Tentokrát skoro na stejném místě jako minule, jen téměř naproti místu poslední návštěvy. Ale než jsme se tam tím povětřím dostali ( pomalu to bylo dva kroky vpřed a jeden vzad), tak to chvilku trvalo. Ještě předtím jsme ale koukli na moře, co s ním dělá vítr. A bylo to nejen vidět, ale i cítit, neb občas se ve vzduchu rozptýlená vodní tříšť dostala až i přes silnici na malé náměstíčko. Vítr ani přes náš pozdní oběd neustal, takže cestou do hotelu přibylo několik dalších obrázků z rozbouřeného moře. Jinak ten vítr měl opravdu sílu a zejména v nárazech si člověk musel dávat pozor, aby s ním někde nesmýkl, jako jsme před chvílí slyšeli od jedné účastnice zájezdu, která se po jednom ze silných poryvů neudržela na chodníku a skončila někde uprostřed silnice. Ještě že nic v tu chvíli nejelo. Navíc podle toho, v jakém postavení se člověk vůči větru nacházel, připadal si při chůzi občas jak ledoborec, občas jak téměř neovladatelná plachetnice. A to jsme byli po vydatném obědě :-) Ale ani ten nestačil na naši větší stabilitu :-) Ale že kolem jen výjimečně proletěl nějaký předmět (např. židle ze zahrádky), svědčí o tom, že s větrem se tady počítá a že mají vše pro takové případy řádně zajištěno. Myslel jsem si také, že už v takovém počasí nepojede na Gozo trajekt, ale omyl. Jen to prý trošku více houpe :-(. Jinak po krátké pauze u cappuccina v naší oblíbené kavárně nás naše další pobývaní venku přestalo bavit, a tak se vzalo za vděk hotelem. Zda jen do večeře, či po zbytek dne, odpoví venkovní povětří. Každopádně už teď je ale jasné, že i tak bylo dnes těch zážitků opět docela dost.
Žádné komentáře:
Okomentovat