Tak by se asi dal nazvat můj přechod z lednového poklidu do února. Tedy v podstatě na téměř "plné otáčky" v rámci uplynulých pěti dnů. Prostě plány na ně se díky tomu, že ne vše probíhá, jak si člověk přeje nebo aspoň očekává, trošku vzaly za své. Vlastně nejen trošku. Ne v tom, že něco z toho nebylo, ale v tom, že něco, co bylo, bylo trošku jinak či se něco dokonce protáhne do dalšího týdne. Doufejme, že jen do něj, což asi napovídá, že se nejedná o něco, co mělo přinést nějaký příjemný zážitek. Pondělí a vlastně ani úterý tomu ale nějak nenasvědčovaly, tam vše plánované proběhlo jak mělo a poměrně i v poklidu. Včetně dopolední procházky s Clifem. Zlom ale přišel hned při středeční ranní návštěvě STK, odkud jsem si odnesl pár úkolů, bez jejichž splnění mi prý tu červenou známku na registrační značku tentokrát nedají. Něco se už sice povedlo zařídit dnes, ale zbytek, byť po větším průvanu v peněžence, čeká na v první půlku příštího týdne, jak doufám. To aby opakovaná STK už byla bez závad. Nebude ale v příštím týdnu jediná, neb druhá čeká "mou schránku". Ta snad na rozdíl od auta bude na první pokus. STK s očekáváním jen výměny baterie však byla konečnou pro jedny hodinky, shodou okolností rezervní, když ty "hlavní" jsou v opravě a opět s vidinou jen výměny baterie. Suma sumárum tedy nejen žádné zvláštní zážitky, ale spíše navíc trošku starostí. Navíc nebylo dne, kdyby člověk nevstával stejně, jako když jsem ještě pracovně dojížděl do Prahy. A také nemusel cestovat do města. Jinak dnes by to sneslo i podrobnější kalendář, neb ještě k tomu stihnout bus domů v plánovaném čase, to fakt bylo o minutách. A aby toho nebyl konec, tak doma čekalo ještě lovení klíče od domu ze silničního kanálu, kam mi spadl, když jsem šel na zastávku busu a vytáhl si z kapsy rukavice. Bohužel i s klíčem a zrovna nad kanálem na silnici před domem. I to se nakonec a hlavně poměrně brzy vyřešilo, když jsem si vzpomněl, jak jsme na různých soutěžích pro děti používali na prutech zavěšené magnety. Po řádné "dezinfekci" už zase visí na věšáku. A jelikož jsem se doma poté ani nepolil horkým čajem, tak snad těch pět "výživných dní" můžeme pomalu uzavřít :-) Že jsem se nezmínil o čtvrtku? Pravda, ten byl totiž opačný. Plný parádních zážitků spojených s kombinací sníh - běžky - puška - střelnice - bezvětří a modrá obloha. Ano, řeč je o absolvovaném zážitkovém biatlonu, který mi "tentokrát pro změnu" zase přinesl opět Ježíšek. A jelikož to byl opravdu parádní zážitek, nechám si na něj samostatný příspěvek, neb si to zaslouží.
Žádné komentáře:
Okomentovat