Sorry, kááámo!

Dnešní ranní jízda do kanceláře za "dvanáctky pod nulou" se nejevila jako problém. Auto vytažené z garáže, všechny silnice vymrzlé a suché, takže po několika minutách jsem už byl na kraji města. Odtud to do centra už tak neubývalo, ale srovnávat jej s obvyklým provozem na pražské Jižní spojce? To rozhodně ne, neb proti tomu to stále byla pohoda a tak jsem se už při pohledu na první semafory v dáli pomalu viděl na parkovišti před firmou. Auta předem mnou díky tomu, že na světlech v dáli naskočila červená a domácí vědí, jak dlouho tam drží, začala zpomalovat, aby  řidiči nemuseli zbytečně brzdit. Najednou mi však zmizelo pravé zadní světlo auta přede mnou a místo nich se ve třetině jízdního pruhu potácel, jak jsem zjistil později, chodec v černém (doslova a do písmene, neb jen obličej z toho všeho černého vykukoval) . V těch pár metrech, co jsem měl k dispozici, se mi ale podařilo strhnout auto do druhého pruhu a zastavit před autem, které tam také dojíždělo na semafory. Štěstí, že tam bylo volno a nic vedle ani za mnou nejelo, neb byť už jsme jeli jen necelých "třicet", bez nějakého toho pomačkaného plechu by se to určitě neobešlo. Nebylo by se čemu divit, neb o tom, že bych v tom fofru se stihl podívat do zrcátek, nemůže být ani řeč. Když jsem zastavil, stáhl okénko a chystal se si "vylít zlost", otočil se na mne, zvedl ruku, pokynul mi, zvolal "Sorry, kááámo" a odkráčel zpět na chodník. Fakt dobrý začátek dne, tak na pořádného panáka! Samozřejmě jen obrazně :-)