Aneb aspoň co do počasí prý návrat k obvyklému normálu, tedy chladnému ránu a velmi proměnlivému počasí. Toho jsem si včera v Pardubicích užil od chvilek téměř modré oblohy až po pár minut poměrně silného deště, který mne zastihl na jedné z pochůzek a při kterém jsem měl co dělat, abych v jednu chvíli pořádně nepromokl a zároveň udržel "v celku" zapůjčený deštník. Vlastně asi ne jen co do počasí, byť těch uplynulých deset dnů tomu moc neodpovídalo díky, aspoň jak doufám, neopakovatelnosti některých prožitků, takže v podstatě nic z nich není zachyceno objektivem fotoaparátu. Záměrně tu nepoužívám slovo "zážitků", aby to třeba nepůsobilo nějak pocitově. Ale i tak se někde mezi objevila nějaká ta světýlka z konce tunelu přicházejícího jara. Kde už to ale s časem je někde hezkých pár týdnů po začátku jara, je letošní vegetace. Ta se zřejmě rozhodla, že už nestačí počítat s občasnými jarními mrazíky, a že okusí i ty na samém konci zimy. Takže tu máme první letošní varování stran ohrožení kvetoucích rostlin a s ním i lehký šedivec na několika místech zahrady. V našem případě se to týká zatím jen postupně rozkvétající meruňky, neb ostatní květena by menším mrazíkům měla odolat buď na oknech domu či za oknem dílny, kam by ty menší mrazíky neměly dosáhnout. Jestli říkám, že ta necelá desítka uplynulých dní byla hodně našlapaná, mimochodem v pátek se mi povedlo během tří hodin strávených dopoledne ve městě nejen navštívit, ale v nich i něco zařídit, celkem osmnáct míst. Pravda, to poslední už bylo tak nějak "za odměnu", neb se týkalo poledního doplnění energie, aby chvíli po návratu domů mohl člověk pokračovat "v zařizování", tentokrát v pergole, neb slib zněl, že když bude pěkně, tak odpolední cappuccino bude opět nejen venku, ale hlavně na stolku u dětského zahradního domečku. Tedy tentokrát i s obsluhou :-) Vlastně i s "ochrankou", neb i tentokrát si to Clif nenechal ujít a zaplnil zbytek už tak vyplněného prostoru kolem stolečku. Dnes to sice na venkovní cappuccinu nevypadá, ale i tak na chytrých hodinkách dnes přibyde "pár kroků" i odsud, aby vegetace kolem pergoly nezáviděla slušivý sestřih nedaleké catalpě. Pravda taky je, že pro její část to bude během příštích několika dní "konečná", neb by to tam mělo doznat trošku větší proměny. Potom už by měl přijít konečně na řadu náš nový pomocník, který čeká, až své zimoviště opustí venkovní bonsaje, a on to tam bude moci pořádně "rozruchat", aby se i ta cibule už konečně dostala do země. Což značí, že už je pro letošek jasno, co z toho, co není jen pro potěchu oka, a hlavně kam, přijde. Zatím ale "kompletní plány" pro letošek má jedině zahrada. Náš "zážitkový" plán je třeba ještě dopilovat. Možná, že stihneme ještě vidět stát "Nároďák", se kterým je spojena řada vzpomínek. A akce v domě a kolem něj? Ty jsou teprve v návrhu, zato v tentokrát zase v trošku větším rozsahu, aby se získal čas pro úpravy, které vyplývají z "konfliktu" stáří domu a požadavků doby zejména co do energií. P.S. Dnešek by každopádně ale mohl "ukrojit" z těch drobností a posunout to, aby venek to vítání jara už nejen připomínal, ale mohli jsme si to tam zase začít, byť zpočátku díky počasí asi jen po chvilkách, užívat.
Žádné komentáře:
Okomentovat