Fascinující krása orchidejí

Tropický skleník Fata Morgana pražské Botanické zahrady v Tróji, objekt esovitého půdorysu o 130 m délky, 17 m šířky a 11 m výšky s 225 m dlouhou prohlídkovou trasou hostí do zítřka 5. ročník výstavy orchidejí. To byl i hlavní cíl dnešní "výpravy" do Prahy. Ano, nestačí mi to přes týden :-) V duchu hesla "Ranní ptáče dál doskáče" jsme vyrazili hned ráno, abychom tam byli na desátou. Cestu do Prahy jsem si užíval, neboť takovou pohodu na silnici člověk přes týden nezažije. Na "poslední míli" jsme se svěřili do péče dopravního podniku a jízdu busem č.112 jsme si také užili - společnost nám dělalo maximální množství osob, které se do busu vměstnalo. U vstupu do skleníku jsme se postavili do menší fronty a nedbaje komentáře pána za mnou ("Dovnitř nejdu, to bych měl zkažený celý den") jsme zakoupili lístky. Ale pro vstup bylo ještě třeba odložit kabáty do šatny, vždyť je to přece tropický skleník. A právě šatna je místo, přes které se asi reguluje počet návštěvníků ve skleníku. Na naše "vysvoboditele", kteří si vyzvedli své kabáty a číslo po nich bylo k dispozici pro nás, jsme nakonec zas tak dlouho nečekali. Zmiňuji se o tom proto, že když jsme vycházeli a fronta sahala téměř do půlky skleníku, jsem čekající docela litoval. V suchomilné části skleníku jsme se trošku "zaklimatizovali", ne však můj fotoaparát, neb následný přechod do tropické části byl na něj příliš rychlý a chvilku mě trápil svým opoceným objektivem. Vlhkost zde posilují nejen jezírka se spoustou ryb, ale i dva šestimetrové vodopády, vytvářející se spoustou rostlin kolem téměř dokonalou iluzi deštného pralesa. A poslední, chlazená část, je o rostlinách v trošku drsnějším prostředí. Ve všech třech částech byly v přírodních i aranžérských kompozicích orchideje z téměř 150 druhů. Jejich květy přesvědčovaly návštěvníky o jejich "schopnosti" od nepaměti fascinovat člověka svou křehkou krásou. Fakt, nádhera, takže dalšího komentáře netřeba. Vždyť těch pár obrázků mluví samo :-) Celá výstava je doplněna exponáty z výstavy PET Tropicana výtvarnice Veroniky Richterové , Jejím z PET lahví rozličným zvířatům a rostlinám vévodí na vodní hladině plující krokodýl, k jehož zhotovení bylo prý potřeba necelých 200 PET lahví. Po necelé hodině uvnitř skleníku ještě krátká prohlídka v prodejní a poradenské části, kde ceny trošku připomínaly drahotu. Ale i to je to, co k výjimečnosti orchidejí patří. K úplnému zážitku ale ještě něco chybělo. A jelikož ručičky na hodinách neúprostně zamířily ke dvanáctce, bylo jasné, co by to mělo být. Cestou kolem Davidovy sochy z 80 tisíc klíčů volba padla na nejoblíbenější jídlo rodilých Belgičanů, a tedy na restauraci Les Moules. A pověst nelhala. Poté ještě krátká prohlídka velikonočně vyzdobeného Staroměstského náměstí se spoustou vůní linoucích se od jednotlivých stánků. Od svařáku přes grilované klobásy, špízy, šunku, bramboráky, langoše až ke staročeskému trdelníku. Tam se také dalo "poskládat" polední menu, ale už nebylo kam. Tak aspoň trdelníky do sáčku a domů. A když k celkovému dojmu přidám i fakt, že i počasí dnešku poměrně přálo, tak ten přechod zimy do jara neměl chybu.