aneb zase jeden opravdu povedený den.
Vše začalo tím, že když jsem na
začátku týdne viděl předpověď počasí a přečetl si, jaká "vedra" na to, že je ještě zima, nás v jeho závěru čekají. Řekl jsem si, že pokud mají být ještě jednou běžky (vždyť je třeba se ze sezónou rozloučit) tak čtvrtek nejpozději pátek. Jinak už to bude spíš takové po většinu dne jarní klouzání či neklouzání v rozbředlém firnu. Jelikož dovolená "sedla" až na pátek, tak už to bylo s vidinou proměnlivého počasí, polední šestky nad nulou, občasnými
větrnými poryvy a nebezpečím odpoledních srážek. Vsadil jsem tedy na brzké ráno a hned na osmou jsem se pustil do prvních kilometrů.
Než se tak stalo, bylo nutno něco vymyslet na skluznici, neb měnící se sníh šlo zdolat buď bruslením (což moc nepreferuji) a nebo dobrou mázou. A tak jsem tam namíchal ze svých zdrojů téměř všechno, což pak připomínalo spíš dort pejska a kočičky. Ale nakonec lyže do kopce moc neprokluzovaly a dolů zase trošku jely. Nevím, co bych
si počal, kdybych se ráno nevrátil domů pro zapomenuté vosky:-) Že tam zůstaly brýle proti slunci, to jsem zjistil až na kopci. Přešel jsem to mávnutím rukou, ale sluníčko ne, takže (a možná i tím) mě
provázelo až na malé výjimky po celou trasu a avizované zhoršení počasí se opozdilo. Když se přiblížilo
poledne, dalo tělo o sobě vědět, že by nebyla od věci pauzička a nějaká ta místní specialitka pro doplnění již vydané energie. Ale ouha, když jsem rozepnul batoh, zjistil jsem, že peněženka zůstala v přihrádce auta dole na parkovišti. A tak nezbylo než sáhnout pro "balíček poslední záchrany", spokojit se s "Bébéčky" a čajem a patřičně si
vyčinit, aby byla motivace k návratu k autu, neb jak to tak u nás bývá, občerstvení je většinou v půlce trasy.
Nakonec ještě s vidinou toho, že bych se mohl o kousek déle svézt, jsem se ještě jednou vrátil kousek pod vrchol, ale to se neukázalo jako dobrý nápad, neb dolů to moc nejelo a poslední kilometr, to byl opravdový očistec pro ruce. Výška sněhu je tu sice stále dostatečná, ale na
místech, kam delší dobu svítilo slunce a nebylo to v nějakém větším klesání, to fakt už nejelo. Ještě "podpis" do sněhu na
závěr sezóny (co je psáno, to je i dáno :-) přejít v rozbředlém sněhu s kolejemi plnými tekoucí vody parkoviště a co nejrychleji už k autu. Sláva, pamatoval jsem si to dobře, peněženka tam byla! A hned se s tím objevil i nápad přece jen jít něco ochutnat na blízkou Hoffmanovu boudu. To jsem nakonec
vyměnil za návštěvu Pivovarské bašty v nedalekém Vrchlabí, abych si do batohu přidal i pár kousků
zdejší speciality, Krkonošského medvěda. Pak už jen krátká zastávka v Hořicích za tradičními trubičkami (aby i kolegové v práci - letos už naposledy - něco z toho loučení se zimou měli) a za chvíli tu bylo "doma". Ještě se někdy přemoci, očistit, zakonzervovat a uložit lyže a za letošní sezónou se zavřela voda (pozn. to jsem zvědav, kdy se k tomu zase dostanu :-) A jelikož ani podvečerní počasí se nestihlo zkazit, probouzející se jaro na zahradě už dalo na běžky definitivně zapomenout. Jarní účes broskvoní, které už díky venkovní teplotě čekají na nezbytný postřik proti kadeřavosti, byl tím prvním letošním počinem.
Vše začalo tím, že když jsem na 
začátku týdne viděl předpověď počasí a přečetl si, jaká "vedra" na to, že je ještě zima, nás v jeho závěru čekají. Řekl jsem si, že pokud mají být ještě jednou běžky (vždyť je třeba se ze sezónou rozloučit) tak čtvrtek nejpozději pátek. Jinak už to bude spíš takové po většinu dne jarní klouzání či neklouzání v rozbředlém firnu. Jelikož dovolená "sedla" až na pátek, tak už to bylo s vidinou proměnlivého počasí, polední šestky nad nulou, občasnými 
větrnými poryvy a nebezpečím odpoledních srážek. Vsadil jsem tedy na brzké ráno a hned na osmou jsem se pustil do prvních kilometrů. 
Než se tak stalo, bylo nutno něco vymyslet na skluznici, neb měnící se sníh šlo zdolat buď bruslením (což moc nepreferuji) a nebo dobrou mázou. A tak jsem tam namíchal ze svých zdrojů téměř všechno, což pak připomínalo spíš dort pejska a kočičky. Ale nakonec lyže do kopce moc neprokluzovaly a dolů zase trošku jely. Nevím, co bych 
si počal, kdybych se ráno nevrátil domů pro zapomenuté vosky:-) Že tam zůstaly brýle proti slunci, to jsem zjistil až na kopci. Přešel jsem to mávnutím rukou, ale sluníčko ne, takže (a možná i tím) mě provázelo až na malé výjimky po celou trasu a avizované zhoršení počasí se opozdilo. Když se přiblížilo 
poledne, dalo tělo o sobě vědět, že by nebyla od věci pauzička a nějaká ta místní specialitka pro doplnění již vydané energie. Ale ouha, když jsem rozepnul batoh, zjistil jsem, že peněženka zůstala v přihrádce auta dole na parkovišti. A tak nezbylo než sáhnout pro "balíček poslední záchrany", spokojit se s "Bébéčky" a čajem a patřičně si 
vyčinit, aby byla motivace k návratu k autu, neb jak to tak u nás bývá, občerstvení je většinou v půlce trasy. 
Nakonec ještě s vidinou toho, že bych se mohl o kousek déle svézt, jsem se ještě jednou vrátil kousek pod vrchol, ale to se neukázalo jako dobrý nápad, neb dolů to moc nejelo a poslední kilometr, to byl opravdový očistec pro ruce. Výška sněhu je tu sice stále dostatečná, ale na 
místech, kam delší dobu svítilo slunce a nebylo to v nějakém větším klesání, to fakt už nejelo. Ještě "podpis" do sněhu na
závěr sezóny (co je psáno, to je i dáno :-) přejít v rozbředlém sněhu s kolejemi plnými tekoucí vody parkoviště a co nejrychleji už k autu. Sláva, pamatoval jsem si to dobře, peněženka tam byla! A hned se s tím objevil i nápad přece jen jít něco ochutnat na blízkou Hoffmanovu boudu. To jsem nakonec 
vyměnil za návštěvu Pivovarské bašty v nedalekém Vrchlabí, abych si do batohu přidal i pár kousků 
zdejší speciality, Krkonošského medvěda. Pak už jen krátká zastávka v Hořicích za tradičními trubičkami (aby i kolegové v práci - letos už naposledy - něco z toho loučení se zimou měli) a za chvíli tu bylo "doma". Ještě se někdy přemoci, očistit, zakonzervovat a uložit lyže a za letošní sezónou se zavřela voda (pozn. to jsem zvědav, kdy se k tomu zase dostanu :-) A jelikož ani podvečerní počasí se nestihlo zkazit, probouzející se jaro na zahradě už dalo na běžky definitivně zapomenout. Jarní účes broskvoní, které už díky venkovní teplotě čekají na nezbytný postřik proti kadeřavosti, byl tím prvním letošním počinem.
Žádné komentáře:
Okomentovat