Tak ať se daří ...

Poslední hodiny roku 2009 jsou tu. A nezadržitelně ubíhají v režii "(před) silvestrovského předsevzetí", byť trošku ovlivněného počasím, které sice meteorologům k jejich profesní radosti vyšlo, ale ostatní určitě nepotěšilo. Od těch, co tráví Silvestra doma až po ty,kteří se na poslední dny v roce vypravili na hory. Všude prší, což jsme předpokládali, a tak letos až na opravdu drobné sklouznutí se běžky zatím jen zahálejí. A aspoň na procházku? Z toho taky dnes nakonec sešlo, zejména když "rozptylové podmínky" nejsou nejlepší a když o "čerstvý vzduch" se starají některá lokální topidla kolem. A vidíte, hned je zde prostor pro první očekávání do začátku nového roku - aby zima ukázala konečně tu svou lepší tvář a konečně přibyly nějaké ty zážitky z letošní zimní sezóny resp. z nového roku. Pravda, astrologové a proroci v čele s Nostradamem nevidí nový rok zrovna rok 2010 růžově, ale útěchou nám může být, že ani oni nejsou příliš úspěšní. A hlavně zabývají se opravdu velkými věcmi, které k nám stejně dorazí v několikrát "předžvejkané" podobě všemi těmi vykladačí a pomazanými hlavami "myslícími za nás" a většinou to kormidlujícími "od deseti k pěti", aby nám všem dali na odiv svou nepostradatelnost a jedinečnost. A tak je jen na nás, abychom si v těchto neklidných vodách našli ten správný vítr a dovedli úspěšně naši lodičku do dalšího cíle. Že na této cestě bude řada zastávek, takový už je život. Že by v nich mohla být řada zážitků, to je to "puzzle" příštího roku. A aby bylo úplné nebo aspoň co nejúplnější, si přejeme všichni.Tedy úspěšný vstup do nového roku a pohodový celý rok 2010 všem! P.S. A pokud se již teď obáváte konce světa na konci roku 2012, vězte, že Mayové se již byli ptát v papírnictví, kdy budou první kalendáře pro r. 2013! A když zjistili, že až ke konci r. 2012, tak se zase vrátili k výrobě a prodeji pálenky :-)

A že to zase uteklo ...

Máme tu poslední den roku a vánoční svátky jsou již několik dní minulostí (naplnila se ta spousta přání, které jsme dostali, neb byly skutečně pohodové, plné spokojenosti a prožité "v plném zdraví", byť po domácím bohatém svátečním obědě absolvovat ještě dvě návštěvy byl docela slušný útok na naši tělesnou schránku). Ten poslední den asi nebude ve své většině jiný. Také by mu měla vládnout pohoda, spokojenost, něčím se však proti vánočním dnům se bude lišit. Jednak bude od západu slunce postupně přibývat hluku, aby v jeho posledních vteřinách jeho hladina dosáhla maxima, které lze vytvořit vlastními silami i k tomu "podpůrnými prostředky" většinou ještě obohacenými o světelné efekty, a také dobroty připravené tento den se budou vyznačovat větší rozmanitostí - a to jak druhově tak i chuťově. A že některé chutě se posunou směrem k extrémům jejich přijatelné pikantnosti, netřeba rozebírat.Mimochodem co se týká té pikantnosti, tak jsme si včera trošku zatrénovali a nemělo to chybu, což je patrné i z přiložených obrázků.A abych nezapomněl na pitíčko, neb i pro něj toto platí a doufám, že se opět podaří sladit "pevné s kapalným", aby celkový umělecký dojem (zejména zítra) byl ten nejlepší a do nového roku jsme vstoupili co nejlépe. Ale než to všechno vypukne, je třeba zmínit přece jen jednu "odlišnost", neb během vánočních svátků se většinou myslí a koná směrem k našim nejbližším, kdežto poslední den v roce je v našich myslích spíše "do sebe". A to ať určitým ohlédnutí se zpět za celým rokem, tak i tvorbou různých předsevzetí. Jelikož nemusím mít ale všechno, zůstanu v mém případě jen u toho ohlédnutí, ale nechám si jej až na dobu, kdy starý rok už bude nenávratně pryč, tedy na některý z dalších příspěvků. S čím už teď vstupujeme do nového roku? Určitě s tím, že budeme moci více posvítit na některé problémy, že si na naše prstíky při běžkování už nepřijde mráz, že rychleji najdeme zapomenutých klíčů (event. se to dá použít při přechodu lavinového pole :-) a že se "výrazně zefektivní" obsluha při popíjení svařáku. Určitě na něco ještě letos přijdu, ale prozatím je to dobrý základ, néééé?

Až na to počasí ...

ale to už je snad tradicí posledních let, že na Štědrý den to zimní čas zrovna nepřipomíná. Přesto jedno štědrovečerní odpoledne strávené na jiskřivém prašanu za zvuků vánočních koled z obecního rozhlasu nejenže stále přichází do vzpomínek ale rok od roku je silnější i víra, že si jej určitě zopakujeme. A když to "skrzevá to oteplování" nepůjde zde, budeme muset holt vyrazit někam výš. Slabou náhradou byla krátká odpolední vycházka do lesa spíše připomínající školu smyků či nácvik základních krasobruslařských figur. Naštěstí jsme obé zvládli bez úhony a tak mohl přijít na pořad vánoční punč, aby po chvíli jeho vůni už konečně vystřídala vůně rybí polévky a smažené ryby. A bylo na "osazenstvu" štědrovečerního stolu, aby konečně nejen ochutnalo ale i o ohodnotilo všechny ty připravené vánoční dobroty. A jelikož jsme všichni už nějaký ten rok dospělí, tak od stolu nikdo zas tak nespěchal se podívat, zda už náhodou neprošel kolem vánočního stromečku Ježíšek. Když ale většina smyslů byla "nasycena", přišlo i na to, tj. na "prověření" místa pod vánočním stromečkem. A představte si, že jsme opravdu museli být všichni (a hlavně já :-)) tak hodní, když k těm všem dárkům a darům, které nás potěšily v průběhu roku, se pod stromečkem objevily další - ty vánoční. A s nimi přišla i radost a v řadě případů i překvapení způsobující i ztrátu řeči. To vše tak doplnilo mozaiku ze střípků zážitků celého letošního Štědrého dne. Do obrazu, z nějž vyzařuje nejen pohoda a spokojenost, ale i nové plány a sny pro dny příští. Vždyť aspoň pro naplnění jednoho z nich se již během večera připravily poměrně solidní základy. A ty dva nejbližší, další dva svátky vánoční, budou i o tom, aby se "duch obrazu" přenesl mezi naše blízké při všech plánovaných rodinných setkáních.

Už můžeš přijít ...

A od teď si možno času vánočního skutečně naplno užívat, neb přípravy skončeny a zbývá doladit jen ty poslední detaily, které už ale patří jen Štědrému dnu. To hlavní je však už připraveno nyní, aby Štědrý den byl svátkem již od samých ranních hodin a nezůstalo jen u samého večera ostře kontrastujícího s honičkou v průběhu celého dne,jak to někde i někdy bývá v dnešní uspěchané době obvyklé. Letošní přípravy byly opět "na úrovni", takže se nám opět podařilo vyhnout se tlačenicím při posledních nákupech, aniž by bylo něco důležitého zapomenuto, a ani krájení či ochutnávání nezanechalo vážnějších zdravotních následků. Navíc díky oblevě v posledních dnech doslova v předtermínu vykoukl z tajícího sněhu i "první dárek" - klíče od auta.Ale ty nepředstavují, jako tomu občas bývá, odkaz na venku stojící nové auto, ale "jen" ty samé klíče, které mi zřejmě před několika dny vypadly do čerstvě napadnutého sněhu a než jsem to zjistil, tak se úklid sněhu postaral o jejich patřičné zamaskování a po následující sněhové nadílce i o jejich kvalitnější zakrytí. To bylo radosti. A řekli byste si, taková maličkost. Ale kde je ta hranice, která dělí věci na maličkosti a na ty velké věci? Co ale víme určitě,je fakt, že velké věci většinou se rodí právě z té spousty takových maličkostí. Proto přeji všem "jasné oko" v jejich vidění, pohodové vánoční svátky a do dalších dní zářící hvězdu a anděla strážného na cestu za tím velkým snem. A nezlobil bych se, kdyby v samém závěru roku nevyšla ta předpověď počasí a ochladilo se o pár stupňů více, aby ten plánovaný déšť dopadl na zem v podobě sněhových vloček.

Nejen pořádná ale už i ta pravá, ...

tj. ta astronomická zima je tu. Včera dohořela poslední svíce na adventním věnci a už tu máme další "milník": zimní slunovrat, který začal právě před šesti minutami - tedy 21. prosince v 18.45 hodin. Dnes nás čeká ta nejdelší noc v roce, od zítřka to už ale bude den, který jí začne z její délky postupně ubírat, aby to bylo na Nový rok "o slepičí krok", na Tři krále (6. ledna) " o krok dále" a na Hromnice (2. února) "o hodinu více", jak tuto jeho dlouhou cestu popisuje lidová pranostika. Než to však bude do i z práce zase za světla, to si budu muset ještě dlouho počkat. Vždyť máme za sebou teprve prvních pár minut té skutečné letošní zimy a za okny to fučí a je "minus dvanáctka".

Opravdu mrazivý víkend

Poslední adventní víkend si s sebou přinesl mráz, který na mnoha místech trhal letité rekordy. Zde je sice za oknem jen "patnáctka" pod nulou, ale i tak to stačí. Hodiny na plynoměru se točí jako zběsilé, na květinovém jezírku se nedaří udržet kousek volné hladiny a že by člověk měl nějakou větší chuť na nedělní procházku, to ani náhodou. Zejména když vzduch kolem má daleko do čerstvého a spíše je poznat, kdo a čím v okolí vytápí svůj dům. A tak udělat pár žánrových obrázků a zpět do tepla. Podle předpovědi by ještě tato noc měla být mrazivá, potom už by mrazy měly polevit a dokonce v nížinách by mělo pršet.Nížinu vem čert, ať to vydrží na horách, či nejlépe ať tam ještě připadne, aby už konečně šlo "naskočit do běžek" a ještě do konce tohoto roku aspoň trošku protáhnout zlenivělé tělo.

Desítka strávníků dorazila

Zahradu pokryla vrstva sněhu, venku mrzne až praští. Není to ten správný čas nasypat do krmítka pořádnou dávku krmení pro naše opeřence a na samé konce větví stromů uvázat nějakou tu lojovou kouli? Určitě ano. Potvrzení správnosti tohoto konání na sebe nenechalo dlouho čekat. V krmítku se strhla menší rvačka, až semínka slunečnic létaly ven (tam je likvidovali ti, co neměli tu odvahu vmísit se do té vřavy pod střechou krmítka) a dostat se na lojové koule, na to byl pomalu pořadník. A že by jim to vystačilo na nějakou delší dobu? Omyl, pokud budou takové mrazy, tak semínka slunečnice by mohla padat z bezedného pytle a "životnost" lojové koule bych odhadl na tři dny. A tak doufám, že se nám zase na oplátku na jaře odvděčí a vyčistí naši zahradu od různých škůdců, aby ta chemie event. zbyla jen na ty nejhorší.

Nakonec jen drobná naraženina na nejblbějším místě

Pokud bych pro přiblížení času stráveného od napsání posledního příspěvku použil název vrcholného a již historického díla sovětské Montážní školy - filmu Deset dní, které otřásly světem (r. 1927), asi bych moc nepřeháněl. Samozřejmě ale jen, pokud bych pohled na dějinné události abstrahoval na svou maličkost. Pravda, těch dnů nebylo deset, ale šest, nedotýkalo se to pomalu celého světa ale jen mě a nejbližšího okolí ať již doma či v práci a nebyly u toho žádné oběti na životech, byť jsem já aspoň jednou měl pocit že mi "o život" jde. Ne, neměl jsem ani rýmičku, ani kašlík, původcem všeho byl pokus o návrat z polohy "v kleče s podporem za rukami", jak praví tělovýchovná příručka, jinak lidově řečeno "dámský klik" do stoje spatného. Bohužel na cestě stál kovový stůl se skleněnou deskou a ten neuhnul. A tak po střetu s ním jsem byl vrácen do původní polohy. Navíc s označením místa na konci zad, které se se stolem potkalo. Zprvu to vypadalo, že nic, ale pak se to rozleželo a když jsem to ještě přiživil sezením v autě do Prahy a zpět, na potvoru tentokrát zase s delším pobytem na Jižní spojce v obou směrech, opravdu nic moc. A jelikož jsem usoudil, že slivovice užívaná vnitřně asi nepomůže a zevně je jí škoda, odebral jsem se hledat rady na netu, kterou mastičkou se potírati neb nějaké léky na to požírati jsem předem zavrhl. Opravdu mě zaujala odpověď, že "aby nebolela kostrč, je nejlepší si narazit jakoukoliv jinou část těla, a ta kostrč na chvíli přestane bolet určitě". Sice to asi není zrovna ta nejlepší rada, ale asi vystihuje princip léčby - trocha optimismu a ono se to srovná skoro samo. Jen třeba brát v úvahu, že si tělo po pár dalších dnů řekne, jak si sednout, aby to bolelo co nejméně. Ideální bylo co nejvíce stát, ale to taky pořád nejde. A tak přišlo na řadu doporučení na Fastum gel. Po důkladném prostudování návodu (ano, je to i na bolestivé zhmožděniny, jsem starší 15 let, nejsem přecitlivělý na léky snižující cholesterol, krémy na opalování, parfémy, nemám astma, postižené místo není v blízkosti očí, neobléknu si na to neprodyšné oblečení (asi neoprén?) a po následující 2 týdny nebudu léčené místo vystavovat přímému slunečnímu záření (to bych asi potom řešil něco jiného než pouhé naražení kostrče :-) jsem přistoupil k léčbě. Po následujících pět dní stal Fastum gel mým "věrným kamarádem", kvůli němuž jsem byl nucen zrušit docela dost akcí, které jsem si na tento týden plánoval a na které se i těšil. Závěr léčby jsem si navíc ještě zpestřil dietkou, neb má "bolestí zkoušená schránka" se navíc ještě zřejmě nedokázala vypořádat se čtvrtečním obědem a do této chvíle přijímá jen čaj a suchý rohlíček, v čemž ale hodlám pokračovat už jen zítřejší snídaní. Ale opatrně, aby to nakonec nebylo těch deset dnů, které otřásly mnou. Takže to vidím dle rady babičky k obědu na suché brambory s dušenou mrkví. Pozn. pokud by člověk bral vánoční zvyky doslova, tak období půstu jsem snad už dopředu, a to vrchovatě, naplnil a měl bych tedy vidět ne jedno ale aspoň deset zlatých prasátek :-) A ani nemusej mít ty zahnutý žuby nohóóóru:-))

Stříbrná sobota v Pardubicích

Navštívit Pardubice během stříbrné soboty nevypadalo na úplně nejlepší nápad. Zejména proto, když cílem návštěvy v podstatě nebyly předvánoční nákupy, ale spíše se po Pardubicích zas jednou podívat. A jelikož ani na počasí nebylo možné se spolehnout,tak "očekávka" byla taková nejistá. Deštivé ráno a menší chumelenice uprostřed cesty do Pardubic tuto nejistotu ještě prohloubily.Dobré oblečení, touha si zase něco vyfotit a prázdno v krabičkách pro sypaný čaj se staly těmi hnacími silami, ke kterým se za chvíli přidal "mlsný jazýček" s očekáváním, že by nebylo od věci ještě někde něco ochutnat. A to rozhodlo, že nehledě na počasí se tato sobotní "vlastivědná vycházka" povedla. Ať co do zhlédnutých či navštívených míst, tak i co do "náplně", aby energie vydaná pěší turistikou se měla z čeho doplnit. Což návštěva pizzerie a poté i kavárny s přehledem zajistila. Nejlépe ten den bylo asi na Pernštýnském náměstí, které jakoby zůstalo po vánočních trzích o minulém víkendu tentokrát odstíněno od shonu, který panoval o pár set metrů dále u nákupního centra. Jen ten vánoční strom připomínal, že svátky jsou už za dveřmi, jinak to tu vypadalo jako jeden z pošmourných podzimních dnů. A cestou z náměstí jsem samozřejmě nemohl minout Dobrou čajovnu, aby si doplnil své zásoby - tentokrát jsem sáhl po osvědčeném druhu čaje s označením DJ SF Giddapahar ...., což znamená, že se jedná o indický sypaný černý čaj pocházející z oblasti Darjeeling (DJ) z plantáží ležících ve výšce 1400 m n.m. na Orlím útesu (Giddapahar), který má pro pěstování čaje jedny z nejlepších podmínek. Jeho druhá letošní sklizeň (Second flush) jako každý rok probíhající těsně před obdobím dešťů, tj. od konce května, a trvající jen cca 50 dní, opět potvrdila kvalitu zde sklízených čajových lístků a účast čajových živnostníků z celého světa při nabídce hotového čaje na sebe nenechala čekat. Jejich vytříbené jazýčky potvrdily věhlas tohoto čaje a ten se brzy octnul v dřevěných krabicích řady místních čajoven. A po malém zamyšlení nad historií jednoho z nejoblíbenějších nápojů vyznačujícího se tím, že v podstatě každý je originálem či nějak zvláštním, nemohl na závěr chybět ten nákup, když zakoupení čaje za klasický nákup nepovažuji. A to s krátkou zastávkou na cestě domů ve Starých Ždánicích, kde již po několik let kupuji vánoční stromek z "místní plantáže". A asi tu dobrou zkušenost nemám sám (to by se to podnikání asi nevyplatilo), tak jsem si na závěr odpoledne jako desátý v pořadí přece jen užil něco málo té nákupní "tlačenice a fronty" :-) , ale stálo to opět zato, borovička je nádherná. A když se v ten pravý čas ještě trošku vánočně přizdobí, ale na to je ještě dost času ....

Předvánoční Norimberk

Prodloužený víkend nám začal již ve čtvrtek, kdy jsme v Praze shlédli muzikál Dracula, mj. abychom sice po trošku delší době, ale přece, zase úplně vypnuli z pracovního a přeladili se na pár dní na "lov zážitků". Že bude tak bohatý, to jsme ale ještě v tuto chvíli netušili. A aby byl zážitek z muzikálu umocněný blížícími se vánocemi, nečekali jsme s vánočním stromem až na Norimberk a ještě večer, když už se Staroměstské náměstí docela vylidnilo a většina stánků již měla zavřeno, jsme obhlédli svítící vánoční strom a atmosféru kolem něj v samém centru Prahy. Poté jsme už vpadli do vánoční atmosféry starého města v Norimberku, byť tomu předcházela ještě noc strávená v Praze a pohodová cesta se "závěrečnou mílí" navigovanou "shora" tak dokonale, že když jsme si začali myslet, že už nejedeme dobře, objevil se vlevo ten správný hotel, ve kterém jsme měli strávit víkend. Atmosféra na hlavním náměstí opravdu vánoční a návštěvníků proudících jednotlivými uličkami mezi téměř dvěma sty stánky bylo více než mravenců v pořádném mraveništi. Nezbylo tedy nic jiného, než se zařadit do proudu a "plout" v něm, byť zastávky v něm nebyly většinou chtěné, tj. ne ty, kdy člověk chtěl se na něco déle podívat nebo dokonce ochutnat či popít. Projít takové místo, tedy kolem takového stánku, byl většinou opravdový oříšek. A co teprve, když se člověk dostal do role konzumenta a nechtěl pokračovat s proudem. Zpočátku trošku nervozitka, ale potom "všechno jedno". Ti proudící kolem si prostě musí poradit. Náměstí nasvícené vánoční výzdobou, stánky to podporovaly zdola, na pódiu se střídala různá hudební tělesa s melodiemi patřícími do tohoto času (pozn. jediná produkce na celém náměstí), všude se linoucí vůně grilovaných klobás různých velikostí (od 7 cm až po ty docela pálivé půlmetrové), nejrůznějších podob perníků a svařeného vína (většinou ovocného základu, místní specialita -z borůvek - opravdu neměla chybu). Po několikerém průchodu náměstí s cílem "zmapování situace" za účelem event. pozdějšího nákupu nějakých drobností a po dostatečném občerstvení se klobáskami a svařákem už moc času z pátku nezbývalo, a tak hup do metra a po pár stanicích a pětistovce kroků už tu bylo teplo našeho "dočasného domova". Kdo by si ale myslel, že porce zážitků byla pro tento den již vyčerpána, ten se spletl. Nakonec dne nám totiž ještě "odhoukali" ostrý požární poplach s výzvou k urychlenému opuštění hotelu a s doplněním, že místní hasiči již byli povoláni. Jako správní Češi jsme si zpočátku mysleli, že to je planý poplach, ale s ubíhajícími vteřinami, stále opakovanou výzvou, poměrně čilým ruchem na nouzovém schodišti a zablokovanými výtahy humor přecházel. S nejnutnějšími věcmi v kapsách kabátu tedy hurá dolů , kde jsme v recepci dostali informaci, že "drobný požár" v kuchyni byl zdolán a že je možno se vrátit na pokoje, což už činili ti, kteří dolů dorazili dříve. A na rozdíl od nás i se všemi věcmi! Nám by jejich většina asi shořela :-) Ráno nás přivítal sice slušný mráz, ale poměrně jasná obloha, tak jsme otočili program a tak místo návštěvy vánočních trhů za denního světla, jak jsme si ji původně na dopoledne plánovali, jsme vyrazili do místní ZOO a poté do delfinária. A rozhodně jsme nelitovali, neb jelikož na snídani bylo možné i na hotelu pokračovat v klobáskách, tak delší procházka rozhodně nebyla na škodu. Na roční dobu i počasí bylo v místní ZOO možno vidět snad většinu jejich obyvatel. A co teprve časně odpolední představení s lachtany a delfíny v místním delfináriu! Tam už se ale zase začal o slovo hlásit hlad, a jelikož jsme měli stále nevyrovnané účty s půlmetrovou klobásou, tak busem do centra, potom kolem hradeb a místních památek zpět na náměstí. Sice jsme tam klobásu "porazili", svařákem uctili, i kroužkem pro štěstí pootočili, ale s počasím jsme si už poradit nedokázali. A tak v podvečer za deště zpět na hotel s tím, že program je sice splněn, ale kdyby se trošku vyčasilo, tak by nebylo od věci vrátit se sem ještě jednou. Byť v sobotu tam bylo tolik lidí, že nově příchozí už skoro museli čekat, až někdo odejde. Třeba na lehkou večeři, např. "Zweimal drei (klobásy s žemlí) und Heidelbeer Glühwein (svařák)":-) A vyšlo i to, takže si nás náměstí a okolní uličky ještě jednou užily. Večer nás už nikdo nevyzýval k opuštění pokoje a tak po přenocování a snídani, ve které opět nechyběly norimberské klobásky, nic nestálo v cestě zpět, na jejímž konci byl návrat k české kuchyni.Uplynulý víkend byl totiž hlavně o 2,5 metrech klobásek, několika žemlích, bagetách, hrncích svařáku a vaflích sypaných cukrem se skořicí. Na začátku sice bylo, že "tam kde jsou více jak tři lidi, to je fronta a to není nic pro mě", ale nakonec při dobrém námětu (náplni), kvalitním scénáři a ještě lepší režii to nebylo ani žádné drama či komedie. "Jen" spousta zážitků spojených do dalšího filmu. Tentokrát s předvánoční atmosférou. A hlavní hrdinové si to i tentokrát opravdu užili!