Po rychlejší snídani s vidinou krásného "poježdění si" jsme pod penzionem nastoupili do stopy. Poslední máza se po pár metrech ukázala jako nic moc, takže přišlo na řadu to snad poslední, co se používá až v situacích, kdy už teplota nemá se zimou pomalu nic společného, tedy klistr. Rozhodl jsem se jej ale aplikovat pro jistotu jen na jedny lyže. Přesněji řečeno, ne na ty moje s tím, že to budu mít doslova a do písmene ve svých rukách. Vše klaplo, až na ty přejezdy cest k penzionům, kde už nylo třeba sundat lyže, neb koukal čistý asfalt s kamínkovým posypem, jsme se parádním skluzem dostali až na druhý konec Sonnenloipe za Schildlehen . Tam nás trošku zaskočil podjezd pod hlavní silnicí, který díky své poloze připomínal s nejbližším okolím jedno lehce zamrzlé jezero, které sice lákalo k přejetí, ale ti, kdo to by to chtěli zkusit, museli počítat s tím, že zbytek dne, pokud někde nezastaví na výměnu bot, budou jezdit s pocitem, že jim teče do bot. A on to pocit nebude, ona to bude skutečnost. A abychom pořád nejezdili jen ve stopách s dvouciferným označením, přidali jsme před obědem okruh č. 5, kde už na řadě míst, zejména na jižním svahu Kulmbergu byly patrné známky výrazného oteplení, které způsobilo, že cesta byla na běžkách už tak tak sjízdná. A to nebudu popisovat, kolik se toho jehličí stačilo nalepit na klistrem namazanou skluznici. Když jsme se vrátili do Schildlehenu k parkovišti u kempu, nastalo dilema, zda na oběd vpravo (Brückenhof, kde jsme byli v létě 2008) nebo vlevo (Türlspitz, kde jsme nebyli a měli plněné knedlíky s kyselým zelím). Jaká byla volba, netřeba zdůrazňovat, neb sobecky jsem rozhodl, že vítězí zelíčko :-) Ale měli tam i jiné dobroty, takže prima polední pauza. Po ní jsem při odstraňování starého klistru s nalepeným jehličím na druhých lyžích pochopil, že člověk má ruce jen jedny a napatlal si jím taky své lyže. A jak jsem ráno předpokládal, další úsek měl cílovou zastávku Verweilzeit, přesněji řešeno odpolední cappuccino a lehký dortík na doplnění energie, neb cestou z Türlspitz vyhládlo :-) Před kafem jsme si říkali, že pak už nejkratší cestou do penzionu, ale nakonec jsme se ještě projeli spodní stopou až na druhou stranu údolí před Rőssing, odkud jsme se po přechodu silnice už po trošku kostrbaté stopě a v poslední části i cestou pro pěší vrátili před chvílí do penzionu. Takže běžkování se vydařilo nejen dopoledne ale i odpoledne a těch 24,5 km tu dnes opět nemělo chybu. Zítra už to asi místo "sehr gut" bude asi jen "gut" nebo na některých místech jen "fahrbar".
Žádné komentáře:
Okomentovat