Větrná neděle a pozdrav do Passo del Tonale

Sice ten dnešní vítr měl do toho, co v noci a dnes fičel na horách, co do rychlosti daleko, ale i tak stačil k tomu, že jsme se z odpolední procházky vrátili docela vyfoukaní. Vlastně jen on, neb já jsem na takový čas od přírody dobře vybaven. A tak mi jak dopoledne tak i po návratu  z procházky nedělalo problémy si trošku ještě pospat na "zámkovce" u garáže, zatímco on spěchal na něco teplého pro zahřátí. Jinak v podstatě normální den, kdy mohu být  celý den na zahradě a dvoře. Ráno jsem spořádal misku granulí s takovou rychlostí, že než se stihli vrátit s miskou vody do kotce, už jsem běžel s prázdnou miskou naproti. A taky jsem mu i trošku asistoval u květinového jezírka a u krmítka pro ptáky :-) P.S. A abych nezapomněl, děkuji za pozdravení, jsem OK a společně s domácími zdravím do Passo del Tonale i já.

 

Jako obvykle všechno jednou končí ale zážitky zůstávají

Ano, s "příchodem jara pod pohoří Dachsteinu" v těchto dnech skončil i náš několikadenní pobyt zde. V podstatě jsme zde zažili tři roční období. Příjezd a začátek v pravé zimě se vším všudy, prostředek v téměř podzimní plískanici a konec jakoby na počátku jara. Ale s programem jsme se dokázali přizpůsobit každému z nich, takže jsme si odvezli spoustu zážitků, jak jsme se snažili trošku popsat a doplnit i nějakými fotografiemi v předchozích příspěvcích. Cesta byla tentokrát v naprosté pohodě a už když jsme se dostali dolů do údolí na hlavní silnici směr Liezen, jsme věděli, že jsme si vybrali i notný příděl štěstí, neb zde už nebylo po sněhu ani památky. A aby ten přechod přes hranice "nebyl tak složitý", stačili jsme se ještě na doplnění energie zastavit těsně před hranicemi v Gasthofu Blumauer v Rainbachu. Tento oběd už ale, tak jako tomu bylo v uplynulých třech dnech obvyklé, už vyběhat nešlo :-)

Tucet zážitků ve fotografii (Top 12 experiences in the lens)

Posledních pár pohledů a odjezd z Ramsau am Dachstein

Poslední procházka kolem penzionu a na cestě, jejíž zdolání při příjezdu nebylo zejména na poslední odbočce úplně snadné, poslední zbytky zmrzlého sněhu a hlavně venku téměř 5°C. Prostě to tu dnes připomíná jaro přicházející do hor. Bylo tu opravdu krásně, a to po všech stránkách. Od penzionu Hoffelner, jehož provozovateli jsou Joanna a Rob White, kde bylo vše perfektní, až po všechny možnosti a lákadla na různých místech  celého údolí pod masivem Dachsteinu. Prožili jsme tu vlastně opravdový zimní čas, podzimní plískanice i přicházející jaro. Pro léto se bude nutno sem vypravit až v létě, snad v té době nebude na programu počasí připomínající jiné roční období :-) Takže díky za úžasné zážitky. P.S. To Joana & Rob White : Thank you again for your wonderful hospitality and excellent service including gourmet experiences. We do not like the average days, mostly we know only excellent or bad days. Despite of the different weather were all  of our days here excellent. Thank you once again.



Ještě pár takových dní a snad tu rozkvetou kočičky

Dnešní ranní výhled na Planai nad Schladmingem opět říká, že dne tu bude opět skoro jasno a hlavně neobvykle teplo, neb už teď jsou 3°C. Což znamená, že se zase o něco sníží výška sněhové pokrývky a přibyde míst, kde už nebude žádná, takže běžky dnes budou ještě větší výzvou než včera. Ale to nás už nemusí trápit, neb nám ty tři celé dny strávené pod vrcholem Dachsteinu a v celém údolí kolem Ramsau am Dachstein stačily, takže po snídani se tu ještě chvíli pokocháme, něco si nakoupíme na cestu i na doma, abychom si ještě i po pár dnech připomenuli něco z místních chutí  a pak směr domů :-) Teď na poslední snídani.

I dnes jsme zvládli s těmi kilometry tu tříchodovou večeři

A tentokrát musím říci, že si kuchař s dnešní večeří doslova vyhrál.  Začalo to gaspacho z červeného zelí a kyselé zeleniny doplněné kousky sýra, pokračovalo filetem ze pstruha doplněného bazalkovým rizotem a úžasnou omáčkou, aby na samý závěr přišla rakouská tečka, jablečný štrůdl s vanilkovou omáčkou.  A jelikož to tu dnes byla poslední večeře našeho pobytu, třeba doplnit, že nejen dnes ale i po všechny předchozí večery to nemělo chybu. Navíc to perfektně doplňovalo kuchyni, kterou jsme si vybírali na oběd, a která představovala o trošku těžší jídla. Typická pro místní kuchyni. Nejen na zde absolvované kilometry se tedy bude dlouho vzpomínat.

 

Jarní "ski cross country" aneb ne vše bylo na běžkách

Po rychlejší snídani s vidinou krásného "poježdění si" jsme pod penzionem nastoupili do stopy. Poslední máza se po pár metrech ukázala jako nic moc, takže přišlo na řadu to snad poslední, co se používá až v situacích, kdy už teplota nemá se zimou pomalu nic společného, tedy klistr. Rozhodl jsem se jej ale aplikovat pro jistotu jen na jedny lyže. Přesněji řečeno, ne na ty moje s tím, že to budu mít doslova a do písmene ve svých rukách. Vše klaplo, až na ty přejezdy cest k penzionům, kde už nylo třeba sundat lyže, neb koukal čistý asfalt s kamínkovým posypem, jsme se parádním skluzem dostali až na druhý konec Sonnenloipe za Schildlehen . Tam nás trošku zaskočil podjezd pod hlavní silnicí, který díky své poloze připomínal s nejbližším okolím jedno lehce zamrzlé jezero, které sice lákalo k přejetí, ale ti, kdo to by to chtěli zkusit, museli počítat s tím, že zbytek dne, pokud někde nezastaví na výměnu bot, budou jezdit s pocitem, že jim teče do bot. A on to pocit nebude, ona to bude skutečnost. A abychom pořád nejezdili jen ve stopách s dvouciferným označením, přidali jsme před obědem okruh č. 5, kde už na řadě míst, zejména na jižním svahu Kulmbergu byly patrné známky výrazného oteplení, které způsobilo, že cesta byla na běžkách už tak tak sjízdná. A to nebudu popisovat, kolik se toho jehličí stačilo nalepit na klistrem namazanou skluznici. Když jsme se vrátili do Schildlehenu k parkovišti u kempu, nastalo dilema, zda na oběd vpravo (Brückenhof, kde jsme byli v létě 2008) nebo vlevo (Türlspitz, kde jsme nebyli a měli plněné knedlíky s kyselým zelím). Jaká byla volba, netřeba zdůrazňovat, neb sobecky jsem rozhodl, že vítězí zelíčko :-) Ale měli tam i jiné dobroty, takže prima polední pauza. Po ní jsem při odstraňování starého klistru s nalepeným jehličím na druhých lyžích pochopil, že člověk má ruce jen jedny a napatlal si jím taky své lyže. A jak jsem ráno předpokládal, další úsek měl cílovou zastávku Verweilzeit, přesněji řešeno odpolední cappuccino a lehký dortík na doplnění energie, neb cestou z Türlspitz vyhládlo :-) Před kafem jsme si říkali, že pak už nejkratší cestou do penzionu, ale nakonec jsme se ještě projeli spodní stopou až na druhou stranu údolí před Rőssing, odkud jsme se po přechodu silnice už po trošku kostrbaté stopě a v poslední části i cestou pro pěší vrátili před chvílí do penzionu. Takže běžkování se vydařilo nejen dopoledne ale i odpoledne a těch 24,5 km tu dnes opět nemělo chybu. Zítra už to asi místo "sehr gut" bude asi jen "gut" nebo na některých místech jen "fahrbar".

 

 



 

 

 

Obloha s nějakou tou malou šmouhou a 2°C

Tak základ pro dnešek by byl, tedy meteorologům vyšel. Ještě zjistit, co to udělalo přes noc se sněhem. Vzhledem k polednímu očekávání teplot končících někde pod desítkou to vidíme, že co najezdíme dopoledne, to bude, pak už to bude jen taková téměř jarní procházka ve slunečními paprsky zalitém údolí. Ale předem díky z ni, neb i to bude další zážitek z pobytu pod alpskými velikány :-) P.S. Takže to vidíme dnes raději na pozdnější oběd, abychom zbytek odpoledne už jen projeli zbývající úseky mezi nějakým tím Gasthausem na oběd, Café na odpolední pauzu a naším penzionem, kde nás bude čekat tradiční tříchodová večeře :-)

 

Nikdy neříkej nikdy aneb návrat skoro za tmy

To, že o půl čtvrté přestalo pršet, jsme zjistili přes sklo kavárny ve Schladmingu, kde jsme si doplňovali nejen kofein (jak kdo), tak i trošku obalovali nervíky, neb ty dostaly dnes z toho vyčkávání na zlepšení počasí docela zabrat. V té době sice ale nikdo nepomyslel, že by to dnes nemuselo zůstat s tou potupnou nulou v deníčku kilometrů. Když jsme se serpentinami nad Schladmingem vraceli a v Kulmu při krátké fotozastávce pořídili pár obrázků místního masivu, nad kterým se začaly rozestupovat mraky, přišlo na mysl jít se aspoň na chvilku sklouznout. Minimálně vyzkoušet, co se na to dá namazat, abychom aspoň ráno vydrželi ještě bez klistru. A tak se i stalo a byť to bylo hodně rukama a taky o vyhýbání se vydřených resp. odtátých míst, zvládli jsme to až nad centrum Ramsau a stejnou cestou se vrátili zpět. Uznávám, žádná zvláštní porce kilometrů, ale i tato krátká vyjížďka potěšila a před večeří ubrala nějakou tu energii, neb již dopředu bylo známo, že i dnes se kuchař předvede a bude škoda něco nechat :-) P.S. A to se také na rozdíl od předpovědi počasí na dnešek vyplnilo, takže nezbývá než otočit klíčem ve dveřích a nechystat si vše, abychom se po snídani zbytečně nezdržovali a vyrazili do stop než se na nich projeví zítřejší oteplení. K mistrovský výkonům místního kuchaře se určitě vrátím v nějakém tom samostatném příspěvku, neb pro úplný obrázek si počkáme, co nám nachystá ještě na zítra :-)