do statistik. Asi neměl někdo co dělat resp. směrem na tuto adresu zkoušel možná nějakého opakovacího robota, jako se občas používá, když někdo chce ovlivnit nějaké hlasování a systém proti násobnému přístupu za jeden den ochráněn není. Tak je to asi u toho použitého jednoduchého počítadla, vlajky už blokaci mají. 

Dneškem v Praze končí další etapa mé profesní kariéry

Ještě v červnu při malém posezení k mým narozeninám, když si kolegové a kolegyně pochvalovali kombinaci slaného závinu a limetkového cheesecake, mě ani nenapadlo, že si to za tři měsíce zopakujeme. Ale tentokrát už to nebylo za účelem nějakého slavení ale krátkého rozloučení, neb situace jinou formu ani nedovolila. Dnešek tedy byl mým posledním dnem v pražské kanceláři před mým zítřejším odchodem z firmy, jejímž důvodem byla rozdílnost názoru na formu, kterou by mělo být zajištěno naplnění cílů nastavených pro závěrečnou etapu její transformace. Takže loučení nejen s kolegy a kolegyněmi v Praze, ale i kanceláří i vším ostatním, co mé fungování v Praze provázelo. Zítra si to ještě jednou zopakuji v Hradci Králové a telefonicky/mailem i s těmi, se kterými jsem to díky rychlosti mého rozhodnutí k této změně a také situací kolem nestihl osobně. A aby to bylo kompletní, i to tentokrát netradičně již odpolední "rozloučení" s Jižní spojkou bylo stylové, takže i auto si přišlo na své. To se ale "kontaktu" s Jižní spojkou nezbavuje, neb jej bude zítra přebírat někdo z kolegů, kteří ve firmě pokračují. Takže pro nejbližší týdny určitě dávám tímto Praze vale. Jak to bude dále, to uvidím. Myslím to po té pracovní stránce, neb občasné soukromé jízdy o víkendu budou pokračovat, samozřejmě i s přihlédnutím k vývoji epidemické situace. P.S. Určitě v nejbližších týdnech přijde ještě jednou, tentokrát už bez všech okolních souvislostí, na přetřes hodnocení tohoto rozhodnutí. Co ale mohu říci už nyní, je to, že kdyby mi někdo v prvním roce mého fungování na této pozici řekl, že to bude na celých šest let, nevěřil bych, neb těch situací a změn, které to provázely, rozhodně nebylo málo. 

Prodloužený víkend měl v sobě i cestu do Prahy

Poslední "prodloužený" víkend byl hlavně ve znamení úklidu letošní sklizně ze zahrady před příchodem prvních přízemních mrazíků, neb sklípek u pergoly "odstíní" uložené produkty od venkovního mrazu do max. - 3°C a příprav na středeční ukončení mého pracovního poměru (úklid auta a kompletace věcí k odevzdání).  Drobnou epizodkou bylo vyladění regulace plynového kotle na plný provoz a tedy zahájení další topné sezóny a konečně přišlo na řadu i nějaké to cestování v rámci "domácí bubliny". Takže návštěva v Praze včetně po delší době zase jednoho společného oběda v restauraci Na Závisti, byť tentokrát už pod všemi opatřeními vyplývajícími z fungování restaurací v současné situaci.  K jídlu mohu jen dodat, že ti, kdo neochutnali z jejich jídelníčku, mohou jen závidět :-)  P.S. Teď nezbývá, než se vyspat a zítra ráno se do Prahy vrátit. Služebně to bude naposledy. Zda vůbec (myšleno do Prahy) či na jak dlouho, to ukáží ty do konce roku zbylé měsíce. 

Poslední celý pracovní týden ve firmě končí

Člověk se pomalu nestačil ohlédnout a mám před sebou už jen poslední dva pracovní dny ve stávajícím zaměstnání. Ale snad se vše podařilo tak, aby ten odchod byl nejen "bez ztráty kytičky", ale i s přátelským rozloučením. Díky současné situaci je to naplánováno jako taková "rychlá káva se zákuskem a chlebíčkem" v prostoru umožňujícím zachovat si patřičný odstup. Myšleno jen z toho epidemického hlediska. Na tento týden vyšla ještě jedna méně pracovní schůzka na rozloučenou v Hradci Králové. Tentokrát je ale na přiloženém obrázku "hrnec čokolády se šlehačkou", který si k tomu objednal jeden z mých kolegů. Díky opatřením a povolení jen nezbytných pracovních cest byla první půlka tohoto týdne v Hradci Králové, ale telefon se "žhavil" téměř nepřetržitě. Ve čtvrtek jsem změnil lokalitu a pracovně se vypravil do Ostravy, abych se svými kolegy ještě osobně probral některé věci a pro to ostatní využili polední pauzu, během které jsme společně poobědvali v osvědčené restauraci nedaleko firmy, tedy u Řeků v restauraci Delphi. Na zpáteční cestě jsem splnil ještě jeden úkol. Kolegyně, která nakonec nemohla jet se mnou, tak si přála přivézt pravý frgál, takže kam jinam než k Anežce, kde jsme byli před necelými třemi týdny, když jsme se vraceli od Lysé hora. Pátek už byl opět v Hradci Králové, tak jsem využil možnosti a než jsem jel po poledni na zbytek dne (dnes "poloviční home-office") domů, zašel jsem se podívat, kam bych se v závěru příštího týdne měl dostavit. Vypravil jsem se poměrně nalehko, takže jsem nejen zmokl, ale když jsem čekal na přechodu až přejede jedno auto kolem, tak jsem si nevšiml kaluže. A právě toto auto vjelo doprostřed kaluže a dál to popisovat snad nemusím. Bohužel než jsem se vzpamatoval, tak bylo pryč, takže žádný odjezd hned domů, ale nejdříve chvilka u topení, aby ze člověka aspoň "nekapalo". A v botách aby nečvachtalo, k tomu posloužilo několik volných výtisků novin z firemní přihrádky na chodbě. A co se událo kolem? To téměř přesně vystihují titulky novin na přiloženém obrázku, prostě takový zmatečný pel mel před tím, než zase bude nějaká změna v hodnocení situace. P.S. A ani Clif nezahálel, úpravy záhonů po sklizni pokračují. Jen nikdy nevím, jestli to je zatím jen podmítka nebo už orba :-)

V hlavní roli sporák a trouba v něm

Jak jsem již avizoval, tento víkend měl být také o vaření a pečení. A tak se i stalo a nebylo to "na vyhození", naopak. O ty medailonky na rozdíl od jablečného štrůdlu jsem se ale nerozdělil :-) Štrůdl byl k nedělnímu cappuccinu tentokrát ještě teplý. Ale neděle nebyla jen o vaření, trošku jsem probral nálety pod venkovními ibišky, aby ty nejsilnější se zítra stěhovaly o pár km východněji a tam vytvořily základ pro nový živý plot. Já jsem k tomu potřeboval jen malou motyčku, Clifovi stačily pro "úpravu" čerstvě zrytého záhonu jen jeho tlapy. P.S. Vypadá to, že i letos sklidíme pár citrónů (určitě ale více než 2) :-)

Praha v čase "mimopracovním"

Tentokrát už to nebyl ten obvyklý kvapík, když jsem se náhodou rozhodl, že místo MHD si nějakou část cesty z jednání "střihnu" pěšky.  A také to nebylo "nejkratší cestou", takže jsem po těch letech objevil i další "neznámé" kouty, tentokrát kolem hradebních zdí na Albertově. P.S. Už nebudu moci tvrdit, že je to jen garáž - garáž, ale že se člověk občas podíval i po Praze, byť tam na rozdíl od místních nic nezařizoval :-)