Ale ten s daty domácí meteostanice se do toho počtu obrázků ani hodin samozřejmě nepočítá, to jen pro pořádek :-) Ale teď pěkně od začátku, tedy od času pár minut po třetí hodině odpolední, kdy nástupem do Regiojetu jedoucího z Košic začal pro mne na pardubickém nádraží ten 24 hodinový výlet. Vlak, metro i bus v pohodě, takže chvilku po páté jsem jako jeden z těch prvních dorazil na místo a oslava, do které se postupně zapojili včetně pana majitele domu další, mohla začít. Téma bylo jasné, "servis" připravený panem domácím perfektní a tak se nebylo čemu divit, že se to vydařilo. V jednu chvíli se sice objevilo menší zklamání. Sice jen u dvou účastníků oslavy - fanoušků pardubického hokeje (jedním jsem byl já), že vyhrál jejich rival ze sousedního krajského města, ale další kalíšek z nabídky skvělých rumíků dal zapomenout s tím, že dnes to už bude opačně a "Pardubky" je zase vyklepnou. Počasí přálo, takže byl v permanenci i balkón s výhledem na jih Prahy, ke kterému si někteří vychutnali i prý skvělý doutníček. V čase půlnočním už zůstali jen ti "přespávající", aby i ti s ohledem na nemožnost ráno déle vyspávat díky pracovním povinnostem většiny po nějakém čase pochopili, že je třeba na aspoň na chvíli zavřít oči. Moje ráno už bylo v režii odjezdu přes půl Prahy busem a pak metrem na rychlou snídani do známých míst na Pankrác a odtud už jen metro, bus a kousek pěšky pod Vyšehrad, kde jsem měl domluvenu na devátou krátkou návštěvu Tomíka jeho maminky. Jsou zážitky, které se asi z mysli nevymažou, jeden z nich byl i tam. Příchod nového človíčka na tento svět je už sama o sobě událost č.1, navíc když současná doba, která zrovna těm pozitivním zážitkům nepřeje, to ještě umocňuje. Po rozloučení se slovy brzkého setkání, ale již v domácím prostředí, pohled na hodinky mi řekl, že by se toho dalo do plánovaného odjezdu zvládnout i více, když bylo venku tak krásně. Byť částečně výměnou za jedno plánované "vysedávání" na nebo u vltavské náplavky. Takže tramvaji č. 2 z Podolí na Malostranskou, odtud pro mne pomalu již "ikonickou" tramvají č. 22 na Pohořelec, aby odtud začala ta pěší část. A po delší době rovnou přes Hrad, kde jsem od zavedení bezpečnostních kontrol už nebyl. Kontrolní stanoviště sice zůstala, obsluha na nich, ale v menším počtu, také, ale jelikož jsem se nezdál nějak zvláště "vhodný" ke vstupní kontrole, prošel jsem, jakoby tam nic nebylo. O dalším už mluví obrázky, aby po návratu na Malostranskou pomohla zkrátit cestu do centra tramvaj č. 17, jen u Novotného lávky jsem si vystoupil pro pár obrázků odsud, abych další pokračoval a od Národního divadla přes velikonočně vyzdobená Václavské a Staroměstské náměstí, pod Prašnou bránou a kolem synagogy na nádraží, aby ve 12:09 hod. jsem už směřoval rychlíkem tentokrát už přímo do Hradce Králové a odtud poté busem "trojkou" domů. Co říci na závěr? Prý je dnešek dnem štěstí? Já k tomu mohu říci, že aniž jsem si cokoli vsadil, tak jsem nezůstal "ušetřen" od jeho přízně a tak by se mohlo říci, že jsem těch prožití těch posledních 24 hodin doslova "vyhrál" :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat