Pokud bych pro přiblížení času stráveného od napsání posledního příspěvku použil název vrcholného a již historického díla sovětské Montážní školy - filmu Deset dní, které otřásly světem (r. 1927), asi bych moc nepřeháněl. Samozřejmě ale jen, pokud bych pohled na dějinné události abstrahoval na svou maličkost. Pravda, těch dnů nebylo deset, ale šest, nedotýkalo se to pomalu celého světa ale jen mě a nejbližšího okolí ať již doma či v práci a nebyly u toho žádné oběti na životech, byť jsem já aspoň jednou měl pocit že mi "o život" jde. Ne, neměl jsem ani rýmičku, ani kašlík, původcem všeho byl pokus o návrat z polohy "v kleče s podporem za rukami", jak praví tělovýchovná příručka, jinak lidově řečeno "dámský klik" do stoje spatného. Bohužel na cestě stál kovový stůl se skleněnou deskou a ten neuhnul. A tak po střetu s ním jsem byl vrácen do původní polohy. Navíc s označením místa na konci zad, které se se stolem potkalo. Zprvu to vypadalo, že nic, ale pak se to rozleželo a když jsem to ještě přiživil sezením v autě do Prahy a zpět, na potvoru tentokrát zase s delším pobytem na Jižní spojce v obou směrech, opravdu nic moc. A jelikož jsem usoudil, že slivovice užívaná vnitřně asi nepomůže a zevně je jí škoda, odebral jsem se hledat rady na netu, kterou mastičkou se potírati neb nějaké léky na to požírati jsem předem zavrhl. Opravdu mě zaujala odpověď, že "aby nebolela kostrč, je nejlepší si narazit jakoukoliv jinou část těla, a ta kostrč na chvíli přestane bolet určitě". Sice to asi není zrovna ta nejlepší rada, ale asi vystihuje princip léčby - trocha optimismu a ono se to srovná skoro samo. Jen třeba brát v úvahu, že si tělo po pár dalších dnů řekne, jak si sednout, aby to bolelo co nejméně. Ideální bylo co nejvíce stát, ale to taky pořád nejde.
A tak přišlo na řadu doporučení na Fastum gel. Po důkladném prostudování návodu (ano, je to i na bolestivé zhmožděniny, jsem starší 15 let, nejsem přecitlivělý na léky snižující cholesterol, krémy na opalování, parfémy, nemám astma, postižené místo není v blízkosti očí, neobléknu si na to neprodyšné oblečení (asi neoprén?) a po následující 2 týdny nebudu
léčené místo vystavovat přímému slunečnímu záření (to bych asi potom řešil něco jiného než pouhé naražení kostrče :-) jsem přistoupil k léčbě. Po následujících pět dní stal Fastum gel mým "věrným kamarádem", kvůli němuž jsem byl nucen zrušit docela
dost akcí, které jsem si na tento týden plánoval a na které se i těšil. Závěr léčby jsem si navíc ještě zpestřil dietkou, neb má "bolestí zkoušená schránka" se navíc ještě zřejmě nedokázala vypořádat se čtvrtečním obědem a do této chvíle přijímá jen čaj a suchý rohlíček, v čemž ale hodlám pokračovat už jen zítřejší snídaní. Ale opatrně, aby to nakonec nebylo těch deset dnů, které otřásly mnou. Takže to vidím dle rady babičky k obědu na suché brambory s dušenou mrkví. Pozn. pokud by člověk bral vánoční zvyky doslova, tak období půstu jsem snad už dopředu, a to vrchovatě, naplnil a měl bych tedy vidět ne jedno ale aspoň deset zlatých prasátek :-) A ani nemusej mít ty zahnutý žuby nohóóóru:-))
A tak přišlo na řadu doporučení na Fastum gel. Po důkladném prostudování návodu (ano, je to i na bolestivé zhmožděniny, jsem starší 15 let, nejsem přecitlivělý na léky snižující cholesterol, krémy na opalování, parfémy, nemám astma, postižené místo není v blízkosti očí, neobléknu si na to neprodyšné oblečení (asi neoprén?) a po následující 2 týdny nebudu 
léčené místo vystavovat přímému slunečnímu záření (to bych asi potom řešil něco jiného než pouhé naražení kostrče :-) jsem přistoupil k léčbě. Po následujících pět dní stal Fastum gel mým "věrným kamarádem", kvůli němuž jsem byl nucen zrušit docela 
dost akcí, které jsem si na tento týden plánoval a na které se i těšil. Závěr léčby jsem si navíc ještě zpestřil dietkou, neb má "bolestí zkoušená schránka" se navíc ještě zřejmě nedokázala vypořádat se čtvrtečním obědem a do této chvíle přijímá jen čaj a suchý rohlíček, v čemž ale hodlám pokračovat už jen zítřejší snídaní. Ale opatrně, aby to nakonec nebylo těch deset dnů, které otřásly mnou. Takže to vidím dle rady babičky k obědu na suché brambory s dušenou mrkví. Pozn. pokud by člověk bral vánoční zvyky doslova, tak období půstu jsem snad už dopředu, a to vrchovatě, naplnil a měl bych tedy vidět ne jedno ale aspoň deset zlatých prasátek :-) A ani nemusej mít ty zahnutý žuby nohóóóru:-))
Žádné komentáře:
Okomentovat