Samotná Ostravice není spojována jen s nástupním místem pro výstup na Lysou horu, ale i s venkovním muzeem Rájem dřevěných soch. A tak nebylo divu, že v rámci odpolední procházky, která se v počtu těch již dnes ušlých kilometrů v podstatě svou délkou „ztratila“, jsme zavítali i sem. Ani zde jsme nebyli sami, ale zas tak „obtížné“, získat „čistou“ fotku to nebylo. Některé exponáty byly až neskutečné, zejména když si člověk uvědomí, že hlavním nástrojem je motorová pila, po které mistr řezbář už sochu „jen dočišťuje“. S koncem prohlídky se začaly na obloze objevovat tmavší mraky, ale to už nic nezměnilo na tom, že hlavní cíl pobytu, tedy výstup na Lysou horu a obhlídku Ostravice se podařilo naplnit více než jsme s ohledem na počasí v předchozích dnech mohli očekávat. Takže nezbylo než to „otočit“ na hotel, ochutnat další specialitu místní domácí kuchyně a pak se ještě krátce projít kolem nádraží, abych "vyprovodil" poslední dnešní vlak odsud a pak již zpět, když ty poslední kroky, skoro před hotelem, už byly provázeny začínajícím deštěm. Ten od té doby spíše sílí a přidalo se k němu už pár blesků, takže to tu vypadá na pěknou noční bouřku.
sobota 5. září 2020
Zahrada plná dřevěných soch
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat