Původně jsem dnešní příspěvek chtěl nazvat něco jako "Vařením proti Covidu-19" nebo "Zelná bariéra" apod.. Tedy od toho, čemu jsem se v uplynulých dnech v poledních hodinách věnoval resp. jakou hlavní surovinu jsem k tomu zvolil, nepočítám-li oblíbenou chlebovku či "rejžovník". Teď k té volbě suroviny, tedy k zelí. Tu trošku ovlivnil "hlad" po nějaké té štýrské specialitě se zelím, jak jsem si, už by se pomalu dalo říci, že zvykl. A to v rámci našich tradičních běžek pod Dachsteinem. Vždyť když už jsem to běžkování letos úspěšně nahradil tím "za humny" (zatím), tak aby to bylo "komplet", tak to ještě chtělo přidat k tomu něco z toho gastro, což se v minulých dnech nakonec taky povedlo. Samozřejmě přiměřeně možnostem, neb tu atmosféru kolem vytvořit nelze a litinový servis si k tomu shánět přeci nebudu :-) Poznamenám ještě, že tato jídla ale nejsou ta, která by, i když se povedla, oslnila naši "domácí bublinu", neb ta se se zelím potkává (a dodám jen, že i v tomto případě ne všichni) jen u Svatomartinské husy :-) Navíc k té huse u nás nepatří to kyselé. Tolik k původně zamýšleným titulkům. A teď k tomu zvolenému. Že je to taková divná doba, o tom už žádná. Řekl bych, že je to taková doba čekání, neb mi připadá, že snad všichni na něco čekají. Hlavně čekají až bude líp. Pro někoho to je otevření hospod, návrat studentů do škol, možnost cestování, pro jiného už jen termín na očkování či návštěva někoho blízkého apod.. Ale pořád je za tím to očekávání nějakého normálního stavu. Nejlépe zpět na počátek tohoto divného covidového/koronavirového času, se kterým ty, co v uplynulém období ještě neopustila paměť, pojí stále čerstvé vzpomínky na něj. Vždyť i z tohoto příspěvku to kouká. Stačí si připomenout dva pojmy - běžky a zelí a hned je z toho celá konstrukce zážitků, kterou bych si chtěl zopakovat, nejlépe beze změny. Ale jak vidno, v mezích jsem si s tím poradil a zážitek, byť trošku jiný, je. Když bude brzy i ten předchozí, jedině dobře. Když jsem si ale někde přečetl, že existuje cca 4000 koronavirů, tak si říkám, jestli jsme v tom čase vlastně nežili už před tím C-19, byť to rozhodně tak infekční nebylo. Ale jaké to bylo? Byly nejen plány, ale také bylo něco jako "teď" či "nyní". A ať byl čas v podstatě "jakýkoli", myslím, že vždycky se vyplatilo snažit se jej co nejlépe prožít. Z jakého pohledu, v jakých podmínkách, to už je samozřejmě věc druhá. Ale pořád to bylo o hledání něčeho krásného, co si život s sebou nese. Že se ten divný čas nezmění mávnutím kouzelného proutku, to snad už všichni po tom necelém roce, jehož dobrou polovinu představoval stav nouze, pochopili. Že se s následky už toho uplynulého bude osazenstvo této planety potýkat ne měsíce, ne rok, ale několik roků (a přejme si, aby těch několik bylo v řádu jednotek), tomu už také většina rozumí. Že to bude formou změny, která by s sebou v konečném účtování, byť to asi bude hodně kruté, mohla přinést i něco nového krásného, takový je život. Ten ale není jen černobílý, neřídí se jen Ano / Ne. Hlavně nedá nikomu nic "zadarmo". Ale každý problém v něm má nějaké, byť třeba z počátku i špatné, řešení. Ale říkat si jen, že něco nefunguje, jen čekat, že se to změní. Ale zároveň za to odpovídat znamená, že to je cesta do pekla. Zejména když se druhou stranou všichni považujeme za ty, kteří s tou "zeměkouli" točí :-) A byť je "naše doba" charakteristická tím, že čas už běží tak rychle, že někdy snad předbíhá sám sebe, pořád je to o tom, že bych si neměl nechat ten čas jen "protéct mezi prsty" a nejen to lepší chtít, ale i něco proto dělat. To platí snad obecně, ale opět samozřejmě dle možností každého. Tato trošku delší úvaha vlastně předchází tomu, co je na posledním obrázku skoro symbolické. I přes existující zimu využila příroda bez jakéhokoli našeho přičinění prvního oteplení, aby probudila v život už první květiny, v tomto případě narcisy. A to se mají mrazy vrátit už zítra. Ale jelikož narcisy mají v zemi dobrý základ, tak by si tu svou existenci už měly uhájit a dovést to své letošní bytí do květu. Jiným rostlinám, např. paprikám, už v tomto čase zase vytváříme podmínky, aby měly šanci vyrůst do podoby, která už odolá nepříznivým vlivům a přinese i nějakou tu úrodu. Takže je nejvyšší čas to aplikovat i jinde, abychom se co nejdříve z toho marastu vyhrabali a byla zase možnost užít si z toho pestřejšího "jídelníčku" nabízeného životem. Ten stávající ale rozhodně není prázdný, tak ani to si nenechme ujít. P.S. Zda na ten zbytek sněhu v místě, kam se vyhrnoval ten ze dvora, něco přibyde, je prý šance. I tak to vypadá na rekordní rok co do počtu dnů "se sněhem" :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat