Skvělé divadlo a těšení se na samotný závěr dubna

Aniž bychom nějak zvláštně "bazírovali" na čase kolem poledne, neb teprve návrat z dopolední vycházky s kočárkem a Tomíkem "odstartoval" další naše konání od převlečení až po příjezd do centra, vše nakonec proběhlo téměř na minutu podle orientačního plánu, abychom měli před začátkem odpoledního divadla čas na oběd. Že se povede hned naše první volba v samotném centru, tedy Kolkovna vedle Palladia, to se moc nepočítalo. Takže po skvělém obědě nakonec došlo i na kávu. A jinde než v divadelní kavárně před začátkem představení, jak jsme očekávali. Představení Brouk v hlavě jsem už viděl před mnoha lety v Divadle na Vinohradech, poté i jednou v televizi, ale nedělní odpolední představení Studia DVA vše překonalo. Hlavně celkovým projevem hlavních protagonistů představení, když diváci se náramně bavili snad po každé replice.  Tím, že jsme hned po skončení představení sedli na metro a na Černém Mostě přesedli během pár minut do auta, byli jsme z Prahy doma v čase, o kterém by si člověk znající cestování po D11 mezi Prahou a Hradcem Králové musel nechat většinou jen zdát. To byla neděle, závěr týdne, který byl poměrně našlapaný událostmi, takže nebylo divu, že jsem se po příjezdu domů už těšil na ty klidné poslední dva dubnové dny. Ten první, tedy pondělí, byl v podstatě celý na zahradě, kdy to "odnesla" pergola a její okolí, aby bylo vše zhruba připraveno na nedělní první letošní větší rodinnou oslavu. Druhý, tedy poslední dubnový den, začal brzy ráno obvyklou cestou s Arrivou do Pardubic, abych se odpoledne stihl vrátit na začátek "čarodek", které zprvu moc velkou naději na podpálení díky silnému větru neměly, ale když se před sedmou večerní vítr poměrně uklidnil, nic nebránilo, aby oheň strávil vše "špatné" a vše doprovodila sousedská zábava kolem. P.S. Objektivy mobilu stačily v týdnu zachytit i pár kuriozit (aspoň z mého pohledu). Tedy jedno "ďáblovo auto", sušící se povlečení nějakého skalního fanouška pardubického Dynama a také jednu fakturu, u které by se zdálo, že její vystavovatel asi chodil do jiné školy. Ale ouha, je to sice matematicky zcela špatně, ale to novela Zákona o DPH  v §37 písm. b) bod 1 neřeší, takže takovéto "zaokrouhlení"  v rámci fakturace u bezhotovostních plateb plně vyhovuje, byť oko matematika by zaplakalo :-(. 

Tento týden nejen těch "krajských" měst bylo více

To, když k již klasickému týdennímu souběhu návštěv Pardubic a Hradce Králové (ten byl tentokrát 3x) opět přibyla Praha. Opět už tentokrát značí mnohem kratší období. Vždyť jsem tam víkend strávili před dvěma týdny a minulou sobotu jsme tam byli také, byť jen při cestě z letiště domů. Takže se dálniční známka začíná sice více vyplácet, ale připadá mi, že s tím, se zase zhoršuje jízda po D11 a Štěrboholské radiále, neb tři trošku delší stavebné uzávěry a dvě kratší omezení provozu na cca 90 km je docela dost. A to nemluvím o tom, jak to tam musí vypadat ve všední den, když  jsme se ani o víkendu nějakému tomu "poskakování" v menší koloně nevyhnuly. Počasí přálo v podstatě všude kromě čtvrteční návštěvy Hradce, kdy nad Paříží (viz foto :-) to spíš vypadalo, že sprchne. Zato pátek překvapil, neb jak jsem psal minule, když není příležitost doma, tak se něco najde s přáteli, tam se do programu ještě dostal také již tradiční oběd v nedalekém pivovaru Beránek. Termín jsme hledali s tím, že nedávné počasí navnadilo, že by to mohlo být i na jeho zahrádce, po těch mrazech jsme řešili, zda jej neposunout do května, ale pak se u původního termínu zůstalo, počasí super a kdyby ještě chvilku svítilo sluníčko, snad tam i tu zahrádku otevřeli. Ale i tak uvnitř bylo prima. A dnešní vycházka po pražském Zahradním Městě s kočárkem s naším "nespavcem" Tomáškem, i když dnes zřejmě překvapil, byla také prima. Teď, když už z neděle zbývá jen půlka, zbývá se převléknout, přejet autem na "Čerňák", to tam zaparkovat, aby po návratu z odpoledního divadelního představení Brouk v hlavě v divadle Studio DVA jsme hned najeli na D11 a byli brzy doma, a metrem se pak dostat do centra, neb divadlo je na horním konci Václavského náměstí. Samozřejmě že tomu bude předcházet někde v centru oběd, tak uvidíme, zda dopadne něco z těch již osvědčených míst kolem Republiky. Myšleno samozřejmě to pražské náměstí kousek od Obecního domu, aby odtud podle času to buď bylo pěšky na Václavák do divadla nebo kdyby čas již "tlačil", tak pomůže i metro.  Každopádně počasí je nádherné, tak by mohlo vyjít k tomu i pár obrázků se z těch několika známých míst, která se budou nacházet při cestě. 

I u nás mrazy škodily

Zpočátku to sice vypadalo, že by to tu nemuselo tak dopadnout. Zejména když teplota měla spadnout pod nulu jen těsně a navíc když ještě nejsou venku brambory, ve skleníku přes noc opět hořelo pár svíček, které zůstaly z vánoční výzdoby, v pergole k ránu ještě trošku sálal svým naakumulovaným teplem i zahradní krb, kterým "proletěly" již suché loňské vánoční stromky, jahody byly zakryty netkanou textilií a jabloně meruňka a broskve už odkvetly. To všechno ale bylo trošku jinak. Teplota sice v cca  2 metrech nad zemí, kde má čidlo domácí meteo, klesla k ránu jen na necelé -2°C, ale u země a v zahradě, která je přece jen trošku pod okolním terénem to bylo horší, takže to odneslo víno, bonsaje s nově narašeným olistěním, nějaké to ne zcela odolné koření a k naší smůle pracně předpěstované rostlinky hrášku, které jsme již asi před dvěma týdny vysadili v dobré víře ven, že do květnových zmrzlých zesílí a ten event. mrazík už přečkají, takže by letos mohly být první lusky hrášku na konci května. Díky přízemnímu mrazíku už teď vidíme, že to nestihne, zda vůbec, to ukáží následující dny. Stejně tak, zda z broskví, jabloní a meruňky nebude jen opad nasazených plodů. Ani jahody nedopadly nejlépe, k tomu, jak přes zimu jich skoro třetina odešla zřejmě přibude i několik těch, na které se mráz přece jen někudy dostal. Takže tak. A ostatní? Tam už mráz tolik nevadil, i když na pondělní návštěvu Klicperova divadla jsem musel ze skříně vytáhnout (pochopitelně, když o kousek výše zmiňuji to nedávné počasí) zimní kabát. Co potěšilo, bylo to, že po zhruba třech týdnech čekání na výměnu uzamykacího mechanismu u obou domovních dveří je to opět tak jak to má být, že v Pardubicích to jaro také "funguje a že se kolem objevuje stále více barev. Nejen venku, ale i za oknem a hlavně v domácích vázách, neb začalo to u nás již obvyklé téměř "nepřetržité" jarní slavení většiny ze svátků a narozenin v rámci naší rodiny. P.S. A když je mezi nějaká malá pauza, najde se i něco s přáteli :-)

Malta s Čedokem aneb poznávání i pobyt se vzájemně nevylučují :-)

Už samotný nadpis napovídá, že to naše poslední cestování nebylo takové, kdy by jedna dovolenková charakteristika dominovala. Takže ani pobytový zájezd s obvyklým jedním až dvěma výlety, ani poznávací zájezd s jedním až dvěma dny volna, většinou v provedení individuálního poznávání, jako tomu například bylo v loňském roce na Madeiře. Pravda, i tentokrát jsme si ty dny s individuálním programem také zpestřili poznáváním, ale bylo to v místě pobytu resp. v jeho blízkém okolí a hlavně bez nějakého plánování, jak se to v čase, který jsme si +/- na to mezi menším relaxem dali, potkalo. Pokud název zájezdu zněl Nejkrásnější místa Malty, tak to, co jsme tam prožili, to plně vystihovalo. V hlavním programu v podstatě nic z toho nechybělo. Buď jsme to viděli během cestování busem po hlavním ostrově či po ostrově Gozo  nebo jsme si to prohlédli při různě dlouhých zastávkách na nejrůznějších místech. Od krátkých zastávek na pořízení pár obrázků až po trošku delší pobyt na daném místě, kdy se ale daly stihnout jak místní pamětihodnosti či okusit něco z místního nakupování, ale zvládlo se i chvilku posedět u nějaké z místních specialit či cappuccina s parádními výhledy. Vše bylo ať osobně či "vzdáleně" díky různým doporučením apod. skvěle "režírováno" naší průvodkyní Adrianou. Takže jestli někdo říká, že nač jezdit s cestovkou, když se to dá bez ní, tak tady patří říci, že ona ten zájezd plný zážitků doslova až na místě udělala. A na to, aby to člověk takto zvládl sám, by nám zde strávený čas nejen nestačil, ale řada věcí a míst by nám zůstala Od volby termínů poznávacích výletů, přes jejich organizaci, až po informace vztahující se k poznávaným místům, situacím až po souvislosti promítané do každodenního života ostrovanů. Musím říci, že tolik informací mi z řady dříve absolvovaných výletů, zejména po historických částech dříve navštívených zemí, mi dosud v mysli neutkvělo. K celkovému zážitku určitě přispělo i to, že jako skupina jsme si poměrně "sedli", takže se nikde na někoho nečekalo, nikdo se neztratil, ani nebylo třeba řešit nějaké další patálie. A když to "podpořilo" to všechno pro takový zájezd nezbytné, tj. transfery z i na letiště, ubytování a polopenze v hotelu Santana  a  nakonec i počasí, byť toho písku ze Sahary nemuselo být tolik (na druhou stranu když jsem viděl v TV záběry z řeckých Atén, tak na Maltě to byla jen taková epizodka), žádné jiné hodnocení než plný počet šesti bodů na stupnici 1-6 nebylo možné cestovní kanceláři Čedok za tento zájezd dát. P.S. A že byly i nějaké ty perličky, některé spíše pro pobavení, o tom nemůže být pochyb. Třeba, že se nám za celý pobyt nepovedlo v hotelové restauraci najít stůl, u kterého by se nekývala deska, že jsem odolal místní specialitě, králíkovi na zelenině připraveného podle lokálního receptu, že jsem v případě večerního lovení obrázků na ne zcela osvětlených místech cítil naprosto bezpečně a taky že k některým parádním zážitkům toho tentokrát stačilo opravdu málo. 

Zpět z Malty do poměrně mrazivého času

Start se sice po nějakých problémech s cateringem pro sky-shop asi o dvacet minut opozdil, ale do Prahy jsme dorazili skoro na čas. Let byl snad zajímavý jen zjištěním, že jsme to nebyli jen my dva, ale celá naše skupina byla rozstrkána na místa do uličky, takže a jen jedné dvojici se podařilo sedět, byť přes uličku, vedle sebe. Asi tím, že se v letadle potkalo více zájezdů a my jsme dorazili na letiště jako poslední. Ale i takový někdo musí být, takže ok. Tentokrát to "hrkalo" nejen přes Jadran, ale i přes Alpy, ale nijak, že by se to nějak vymykalo obvyklé podobě menších turbulencí. Co bylo zajímavé, že jsme po delší době přistávali z opačného směru, a že našim kufrům se už nějak nechtělo soutěžit, takže jak by řekli cyklisté, dorazily do cíle v hlavním balíku. Večerní jízda vnitřním pražským okruhem včetně D11 v pohodě, takže s časovým znamením oznamujícím desátou hodinu večer jsme dorazili domů a udělali pomyslnou tečku za cestováním na Maltu. P.S. Dorazili jsme s očekáváním mrazivé noci i rána, takže se ještě v pergole roztopil krb, aby aspoň ta rozkvétající vistárie měla o pár stupňů více než bude u země. 

Let KM 538 je připraven k nástupu

A po krátkém pobytu v tranzitu je tu ohlášený nástup do letadla bránou č. 4. A jak to tak vypadá, tentokrát se k letadlu zase projdeme pěšky. Proč zase? Protože se nám to v posledních několika letech povedlo už několikrát a většinou z toho bylo i pár pěkných obrázků ze samotného nástupu do letadla. pár pěkných obrázků.

Poslední obrázky cestou na letiště a check-in

Dnes odpoledne by to na nějaké místní pláži aspoň na zkoušku opravdu šlo. Tak jsem se ubezpečoval cestou na letiště při pohledu z okna autobusu, kde bylo vidět poměrně dost místních, jak si na některých plotnách na pobřeží užívají sluníčka. A nebál bych se říci, že někdo do toho moře už dnes i vlezl resp. ještě vleze. Ale co, člověk nemusí zvládnout vše, už tak toho bylo dost. Navíc se vracíme s plnou hlavou historie spojené s aktuálním životem na Maltě, což až tak obvyklé po skončení poznávacích zájezdů úplně nebývá.  A check-in? On-line či "neon-line", mysleli jsme si, že cestovka měla jako tomu bývá při linkových letech rezervovaná místa, ale ono asi ne. My jsme se asi nějak zvláště "zalíbili" té dámě u přepážky, tak námi doplnila "uličku". Navíc naše místa jsou 5 (slovy pět) řad od sebe :-(. P.S. Ale co, hlavně že jsme v jednom letadle, v autě cestou z Prahy to už zase bude vedle sebe :-).

Odpoledne by se i to moře dalo zkusit

Ale na to už není čas, za chvilku už dorazí autobus na letiště. Ale i tak jsme toho dnes stihli dost nachodit. Včera už jsme Bugibbu u terminálu navštívit nestihli, dnes jsme si to za modré oblohy a mírného větru vynahradili. Byť hlavním cílem dnešního dopoledne nebylo kochání se dalšími dosud nenavštívenými místy na rozhrani Qawry a Bugibby, ale zájem něco zajímavého si na památku odsud koupit, přesto přibylo pár obrázků z dalšími místy našeho pobytu zde. Ono se totiž podařilo zvládnout to nakupování tentokrát velmi rychle, neb představa byla už od počátku jasná. Pak už jen návrat do hotelu po nábřeží, u kterého zase začala z moře "vystupovat" místní plotna skalnaté pláže, chvilka posezení v hotelovém atriu a poslední hlavní jídlo zde, tedy oběd, který je zde součástí polopenze náhradou za první večeři, kterou hosté při večerních a nočních příletech už nestíhají. Teď ještě pochválit v dotazníku spokojenosti hotel Santana a služby v něm nám poskytované po dobu našeho pobytu zde, vyzvednout kufry z místnosti za recepcí a může přijet autobus.

Vítr pomalu polevuje

Na moři to však zatím znát není. Ale jelikož se nevracíme domů lodí ale letadlem, takže dobrá zpráva, neb zítra večer by měl  být vítr už jen "poloviční". Jinak po večeři už byla chuť jen na rychlou otočku za pár nočními obrázky stále ještě rozbouřeného moře. P.S. Skončil jsem opět na již známém místě a nebyl jsem tam sám. Ten druhý, co tam v tu chvíli také fotil, ale ten vítr a odstup od rozbouřeného moře trošku podcenil a vrací se na hotel trošku navlhlejší a hlavně bez kloboučku :-(

Oběd opět na Triq il-Bajja, tentokrát v Ta'Gorz

Tentokrát skoro na stejném místě jako minule, jen téměř naproti místu poslední návštěvy. Ale než jsme se tam tím povětřím dostali ( pomalu to bylo dva kroky vpřed a jeden vzad), tak to chvilku trvalo. Ještě předtím jsme ale koukli na moře, co s ním dělá vítr. A bylo to nejen vidět, ale i cítit, neb občas se ve vzduchu rozptýlená vodní tříšť dostala až i přes silnici na malé náměstíčko. Vítr ani přes náš pozdní oběd neustal, takže cestou do hotelu přibylo několik dalších obrázků z rozbouřeného moře. Jinak ten vítr měl opravdu sílu a zejména v nárazech si člověk musel dávat pozor, aby s ním někde nesmýkl, jako jsme před chvílí slyšeli od jedné účastnice zájezdu, která se po jednom ze silných poryvů neudržela na chodníku a skončila někde uprostřed silnice. Ještě že nic v tu chvíli nejelo. Navíc podle toho, v  jakém postavení se člověk vůči větru nacházel, připadal si při chůzi občas jak ledoborec, občas jak téměř neovladatelná plachetnice. A to jsme byli po vydatném obědě :-) Ale ani ten nestačil na naši větší stabilitu :-) Ale že kolem jen výjimečně proletěl nějaký předmět (např.  židle ze zahrádky), svědčí o tom, že s větrem se tady počítá a že mají vše pro takové případy řádně zajištěno. Myslel jsem si také, že už v takovém počasí nepojede na Gozo trajekt, ale omyl. Jen to prý trošku více houpe :-(. Jinak po krátké pauze u cappuccina v naší oblíbené kavárně nás naše další pobývaní venku přestalo bavit, a tak se vzalo za vděk hotelem.  Zda jen do večeře, či po zbytek dne, odpoví venkovní povětří. Každopádně už teď je ale jasné, že i tak bylo dnes těch zážitků opět docela dost.

Naxxar - Palazzo Parisio

Dnešní desátá hodina potvrdila včerejší volbu, takže po menším vyčkávání na odchod mraků z oblohy jsme místní dopravou vyrazili za dnešním hlavním cílem do blízkého Naxxaru. Po výstupu z autobusu už bylo azurro, takže čekal parádní zážitek z paláce a zahrady, což snad potvrzují i pořízené i patřičně "vybarvené" obrázky.  Počasí tedy vyšlo přesně dle předpovědi, tedy i s větrem, který ale díky tomu, že zahrada má kolem sebe nejen zeď, ale je krytá i okolní zástavbou, dopoledne skoro nevadil. Ale podle vrcholků zde rostoucích palem jsme tušili, že až vyjdeme ven, že už to bude o něčem jiném. A bylo to poznat už na místní autobusové zastávce , natož na nábřeží v Bugibbě, kam jsme pak zašli na pozdější oběd, abychom si pře ním pořídili pár obrázků, co takový vítr umí udělat s mořem u pobřeží. Ale o tom až v dalším příspěvku.