Včerejší večer začal tradičně krmením divé zvěře, neb jinak bych se v bytě nehnul resp. nemohl se začít věnovat něčemu jinému. Poté už jsem byl snad definitivně přijat jako akceptovatelná návštěva a navíc mi byla významným způsobem projevována náklonnost hlasitým předením přecházejícím až do pochvalného mručení. Po zapnutí telky na druhý poločas fotbalu však projevy náklonnosti přešly směrem k těm na obrazovce pobíhajícím panáčkům honícím se za míčem. Vydržela u toho docela dlouho, ale jelikož ne a ne padnout nějaký ten gól (nakonec padl, ale do branky Plzně), tak se rozhodla, že se před nocí trošku prospí. Tentokrát jsem však její fintu prokoukl a malý míček na noc schoval, aby fotbal nepokračoval v jejím podání, až se bude chtít v noci zabavit, když tím, kdo by v tom čase chtěl spát, budu já. A jak bylo vidno, nebyl to špatný nápad a noc už byla v pohodě. Ale jen, pokud si člověk odmyslí pár "pošťouchnutí" hlavou do obličeje a nějaké to pošimrání fousky, kterým se rozhodla mě dnes hodně brzy ráno dostat z postele. Když jsem otevřel oči, koho nevidím. S tváří naprostého neviňátka mi slečna Kočičková ležela nad hlavou a vypadala, jako bych to byl já, kdo ji probudil. To, že jsem se pohnul, už ale byl pro ni signál, že začíná nový den a že jej začneme spolu. Zejména když můj pobyt tu za chvíli končí. A tak následovaly různé finty, abych se co nejrychleji přesunul k prázdné misce a tu řádně naplnil. Ale na to si musela chvilku počkat, neb krmení bylo za účelem mého bezproblémového opuštění bytu podáno až těsně před mým odchodem. Zbylé "doplňkové" klíče usnadňující mi vstup do bytu tu zůstaly " na pak", ty ode dveří byly předány dalšímu pečovateli. Ten je už zítra vrátí domácím po jejich návratu z dovolené, aby jimi v obvyklém čase na večeři (?) otevřeli dveře, za nimiž už bude nejen čekat ale i mňoukat jejich mazlík v plné kondici. Pro mne to byl další zážitek, dík za něj, i námět na pár řádek sem.
Včerejší večer začal tradičně krmením divé zvěře, neb jinak bych se v bytě nehnul resp. nemohl se začít věnovat něčemu jinému. Poté už jsem byl snad definitivně přijat jako akceptovatelná návštěva a navíc mi byla významným způsobem projevována náklonnost hlasitým předením přecházejícím až do pochvalného mručení. Po zapnutí telky na druhý poločas fotbalu však projevy náklonnosti přešly směrem k těm na obrazovce pobíhajícím panáčkům honícím se za míčem. Vydržela u toho docela dlouho, ale jelikož ne a ne padnout nějaký ten gól (nakonec padl, ale do branky Plzně), tak se rozhodla, že se před nocí trošku prospí. Tentokrát jsem však její fintu prokoukl a malý míček na noc schoval, aby fotbal nepokračoval v jejím podání, až se bude chtít v noci zabavit, když tím, kdo by v tom čase chtěl spát, budu já. A jak bylo vidno, nebyl to špatný nápad a noc už byla v pohodě. Ale jen, pokud si člověk odmyslí pár "pošťouchnutí" hlavou do obličeje a nějaké to pošimrání fousky, kterým se rozhodla mě dnes hodně brzy ráno dostat z postele. Když jsem otevřel oči, koho nevidím. S tváří naprostého neviňátka mi slečna Kočičková ležela nad hlavou a vypadala, jako bych to byl já, kdo ji probudil. To, že jsem se pohnul, už ale byl pro ni signál, že začíná nový den a že jej začneme spolu. Zejména když můj pobyt tu za chvíli končí. A tak následovaly různé finty, abych se co nejrychleji přesunul k prázdné misce a tu řádně naplnil. Ale na to si musela chvilku počkat, neb krmení bylo za účelem mého bezproblémového opuštění bytu podáno až těsně před mým odchodem. Zbylé "doplňkové" klíče usnadňující mi vstup do bytu tu zůstaly " na pak", ty ode dveří byly předány dalšímu pečovateli. Ten je už zítra vrátí domácím po jejich návratu z dovolené, aby jimi v obvyklém čase na večeři (?) otevřeli dveře, za nimiž už bude nejen čekat ale i mňoukat jejich mazlík v plné kondici. Pro mne to byl další zážitek, dík za něj, i námět na pár řádek sem.
Žádné komentáře:
Okomentovat