Po ujeté pětistovce kilometrů musím konstatovat, že byť jsem toho už zažil v zimě za volantem docela dost, úsek od Poděbrad přes Prahu do Českých Budějovic (a ty hlavně) překonal vše, co kdy už za volantem bylo. D11 docela slušně klouzala, což bylo hlavně patrné v protějším směru, kde bylo pár řádně ťuknutých plechů, Jižní spojka nebyla výjimkou, aby to dorazila neprohrnutá D1 a dvoje plechy na prvních dvaceti kilometrech. A to se kilometr od kilometru snižovala rychlost jízdy a prodlužovala se kolona. Na začátku D3 až po obchvat Tábora určovaly rychlost jízdy dva pluhy, které se mi jako poslednímu podařilo před zúžením do jednoho pruhu v místech výstavby další části D3 předjet, takže do Českých Budějovic za mnou po slušnou dobu asi nikdo nepřijel :-) Ale to hlavní teprve čekalo v Českých Budějovicích, kde jízda v rozsolené vrstvě sněhu, byť se jelo krokem, připomínala spíše tanec na ledě. I zde bylo vidět pár nešťastníků, na které už netrpělivě čeká karosárna v servisu. Pak až na hranice, zejména díky oteplení, když začala více účinkovat sůl, už byla jízda lepší. Za hranicemi uklizeno a jak se teplota pomalu blížila i nule, na mnoha místech jen mokrá silnice. Polední pauzu jsme si tak dali ve Freistadtu. Plán na nějakou místní specialitu tu však nevyšel, po menším hledání nějaké restaurace v historickém centru města, následovalo jen malé občerstvení a cesta pokračovala dále. Počasí trošku zlobilo už jen před odbočením na A9 u Voralpenkreuz, kde byla pět (ale jen krátce) jízda za vodičem, tedy dvěma vedle sebe jedoucími pluhy. Pak už relativní pohoda, překonání Pyhrn Pass v necelých 1000 m n.m připomínalo jízdu zimním královstvím, takže jsme si začali říkat, že to i za těch 50 km bude se sněhem stejně dobré. Při jízdě po A9 kolísaly teploty mezi -3° až +5°C, takže druhá vlna sněžení se měnila občas v déšť. Demotivující to bylo asi 20 km před Ramsau, než jsme začali stoupat do té správné nadmořské výšky, kde se dokonce za přispění deště objevovala tráva na louce. Co objevovala, spíše se tam naprosto náhodně a ojediněle vyskytoval sníh. Vše se ale v dobré obrátilo, slušný déšť přešel v 1100 m n.m. ve sněžení a to tu nadále se slušnou intenzitou pokračuje. My už jsme se ale stihli ubytovat, vyřídit si i místní návštěvnickou kartu, zaplatit si poplatek za tři dny v místních stopách a jak to tak vypadá, když do večeře je dost času, tak by se mohla povést vycházka pod skokanský můstek do centra, kde se vše připravuje ke startu Vollmond Race 2016. P.S. Někdo hledá ubytování na horách takové, aby mohl ze dveří penzionu stát přímo na sjezdovce. My jsme našli takové, abychom byli hned v jedné z udržovaných stop. Když přejdeme zahradu penzionu, upravená Sonnenloipe (trasa č. 14) na nás už čeká, až si zítra vyzvedneme lyže a po pár krocích do ní vstoupíme, abychom se na obrátce v Schildlehenu mohli kochat pohledy na alpské velikány či prostřednictvím ní se dostali do centra na další z místních 220 km stop. Projet si to kolem centra Ramsau a podívat se, kde jsme chodili v létě, je cíl pro pobyt zde, tak nám snad tomu bude přát i počasí. Jak se tak dívám, tak co do sněhu určitě, neb to tady dnes vypadá na další slušný příděl.
Po ujeté pětistovce kilometrů musím konstatovat, že byť jsem toho už zažil v zimě za volantem docela dost, úsek od Poděbrad přes Prahu do Českých Budějovic (a ty hlavně) překonal vše, co kdy už za volantem bylo. D11 docela slušně klouzala, což bylo hlavně patrné v protějším směru, kde bylo pár řádně ťuknutých plechů, Jižní spojka nebyla výjimkou, aby to dorazila neprohrnutá D1 a dvoje plechy na prvních dvaceti kilometrech. A to se kilometr od kilometru snižovala rychlost jízdy a prodlužovala se kolona. Na začátku D3 až po obchvat Tábora určovaly rychlost jízdy dva pluhy, které se mi jako poslednímu podařilo před zúžením do jednoho pruhu v místech výstavby další části D3 předjet, takže do Českých Budějovic za mnou po slušnou dobu asi nikdo nepřijel :-) Ale to hlavní teprve čekalo v Českých Budějovicích, kde jízda v rozsolené vrstvě sněhu, byť se jelo krokem, připomínala spíše tanec na ledě. I zde bylo vidět pár nešťastníků, na které už netrpělivě čeká karosárna v servisu. Pak až na hranice, zejména díky oteplení, když začala více účinkovat sůl, už byla jízda lepší. Za hranicemi uklizeno a jak se teplota pomalu blížila i nule, na mnoha místech jen mokrá silnice. Polední pauzu jsme si tak dali ve Freistadtu. Plán na nějakou místní specialitu tu však nevyšel, po menším hledání nějaké restaurace v historickém centru města, následovalo jen malé občerstvení a cesta pokračovala dále. Počasí trošku zlobilo už jen před odbočením na A9 u Voralpenkreuz, kde byla pět (ale jen krátce) jízda za vodičem, tedy dvěma vedle sebe jedoucími pluhy. Pak už relativní pohoda, překonání Pyhrn Pass v necelých 1000 m n.m připomínalo jízdu zimním královstvím, takže jsme si začali říkat, že to i za těch 50 km bude se sněhem stejně dobré. Při jízdě po A9 kolísaly teploty mezi -3° až +5°C, takže druhá vlna sněžení se měnila občas v déšť. Demotivující to bylo asi 20 km před Ramsau, než jsme začali stoupat do té správné nadmořské výšky, kde se dokonce za přispění deště objevovala tráva na louce. Co objevovala, spíše se tam naprosto náhodně a ojediněle vyskytoval sníh. Vše se ale v dobré obrátilo, slušný déšť přešel v 1100 m n.m. ve sněžení a to tu nadále se slušnou intenzitou pokračuje. My už jsme se ale stihli ubytovat, vyřídit si i místní návštěvnickou kartu, zaplatit si poplatek za tři dny v místních stopách a jak to tak vypadá, když do večeře je dost času, tak by se mohla povést vycházka pod skokanský můstek do centra, kde se vše připravuje ke startu Vollmond Race 2016. P.S. Někdo hledá ubytování na horách takové, aby mohl ze dveří penzionu stát přímo na sjezdovce. My jsme našli takové, abychom byli hned v jedné z udržovaných stop. Když přejdeme zahradu penzionu, upravená Sonnenloipe (trasa č. 14) na nás už čeká, až si zítra vyzvedneme lyže a po pár krocích do ní vstoupíme, abychom se na obrátce v Schildlehenu mohli kochat pohledy na alpské velikány či prostřednictvím ní se dostali do centra na další z místních 220 km stop. Projet si to kolem centra Ramsau a podívat se, kde jsme chodili v létě, je cíl pro pobyt zde, tak nám snad tomu bude přát i počasí. Jak se tak dívám, tak co do sněhu určitě, neb to tady dnes vypadá na další slušný příděl. 
Žádné komentáře:
Okomentovat