Tentokrát bylo kolem místa, kam ty dnešní běžky budou, jasněji dříve, Rozhodoval čerstvý prašan a naděje, že část dne se na obloze opět objeví modrá. Ale to už tady bylo i minulý čtvrtek :-) Cestou do Jizerek jsme se ale začali trošku smiřovat s tím, že to asi dnes opět nebude úplně to ořechové, neb počasí po cestě bylo nic moc a i příjezd do Bedřichova to nějak neměnil. Avšak první seznámení se stopou na stadionu a pohled na oblohu začal názory na dnešek měnit. A když na Nové Louce začalo sluníčko bojovat o vládu nad našimi hlavami, bylo jasno, že na dnešek bude dalším dnem, na který se bude vzpomínat. Proč si jej tedy tu řádně neužít? Takže žádné další rozhlížení se, zpět lyže do stopy a kolem Olivetské hory, Pod Ptačími kupami, přes Číhadla, kde sluníčko svůj boj o vládu definitivně prohrálo, na Knajpu. Pohled na hodinky nás trošku posunul v dalších plánech, takže místo vpravo kolem Jizery jsme se vypravili na Smědavu přímo. Sice tou kratší ale náročnější cestou. Ale vidina, že tou samou cestou musíme zpět, nás nějakým optimismem nenaplňovala. Vidina tepla a nějakých těch joulů na Smědavě to vše ale posouvala někam jinam :-) Skutečnost ale vše překonala. Už první pohled na množství odložených běžek před chatou nás měl trošku dostat na zem. To se však teprve stalo za pár minut, když jsme vstoupili dovnitř a viděli dvojstup čekajících zájemců o volný stůl. Rozhodli jsme se ale rychle. Takže než jsme se stačili trošku zahřát, byť speciality na stolech sedících hostů vypadaly opravdu lákavě, už jsme byli venku a té čekající se dvacítce, možná ještě o pár více, lidí jsme jejich vůli nezáviděli a raději vzali za vděk zásobami s batohu - trochou teplého čaje a sušenkami pro chvíle nejhorší. Ve stoupání na Pavlínu louku menší krize, kterou nezpůsobilo zklamání z těšení se na chvilku odpočinku na Smědavě, ale drobné křupnutí v zápěstí pravé ruky, což znamenalo, že do toho největšího kopce jsem jej šetřil, šel na jednu hůlku a snažil se pravou ruku dostat do normálu, což se nakonec povedlo. A když jsme se nakonec v pohodě dostali zpět na Knajpu, nebylo už co řešit - jedeme už nejkratší cestou zpět na stadion v Bedřichově. A kdyby na Šámalce byl flek, tak se zastavíme a něco pojíme tam. A jelikož jsme se s časem už blížili spíše než k obědu k odpolední svačině, říkali jsme si, že tam určitě bude volno. Nebylo, ale byli jsme první v pořadí, takže za chvíli jsme seděli na "dvojce" u kachlových kamen a doplňovali energii místní kuchyní. Tam jsme pochopili, že to nakonec byla nejlepší varianta, neb potom už většina cesty jen "dolů kopcom" na rozdíl od toho, kdybychom se stejně posilnili v poledne na Smědavě, kde by se nám do toho stoupání pod Jizeru s plným žaludkem asi moc nechtělo :-) Po Šámalce už ten konec v podstatě jel sám, byť musím přiznat, že dnes jsem si musel i ta menší klesání, pokud jsem chtěl, aby to jelo, poměrně dost odpracovat. Byť máza byla asi správná, tak někde byla chyba a v mírných klesáních se lyžím k nějakému rychlejšímu pohybu muselo pomoci. U auta jsme se nakonec objevili téměř přesně v čase, který jsme si pro pobyt zde plánovali, navíc s o něco málo kilometry v nohách více, takže nezbylo než konstatovat, že to byl opravdu vydařený den, který jsme si nejen maximálně užili ve slušném pohybu na čerstvém vzduchu, ale taky si řádně vyčistili i hlavu. A co na úplný konec? Prostě jen kdy a kam to bude příště?
Tentokrát bylo kolem místa, kam ty dnešní běžky budou, jasněji dříve, Rozhodoval čerstvý prašan a naděje, že část dne se na obloze opět objeví modrá. Ale to už tady bylo i minulý čtvrtek :-) Cestou do Jizerek jsme se ale začali trošku smiřovat s tím, že to asi dnes opět nebude úplně to ořechové, neb počasí po cestě bylo nic moc a i příjezd do Bedřichova to nějak neměnil. Avšak první seznámení se stopou na stadionu a pohled na oblohu začal názory na dnešek měnit. A když na Nové Louce začalo sluníčko bojovat o vládu nad našimi hlavami, bylo jasno, že na dnešek bude dalším dnem, na který se bude vzpomínat. Proč si jej tedy tu řádně neužít? Takže žádné další rozhlížení se, zpět lyže do stopy a kolem Olivetské hory, Pod Ptačími kupami, přes Číhadla, kde sluníčko svůj boj o vládu definitivně prohrálo, na Knajpu. Pohled na hodinky nás trošku posunul v dalších plánech, takže místo vpravo kolem Jizery jsme se vypravili na Smědavu přímo. Sice tou kratší ale náročnější cestou. Ale vidina, že tou samou cestou musíme zpět, nás nějakým optimismem nenaplňovala. Vidina tepla a nějakých těch joulů na Smědavě to vše ale posouvala někam jinam :-) Skutečnost ale vše překonala. Už první pohled na množství odložených běžek před chatou nás měl trošku dostat na zem. To se však teprve stalo za pár minut, když jsme vstoupili dovnitř a viděli dvojstup čekajících zájemců o volný stůl. Rozhodli jsme se ale rychle. Takže než jsme se stačili trošku zahřát, byť speciality na stolech sedících hostů vypadaly opravdu lákavě, už jsme byli venku a té čekající se dvacítce, možná ještě o pár více, lidí jsme jejich vůli nezáviděli a raději vzali za vděk zásobami s batohu - trochou teplého čaje a sušenkami pro chvíle nejhorší. Ve stoupání na Pavlínu louku menší krize, kterou nezpůsobilo zklamání z těšení se na chvilku odpočinku na Smědavě, ale drobné křupnutí v zápěstí pravé ruky, což znamenalo, že do toho největšího kopce jsem jej šetřil, šel na jednu hůlku a snažil se pravou ruku dostat do normálu, což se nakonec povedlo. A když jsme se nakonec v pohodě dostali zpět na Knajpu, nebylo už co řešit - jedeme už nejkratší cestou zpět na stadion v Bedřichově. A kdyby na Šámalce byl flek, tak se zastavíme a něco pojíme tam. A jelikož jsme se s časem už blížili spíše než k obědu k odpolední svačině, říkali jsme si, že tam určitě bude volno. Nebylo, ale byli jsme první v pořadí, takže za chvíli jsme seděli na "dvojce" u kachlových kamen a doplňovali energii místní kuchyní. Tam jsme pochopili, že to nakonec byla nejlepší varianta, neb potom už většina cesty jen "dolů kopcom" na rozdíl od toho, kdybychom se stejně posilnili v poledne na Smědavě, kde by se nám do toho stoupání pod Jizeru s plným žaludkem asi moc nechtělo :-) Po Šámalce už ten konec v podstatě jel sám, byť musím přiznat, že dnes jsem si musel i ta menší klesání, pokud jsem chtěl, aby to jelo, poměrně dost odpracovat. Byť máza byla asi správná, tak někde byla chyba a v mírných klesáních se lyžím k nějakému rychlejšímu pohybu muselo pomoci. U auta jsme se nakonec objevili téměř přesně v čase, který jsme si pro pobyt zde plánovali, navíc s o něco málo kilometry v nohách více, takže nezbylo než konstatovat, že to byl opravdu vydařený den, který jsme si nejen maximálně užili ve slušném pohybu na čerstvém vzduchu, ale taky si řádně vyčistili i hlavu. A co na úplný konec? Prostě jen kdy a kam to bude příště?
Žádné komentáře:
Okomentovat