A máme ho tady. Sice se mu na rozdíl od těch let předchozích asi moc na svět nechtělo, zejména, když ještě 21-12-2012 prý někteří úplně nevěřili, že nějaký další rok vůbec ještě bude (ti už tu deset dní nemuseli být), ale je tu. Je tu v celé své parádě, řádně přivítaný na svět (místní ohňostroj byl naprosto úžasný) a otevřený všemu, co budeme chtít v něm udělat, absolvovat či zažít. Pravda, jako obvykle to není ani "zelená louka" ani "karty jsou rozdány", ale jako obvykle to budeme my, kteří určí, "jaké k rozdaným kartám jsou trumfy" a co se "bude stavět". Byť to "stavět" je užito jen v přeneseném slova smyslu, neb kromě pár sloupků plotu by se letos a snad i po nějakou delší dobu u nás nic stavět nemělo. Toť jsou veškeré letošní plány, z čehož plyne, že věci se opět budou dít co možná nejlépe a v tom správném (nejlepším) čase. Již loňský, ale stále živý, Mikuláš na Kvildě je takovým vzorem. Že toho i letos chceme opravdu hodně zažít, to je tím jediným spouštěcím impulsem pro tento rok. A jaký byl ten, co před necelou hodinou odešel? Svým způsobem jedinečný a neopakovatelný, co do zážitků patřící do škatulky s těmi, na které opravdu nebude možno zapomenout, tedy "for ever". Navíc byť by se mohlo říci, že člověk už toho nového nemůže zas tak ještě moc poznat, i on přinesl několik dalších nových životních zkušenost a ukázal, že i s tou vůlí a pamětí to vůbec není špatné. Tak nezbývá, než i v tomto roce opět správně hodnotit cvrkot kolem a v pravý čas se do něj vložit, abychom si i tento rok s třináctkou na konci, ale hlavně ve znamení třicítky, patřičně užili. S kartami, které jsme do něj dostali, se určitě bude hrát a vybrat z nich trumfy zas tak obtížné nebude. Jestli ale nakonec bude to "kilo se sedmou", to už je jen na nás. Tak dost řečí a popojedem :-).
A máme ho tady. Sice se mu na rozdíl od těch let předchozích asi moc na svět nechtělo, zejména, když ještě 21-12-2012 prý někteří úplně nevěřili, že nějaký další rok vůbec ještě bude (ti už tu deset dní nemuseli být), ale je tu. Je tu v celé své parádě, řádně přivítaný na svět (místní ohňostroj byl naprosto úžasný) a otevřený všemu, co budeme chtít v něm udělat, absolvovat či zažít. Pravda, jako obvykle to není ani "zelená louka" ani "karty jsou rozdány", ale jako obvykle to budeme my, kteří určí, "jaké k rozdaným kartám jsou trumfy" a co se "bude stavět". Byť to "stavět" je užito jen v přeneseném slova smyslu, neb kromě pár sloupků plotu by se letos a snad i po nějakou delší dobu u nás nic stavět nemělo. Toť jsou veškeré letošní plány, z čehož plyne, že věci se opět budou dít co možná nejlépe a v tom správném (nejlepším) čase. Již loňský, ale stále živý, Mikuláš na Kvildě je takovým vzorem. Že toho i letos chceme opravdu hodně zažít, to je tím jediným spouštěcím impulsem pro tento rok. A jaký byl ten, co před necelou hodinou odešel? Svým způsobem jedinečný a neopakovatelný, co do zážitků patřící do škatulky s těmi, na které opravdu nebude možno zapomenout, tedy "for ever". Navíc byť by se mohlo říci, že člověk už toho nového nemůže zas tak ještě moc poznat, i on přinesl několik dalších nových životních zkušenost a ukázal, že i s tou vůlí a pamětí to vůbec není špatné. Tak nezbývá, než i v tomto roce opět správně hodnotit cvrkot kolem a v pravý čas se do něj vložit, abychom si i tento rok s třináctkou na konci, ale hlavně ve znamení třicítky, patřičně užili. S kartami, které jsme do něj dostali, se určitě bude hrát a vybrat z nich trumfy zas tak obtížné nebude. Jestli ale nakonec bude to "kilo se sedmou", to už je jen na nás. Tak dost řečí a popojedem :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat