Člověk míní (plánuje), počasí mění. Takže dle toho se původně plánovaný výlet na příští čtvrtek, kdy jsem uvěřil předpovědi návratu tepla a skoro jasné oblohy, nakonec "posunul" na dnešek. Zda by to mohla být dobrá volba, v tom mne ještě utvrdila šestá hodina ranní. A to jak pohledem na domácí meteostanici, tak hlavně obrázky webkamer ze Špindlerova Mlýna a jeho okolí. Jediné, co asi bylo trošku neplánované, byla nakonec jen "zácpa" na silnici před Ostroměří, takže jsem tentokrát uprostřed ní raději odbočil vpravo a pokračoval "přes kotáry" a Lázně Bělohrad až do Nové Paky. Ale nakonec to vypadalo, že bych i s tím "poskakováním" dojel do Nové Paky stejně, kdybych jel po hlavní až na "kruhák" Úlibice. Ale takto jsem měl jistotu, že tam se to někde nezasekne, neb plán zněl stihnout první bus na Špindlerovku, tedy nástupní místo mé dnešní trasy. Ve Špindlu už to mám jako určitý zvyk, zejména pokud není ještě v provozu lanovka na Medvědín, neb cesta na hřeben, která je odsud pro mne nějak zajímavá, je Labským dolem. A tím jsem dnes chtěl jít zpět dolů. Pokud samozřejmě člověk nechce dojít až k Luční boudě. Po zaparkování auta a přezutí se jsem už za pár minut seděl v autobuse se zhruba polovinou obsazených míst a třemi psy na jeho podlaze, abychom ještě před devátou dorazili na parkoviště a rozešli se do dvou směrů. Já jsem volil ten západní, tedy trasu Petrovka - Dívčí kameny - Mužské kameny - Velký Šišák - Vysoké kolo, abych ze sedla pod Violíkem vystoupal poslední cca stovku výškových metrů a otevřela se přede mnou parádní scenérie Sněžných jam. Jinak teprve za Vysokým kolem jsem potkal prvního živáčka a díky tomu, že jich moc nebylo až k objektu vysílače a všichni jsme se zdravili, tak musím říci, že to byli jen Poláci, kteří si zřejmě také přivstali. Od Violíku už provoz na červené malinko "zhoustl", ale když jsem odbočil vlevo k prameni Labe, opět jsem na svém putování "osaměl". Pramen Labe překvapil tím, že byl pod sněhem a hlavně, že až na dva turisty, kteří přišli od Harrachova a zde si udělali zastávku na občerstvení z vlastního batohu, tam nikdo nebyl. Takže letos už to není jen foto Karlova mostu a Staroměstského orloje bez lidí kolem, ale také opuštěný pramen Labe za ideálního počasí a času. Tedy v poledních hodinách. Na terase nedaleké Labské boudy už bylo turistů více, asi tak o tři :-). Odtud má trasa měla před cestou zpět Labským dolem malou odbočku k Pančavskému vodopádu. Zde už po sněhu nebyla ani památka, zato vody bylo nad obvyklé množství. Stejně tak v samotném Labském vodopádu a vlastně i v Labi se všemi jeho přítoky cestou dolů, abych ve Špindlu viděl zase po dlouhé době jeho koryto zaplněné od jednoho kraje po druhý. Takže tentokrát ta poslední "pětka" km byla díky množství vody hodně zajímavá a u některých peřejí by člověk setrval i déle. Ale dnešní výlet měl i svůj časový rámec, takže zbývala už jen konečná před odjezdem. Ta byla na terase místní cukrárny Caffe Pavilon přímo u vody, kde by "před covidem" člověk v pátek odpoledne těžko hledal místo. Takto jsme tu byli jen dva. Cestou domů jsem ještě nezapomněl "zkontrolovat" rekonstrukci hráze Labské přehrady a zastavit se i ve Vrchlabí pro pár pivních speciálů. Co na závěr? Zážitek z výletu tentokrát "za vodou" byl asi větší, než jsem vůbec při jeho plánování mohl předvídat. Navíc některé mnou zde "zdokumentované" momenty asi díky rozvolňování už asi nebudou opakovatelné, neb věřím, že se lidé do Krkonoš začnou postupně zase vracet a fotografie "bez lidí" se, zejména v čase poledním, za tepla a jasné oblohy nebude pravděpodobné asi vůbec pořídit. P.S. A nemohu nezmínit tady i to, že to vlastně byl další "půlmaratón", tentokrát "chodecký" a v docela slušném čase.
Žádné komentáře:
Okomentovat