Probuzení sice nebylo do sluncem zalitého Salzburgu, ale "desátá" nakonec rozhodla a modrá obloha byla zpět. Než se tak stalo, tak už jsem měl po bohaté snídani v nohách okruh na Kapuzinerbergu a s ním pohledy na historickou část města z několika vyhlídek místních hradeb. Nakonec se to polojasno ukázalo jako "dobrá volba" shora, neb po desáté už by to bylo po hradbách většinou za plného slunce. Po krátké zastávce na vrcholu u Franziskischlösslu a pohledu opačným směrem, tentokrát směrem nádraží a po proudu Salzachu, bylo pokračování cestou Stefana Zweiga až ke klášteru, jehož vnitřek jsem ani tentokrát neopomenul navštívit. Pak rychlý sestup po 278 schodech dolů na nábřeží k hotelu Stein, přechod přes most na druhou stranu řeky a po nábřeží až pod železniční most. Mj. sem proto, aby bylo další foto města s pozadím tvořeným místními vrchy. Pak už druhé dnešní stoupání, tentokrát na Mönchsberg. Nejen se spoustou výhledů na centrum ale i s Muzeem moderny. S blížícím se polednem a stoupající venkovní teplotou bylo také třeba začít řešit doplnění energie. Přilehlá restaurace s parádním výhledem na město sice lákala, ale nakonec jsem zvolil zastávku až o kousek dál, přímo u hradeb v Stadtalmu. Samozřejmě s "covid-19 procedurou". Jak bylo i zde vidno, nikoho to neobtěžovalo. To u nás je už jen z toho, že by se měla v hospodě vyvěsit cedule, že od hostů se očekává, že budou mít příslušný certifikát, velké haló. Teď nezbývá, než si ty výhledy tady chvilku užít, upravit plány na odpoledne a za chvíli pokračovat. Ale to už bude v dalším příspěvku.
Žádné komentáře:
Okomentovat