Ještě v červnu při malém posezení k mým narozeninám, když si kolegové a kolegyně pochvalovali kombinaci slaného závinu a limetkového cheesecake, mě ani nenapadlo, že si to za tři měsíce zopakujeme. Ale tentokrát už to nebylo za účelem nějakého slavení ale krátkého rozloučení, neb situace jinou formu ani nedovolila. Dnešek tedy byl mým posledním dnem v pražské kanceláři před mým zítřejším odchodem z firmy, jejímž důvodem byla rozdílnost názoru na formu, kterou by mělo být zajištěno naplnění cílů nastavených pro závěrečnou etapu její transformace. Takže loučení nejen s kolegy a kolegyněmi v Praze, ale i kanceláří i vším ostatním, co mé fungování v Praze provázelo. Zítra si to ještě jednou zopakuji v Hradci Králové a telefonicky/mailem i s těmi, se kterými jsem to díky rychlosti mého rozhodnutí k této změně a také situací kolem nestihl osobně. A aby to bylo kompletní, i to tentokrát netradičně již odpolední "rozloučení" s Jižní spojkou bylo stylové, takže i auto si přišlo na své. To se ale "kontaktu" s Jižní spojkou nezbavuje, neb jej bude zítra přebírat někdo z kolegů, kteří ve firmě pokračují. Takže pro nejbližší týdny určitě dávám tímto Praze vale. Jak to bude dále, to uvidím. Myslím to po té pracovní stránce, neb občasné soukromé jízdy o víkendu budou pokračovat, samozřejmě i s přihlédnutím k vývoji epidemické situace. P.S. Určitě v nejbližších týdnech přijde ještě jednou, tentokrát už bez všech okolních souvislostí, na přetřes hodnocení tohoto rozhodnutí. Co ale mohu říci už nyní, je to, že kdyby mi někdo v prvním roce mého fungování na této pozici řekl, že to bude na celých šest let, nevěřil bych, neb těch situací a změn, které to provázely, rozhodně nebylo málo.
Žádné komentáře:
Okomentovat