Prodloužený víkend
nám začal již ve čtvrtek, kdy jsme v Praze shlédli
muzikál Dracula, mj. abychom sice po trošku delší době, ale přece, zase úplně vypnuli z pracovního a přeladili se na pár dní na "lov zážitků". Že bude tak bohatý, to jsme ale ještě v tuto chvíli netušili. A aby byl zážitek z muzikálu umocněný blížícími se vánocemi, nečekali jsme s vánočním stromem až na Norimberk a ještě večer, když už se Staroměstské náměstí docela vylidnilo a většina stánků již měla zavřeno, jsme obhlédli svítící vánoční strom a atmosféru kolem něj v samém centru Prahy. Poté jsme už vpadli do vánoční atmosféry starého města v Norimberku, byť tomu předcházela ještě noc strávená v Praze a pohodová cesta se "závěrečnou mílí"
navigovanou "shora" tak dokonale, že když jsme si začali myslet, že už nejedeme dobře, objevil se vlevo ten správný hotel, ve kterém jsme měli strávit víkend. Atmosféra
na hlavním náměstí opravdu vánoční a návštěvníků proudících jednotlivými uličkami mezi téměř dvěma sty stánky bylo více než mravenců v pořádném mraveništi. Nezbylo tedy nic jiného, než se zařadit do proudu a "plout" v něm, byť zastávky v něm nebyly většinou chtěné, tj. ne ty, kdy člověk chtěl se na něco déle podívat nebo dokonce ochutnat či popít. Projít takové místo, tedy kolem takového stánku, byl většinou opravdový oříšek. A co teprve, když se člověk dostal do role konzumenta a nechtěl pokračovat
s proudem. Zpočátku trošku nervozitka,
ale potom "všechno jedno". Ti proudící kolem si prostě musí poradit. Náměstí nasvícené vánoční výzdobou, stánky to podporovaly zdola, na pódiu se střídala různá hudební tělesa s melodiemi patřícími do tohoto času (pozn. jediná produkce na celém náměstí), všude se linoucí vůně grilovaných klobás různých velikostí (od 7 cm až po ty docela pálivé půlmetrové), nejrůznějších podob perníků a svařeného vína (většinou ovocného základu, místní specialita -z borůvek - opravdu neměla chybu). Po několikerém průchodu náměstí s cílem "zmapování situace" za účelem event. pozdějšího nákupu nějakých drobností a po dostatečném občerstvení se klobáskami a svařákem už moc času z pátku nezbývalo, a tak hup do metra a po
pár stanicích a pětistovce kroků už tu bylo teplo našeho "dočasného domova". Kdo by si ale myslel, že porce
zážitků byla pro tento den již vyčerpána, ten se spletl. Nakonec dne nám totiž ještě "odhoukali" ostrý požární poplach s výzvou k urychlenému opuštění hotelu a s doplněním, že místní hasiči již byli povoláni. Jako správní Češi jsme si zpočátku mysleli, že to je planý poplach, ale s ubíhajícími vteřinami, stále opakovanou výzvou, poměrně čilým ruchem na nouzovém schodišti a zablokovanými výtahy humor přecházel. S nejnutnějšími věcmi v kapsách kabátu tedy hurá dolů , kde jsme v recepci dostali informaci, že "drobný požár" v kuchyni byl zdolán a že je možno se vrátit na pokoje, což už činili ti, kteří dolů dorazili dříve. A na rozdíl od nás i se všemi věcmi! Nám by jejich většina asi shořela :-) Ráno nás přivítal sice slušný mráz, ale poměrně jasná obloha, tak jsme otočili program
a tak místo návštěvy vánočních trhů za denního světla, jak jsme si ji původně na dopoledne plánovali, jsme vyrazili do místní ZOO a poté do delfinária. A rozhodně jsme nelitovali, neb jelikož na snídani bylo možné i na hotelu pokračovat v klobáskách, tak delší procházka rozhodně nebyla na škodu.
Na roční dobu i počasí bylo v místní ZOO možno vidět snad většinu jejich obyvatel. A co teprve časně odpolední představení s lachtany a delfíny v místním delfináriu! Tam už se ale zase začal o slovo hlásit hlad, a jelikož jsme měli stále nevyrovnané účty s půlmetrovou klobásou, tak busem do centra, potom kolem hradeb a místních památek zpět na náměstí. Sice jsme tam klobásu "porazili", svařákem uctili, i kroužkem pro štěstí pootočili, ale s počasím jsme si už poradit nedokázali. A tak v podvečer za deště zpět na hotel s tím, že program je sice splněn, ale kdyby se
trošku vyčasilo, tak by nebylo od věci vrátit se sem ještě jednou. Byť v sobotu tam bylo tolik lidí, že nově příchozí už skoro museli čekat, až někdo odejde. Třeba na lehkou večeři, např. "Zweimal drei (klobásy s žemlí) und Heidelbeer Glühwein (svařák)":-) A vyšlo i to, takže si nás náměstí a okolní uličky ještě
jednou užily. Večer nás už nikdo nevyzýval k opuštění pokoje a tak po přenocování a snídani, ve které opět nechyběly norimberské klobásky, nic nestálo v cestě zpět, na jejímž konci byl návrat k české kuchyni.Uplynulý víkend byl totiž hlavně o 2,5 metrech klobásek, několika žemlích, bagetách, hrncích svařáku a vaflích sypaných cukrem se skořicí. Na začátku sice bylo, že "tam kde jsou více jak tři lidi, to je fronta a to není nic pro mě", ale nakonec při dobrém námětu (náplni), kvalitním scénáři a ještě lepší režii to nebylo ani žádné drama či komedie. "Jen" spousta zážitků spojených do dalšího filmu. Tentokrát s předvánoční atmosférou. A hlavní hrdinové si to i tentokrát opravdu užili!
nám začal již ve čtvrtek, kdy jsme v Praze shlédli 
muzikál Dracula, mj. abychom sice po trošku delší době, ale přece, zase úplně vypnuli z pracovního a přeladili se na pár dní na "lov zážitků". Že bude tak bohatý, to jsme ale ještě v tuto chvíli netušili. A aby byl zážitek z muzikálu umocněný blížícími se vánocemi, nečekali jsme s vánočním stromem až na Norimberk a ještě večer, když už se Staroměstské náměstí docela vylidnilo a většina stánků již měla zavřeno, jsme obhlédli svítící vánoční strom a atmosféru kolem něj v samém centru Prahy. Poté jsme už vpadli do vánoční atmosféry starého města v Norimberku, byť tomu předcházela ještě noc strávená v Praze a pohodová cesta se "závěrečnou mílí"
navigovanou "shora" tak dokonale, že když jsme si začali myslet, že už nejedeme dobře, objevil se vlevo ten správný hotel, ve kterém jsme měli strávit víkend. Atmosféra
na hlavním náměstí opravdu vánoční a návštěvníků proudících jednotlivými uličkami mezi téměř dvěma sty stánky bylo více než mravenců v pořádném mraveništi. Nezbylo tedy nic jiného, než se zařadit do proudu a "plout" v něm, byť zastávky v něm nebyly většinou chtěné, tj. ne ty, kdy člověk chtěl se na něco déle podívat nebo dokonce ochutnat či popít. Projít takové místo, tedy kolem takového stánku, byl většinou opravdový oříšek. A co teprve, když se člověk dostal do role konzumenta a nechtěl pokračovat
s proudem. Zpočátku trošku nervozitka, 
ale potom "všechno jedno". Ti proudící kolem si prostě musí poradit. Náměstí nasvícené vánoční výzdobou, stánky to podporovaly zdola, na pódiu se střídala různá hudební tělesa s melodiemi patřícími do tohoto času (pozn. jediná produkce na celém náměstí), všude se linoucí vůně grilovaných klobás různých velikostí (od 7 cm až po ty docela pálivé půlmetrové), nejrůznějších podob perníků a svařeného vína (většinou ovocného základu, místní specialita -z borůvek - opravdu neměla chybu). Po několikerém průchodu náměstí s cílem "zmapování situace" za účelem event. pozdějšího nákupu nějakých drobností a po dostatečném občerstvení se klobáskami a svařákem už moc času z pátku nezbývalo, a tak hup do metra a po 
pár stanicích a pětistovce kroků už tu bylo teplo našeho "dočasného domova". Kdo by si ale myslel, že porce 
zážitků byla pro tento den již vyčerpána, ten se spletl. Nakonec dne nám totiž ještě "odhoukali" ostrý požární poplach s výzvou k urychlenému opuštění hotelu a s doplněním, že místní hasiči již byli povoláni. Jako správní Češi jsme si zpočátku mysleli, že to je planý poplach, ale s ubíhajícími vteřinami, stále opakovanou výzvou, poměrně čilým ruchem na nouzovém schodišti a zablokovanými výtahy humor přecházel. S nejnutnějšími věcmi v kapsách kabátu tedy hurá dolů , kde jsme v recepci dostali informaci, že "drobný požár" v kuchyni byl zdolán a že je možno se vrátit na pokoje, což už činili ti, kteří dolů dorazili dříve. A na rozdíl od nás i se všemi věcmi! Nám by jejich většina asi shořela :-) Ráno nás přivítal sice slušný mráz, ale poměrně jasná obloha, tak jsme otočili program 
a tak místo návštěvy vánočních trhů za denního světla, jak jsme si ji původně na dopoledne plánovali, jsme vyrazili do místní ZOO a poté do delfinária. A rozhodně jsme nelitovali, neb jelikož na snídani bylo možné i na hotelu pokračovat v klobáskách, tak delší procházka rozhodně nebyla na škodu. 
Na roční dobu i počasí bylo v místní ZOO možno vidět snad většinu jejich obyvatel. A co teprve časně odpolední představení s lachtany a delfíny v místním delfináriu! Tam už se ale zase začal o slovo hlásit hlad, a jelikož jsme měli stále nevyrovnané účty s půlmetrovou klobásou, tak busem do centra, potom kolem hradeb a místních památek zpět na náměstí. Sice jsme tam klobásu "porazili", svařákem uctili, i kroužkem pro štěstí pootočili, ale s počasím jsme si už poradit nedokázali. A tak v podvečer za deště zpět na hotel s tím, že program je sice splněn, ale kdyby se 
trošku vyčasilo, tak by nebylo od věci vrátit se sem ještě jednou. Byť v sobotu tam bylo tolik lidí, že nově příchozí už skoro museli čekat, až někdo odejde. Třeba na lehkou večeři, např. "Zweimal drei (klobásy s žemlí) und Heidelbeer Glühwein (svařák)":-) A vyšlo i to, takže si nás náměstí a okolní uličky ještě 
jednou užily. Večer nás už nikdo nevyzýval k opuštění pokoje a tak po přenocování a snídani, ve které opět nechyběly norimberské klobásky, nic nestálo v cestě zpět, na jejímž konci byl návrat k české kuchyni.Uplynulý víkend byl totiž hlavně o 2,5 metrech klobásek, několika žemlích, bagetách, hrncích svařáku a vaflích sypaných cukrem se skořicí. Na začátku sice bylo, že "tam kde jsou více jak tři lidi, to je fronta a to není nic pro mě", ale nakonec při dobrém námětu (náplni), kvalitním scénáři a ještě lepší režii to nebylo ani žádné drama či komedie. "Jen" spousta zážitků spojených do dalšího filmu. Tentokrát s předvánoční atmosférou. A hlavní hrdinové si to i tentokrát opravdu užili!
Žádné komentáře:
Okomentovat