Nééééé, rozhodně tu nechci dělat reklamu na Fernet! To se to jen tak všechno
sešlo, že v dnešní výpravě se účastnili
pouze nositelé křestního jména na "I" a noční mráz a slušné oteplení přes den, navíc posilované plným slunečním svitem, se postaraly o to druhé - o povrch, za který by se nemuselo stydět trošku "obruslené" kluziště. Pravda, ono už ráno dávalo určitý signál, že to nebude lecjaký den, neb i věci na sebe a sebou jsem tentokrát řešil až před odjezdem a jak to tak bývá, něco se nepovedlo. To něco byly brýle proti slunci (to už je snad ale tradice a když je mám
, tak zase po slunci ani památky) a klistr. Toho naštěstí bylo ve výpravě dostatek, byť jsem jej nakonec
ani nevyužil, neb dnes bylo skoro jedno,
jaká byla máza. Buď byla k ničemu nebo tam zase dlouho nevydržela. Očekávání aspoň drobného poprašku do stopy se ukázalo jako mylné, spíše v posledních dnech sníh ještě slezl. Na místech, kde se do něj opíralo slunce, opravdu hodně, takže průjezd Bedřichovem a zaparkování na Maliníku bylo stále bez dotyku sněhové pokrývky. S tou jsme se seznámili až na vlastním začátku zvolené trasy směr vodní nádrž Bedřichov. Pravda, ta hmota měla do sněhu dost daleko, zejména když po pár desítkách metrů byla náležitě pocukrována
spadaným jehličím, takže namazaná lyže připomínala spíše ježka. Proto naši průvodci dokonale znalí místních podmínek to vrátili zpět na začátek s
tím, že přehradu necháme na jindy a hurá na Novou Louku. Úvodní krátký a díky ledu dost rychlý sjezd sice nervozitu z toho, zda to takto bude po celý den, moc nerozptýlil, ale jak jsme se blížili k Nové Louce, nálada se zlepšovala. A když to navíc naplno rozbalilo i sluníčko, bylo nám jasné, že to sice bude trošku náročnější den, ale opět bude stát za to! To by vlastně stál každopádně!! A pak už po zvlněném terénu místního 25 km okruhu, abychom po krátkém stoupáku po úbočí Černé hory u Kristiánova, kde nezbylo
než sundat lyže (opravdu to nahoru nešlo a nevzpomínám si, kdy jsem takto v minulosti dopadl), se vrátili po další desítce absolvovaných
kilometrů zpět na Novou Louku, kde jsme si naplánovali zastávku k občerstvení. Na místní domácí kuchyni Šámalovy chaty jsme se opravdu těšili. Navíc jsme měli i štěstí, že se na nás téměř bez čekání dostalo místo u stolu, což řádně povzbudilo "ušlé pocestné" a tak jsme se ani zde rozhodně nešetřili, byť vidina posledních 5 km k autu to trošku mírnila. Takže to bylo bez odpolední kávičky :-) A potom už s několika mírnými stoupáními většinou po rovině cesta zpět do sedla Maliník, kde mezitím odpočívalo auto. Závěrečný krátký stoupák naposledy zaměstnal ruce, o kterých to hlavně bylo po celý den, a potom už jen malý kousek cesty spíše připravené pro
Klub přátel Přemysla Oráče a jeho pluhu, nenechat se porazit nějakým tím projíždějícím autem při přecházení silnice a máme těch "pětadvacet" za sebou. A aby ten dnešní výlet byl úplný, tak ještě najít jinou cestu nebo
aspoň její část zpět. Takže se jede na Liberec a po rychlodráze až k Turnovu. Do Liberce to šlo vše podle plánu (jinam se odbočit nedalo:-), ale jedno chybné odbočení kousek za universitou a bylo po objevování nových končin. Byť jsme stále doufali, že nějaká odbočka doprava musí být. Nebyla, byl tu zase Jablonec a známá cesta zpět domů, takže posádka (jen ten řidič to doháněl až doma v křesle) zvolila spravedlivý
a posilující spánek, ze kterého ji vyrušila až rozbitá silnice kousek u Jičína. Pak už jen zastávká v Hořicích pro trubičky a rozloučení u
terminálu v HK. Pokud se nestane něco mimořádného, tak v letošní zimě už asi žádné příště nebude. Pozn. Tak čisté skluznice, jako máme dnes, jsme snad ještě nikdy na konci sezóny neměli:-) A aby to nebylo líto našim polským přátelům, tak po jejich to dnes bylo (stručně) takto.
Warunki narciarskie tutaj dobre, trasy najczęściej dobrze przygotowane, śnieg ubity, twardy, zfrezowany. Bez opadów i po nocnych spadkach temperatury w południe wyraźne ocieplenie. Trasy odwiedziła dzisiaj i biegaczka Irenka. Pod czujnym okiem męża i jego przyjaciół v tym roku stawiała pierwsze kroki na nartach i radziła sobie bardzo dobrze:-)
sešlo, že v dnešní výpravě se účastnili 
pouze nositelé křestního jména na "I" a noční mráz a slušné oteplení přes den, navíc posilované plným slunečním svitem, se postaraly o to druhé - o povrch, za který by se nemuselo stydět trošku "obruslené" kluziště. Pravda, ono už ráno dávalo určitý signál, že to nebude lecjaký den, neb i věci na sebe a sebou jsem tentokrát řešil až před odjezdem a jak to tak bývá, něco se nepovedlo. To něco byly brýle proti slunci (to už je snad ale tradice a když je mám
, tak zase po slunci ani památky) a klistr. Toho naštěstí bylo ve výpravě dostatek, byť jsem jej nakonec ani nevyužil, neb dnes bylo skoro jedno, 
jaká byla máza. Buď byla k ničemu nebo tam zase dlouho nevydržela. Očekávání aspoň drobného poprašku do stopy se ukázalo jako mylné, spíše v posledních dnech sníh ještě slezl. Na místech, kde se do něj opíralo slunce, opravdu hodně, takže průjezd Bedřichovem a zaparkování na Maliníku bylo stále bez dotyku sněhové pokrývky. S tou jsme se seznámili až na vlastním začátku zvolené trasy směr vodní nádrž Bedřichov. Pravda, ta hmota měla do sněhu dost daleko, zejména když po pár desítkách metrů byla náležitě pocukrována
spadaným jehličím, takže namazaná lyže připomínala spíše ježka. Proto naši průvodci dokonale znalí místních podmínek to vrátili zpět na začátek s 
tím, že přehradu necháme na jindy a hurá na Novou Louku. Úvodní krátký a díky ledu dost rychlý sjezd sice nervozitu z toho, zda to takto bude po celý den, moc nerozptýlil, ale jak jsme se blížili k Nové Louce, nálada se zlepšovala. A když to navíc naplno rozbalilo i sluníčko, bylo nám jasné, že to sice bude trošku náročnější den, ale opět bude stát za to! To by vlastně stál každopádně!! A pak už po zvlněném terénu místního 25 km okruhu, abychom po krátkém stoupáku po úbočí Černé hory u Kristiánova, kde nezbylo 
než sundat lyže (opravdu to nahoru nešlo a nevzpomínám si, kdy jsem takto v minulosti dopadl), se vrátili po další desítce absolvovaných
kilometrů zpět na Novou Louku, kde jsme si naplánovali zastávku k občerstvení. Na místní domácí kuchyni Šámalovy chaty jsme se opravdu těšili. Navíc jsme měli i štěstí, že se na nás téměř bez čekání dostalo místo u stolu, což řádně povzbudilo "ušlé pocestné" a tak jsme se ani zde rozhodně nešetřili, byť vidina posledních 5 km k autu to trošku mírnila. Takže to bylo bez odpolední kávičky :-) A potom už s několika mírnými stoupáními většinou po rovině cesta zpět do sedla Maliník, kde mezitím odpočívalo auto. Závěrečný krátký stoupák naposledy zaměstnal ruce, o kterých to hlavně bylo po celý den, a potom už jen malý kousek cesty spíše připravené pro 
Klub přátel Přemysla Oráče a jeho pluhu, nenechat se porazit nějakým tím projíždějícím autem při přecházení silnice a máme těch "pětadvacet" za sebou. A aby ten dnešní výlet byl úplný, tak ještě najít jinou cestu nebo 
aspoň její část zpět. Takže se jede na Liberec a po rychlodráze až k Turnovu. Do Liberce to šlo vše podle plánu (jinam se odbočit nedalo:-), ale jedno chybné odbočení kousek za universitou a bylo po objevování nových končin. Byť jsme stále doufali, že nějaká odbočka doprava musí být. Nebyla, byl tu zase Jablonec a známá cesta zpět domů, takže posádka (jen ten řidič to doháněl až doma v křesle) zvolila spravedlivý
a posilující spánek, ze kterého ji vyrušila až rozbitá silnice kousek u Jičína. Pak už jen zastávká v Hořicích pro trubičky a rozloučení u 
terminálu v HK. Pokud se nestane něco mimořádného, tak v letošní zimě už asi žádné příště nebude. Pozn. Tak čisté skluznice, jako máme dnes, jsme snad ještě nikdy na konci sezóny neměli:-) A aby to nebylo líto našim polským přátelům, tak po jejich to dnes bylo (stručně) takto. Warunki narciarskie tutaj dobre, trasy najczęściej dobrze przygotowane, śnieg ubity, twardy, zfrezowany. Bez opadów i po nocnych spadkach temperatury w południe wyraźne ocieplenie. Trasy odwiedziła dzisiaj i biegaczka Irenka. Pod czujnym okiem męża i jego przyjaciół v tym roku stawiała pierwsze kroki na nartach i radziła sobie bardzo dobrze:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat