Poslední červnový víkend byl pěkně horký

Páteční hotelové probuzení bylo tentokrát "podle plánu", po otevření okna bylo patrné, že dnes bude další horký den. I návrat z Prahy domů se povedl mimo dopravní špičku, takže zbyl čas i na malé pozdně odpolední osvěžení. V sobotu to mohlo vypadat, že Prahy nebylo přes týden dost, tak je potřeba to v sobotu napravit. Ale tak tomu není. Delší čas jsme plánovali zajet se podívat na Ali před jejím týdenním pobytem na začátku července u nás. Počasí nám do toho sice moc nezapadlo, neb hned od rána bylo docela vedro a odpoledne se objevila bouřka z tepla, ale i s tím jsme si poradili. Na dětské hřiště jsme tentokrát zamířili pod Jezerku, neb tam je přece jen trošku více stínu, takže i přes to vedro jsme vrátili Ali až k obědu.  My jsme si opět nenechali ujít polední návštěvu U Havlíčků, kam jsme šli s otázkou, zda ty černé puntíky z jídelního lístku už zmizely (až na dva někde v předkrmech ANO) a zda bude Granát, neb volant čeká až v pozdním odpoledni (ještě NEBYL). Venku se začal zvedat vítr, na obloze se objevili první mraky, tak jsme u cappuccina řešili, co odpoledne, až se Ali vzbudí po poledním odpočinku. Nakonec jsme se rozhodli pro kratší procházku s tím, že její součástí bude nějaká dobrá zmrzlina. Ale to jsme si naběhli, neb cukrárna naproti má v sobotu zavřeno, další na konci Nuselské otvírá po 14 dnech dovolené až v pondělí, takže jediné, co dopadlo, byla ta procházka. Ale aby nezůstalo jen u ní, zachránil nás chladící box v Žabce a v něm slušný výběr nanuků. Ty jsme díky tomu, že začalo trošku kapat, otevřeli až u Ali doma. Nás potkal déšť až v půli cesty domů, u nás ani stopy. Neděle byla ode všeho něco, takže zakončená za Clifova dohledu večeří, která se povedla protáhnout krbem, aby zážitek z posledního letošního červnového víkendu byl kompletní.

 

 

Zase o rok starší

O další rok starší, za poměrně slušného vedra a s vidinou snad posledního nocování v Praze v tomto měsíci jsme se s kolegy domluvili, že bychom dnešní poměrně dlouhý pracovní den mohli zakončit společnou večeří a po ní si popovídat i trošku jinak, než bývá obvyklé během pracovní doby :-) Volba padla na osvědčené místo, tedy dolů po Michelských schodech a kolem Botiče k Havlíčkům.  Sice nás trošku zaskočili s jídelním lístkem, kde u většiny jídel byl černý puntík znamenající, že dnes pro "technické problémy" toto jídlo v nabídce není, ale jak jsme nakonec zjistili, stejně z nich nikdo z nás nic nechtěl, takže OK. A když si k tomu přidám, že Granát byl na pípě, byla výborná nálada a bylo znát, že to dnešní "vypnutí" každému sedlo, takže spokojenost. Sice i ten Granát v závěru večera taky došel, ale nic to nezměnilo na tom, že volba jít sem opět neměla chybu. P.S. Tentokrát i přes v tomto čase poměrně vysokou venkovní teplotu jsem nezapomněl zavřít okno, neb tentokrát bych chtěl vstávat až těsně před snídaní, na kterou chci jít hned v sedm hodin, abych byl do půl osmé ve firmě a hned začal ukrajovat z úkolů, abych svůj páteční pobyt v Praze zbytečně neprodlužoval. 

Astronomické léto klepe na dveře

Astronomické jaro nám končí, léto jej střídá zítra v 00:33:55 hod..  Tento den prý s sebou přináší silnou ohnivou energii, neb žhavé slunce je na samém vrcholu své pouti po obloze. Prý v této době také posilujeme svoji vnitřní sílu a jasnou mysl. Tak fajn, ale nejprve je potřeba se na to řádně vyspat, neb vnitřní síla a jasná mysl by se mi v zítra v Praze určitě mohla hodit :-)

Přes Konopiště na víkend domů

S tím spaním doma jsem to posledně úplně neodhadl, neb v závěru týdne to ještě byla postel kousek od Konopiště a jak se koukám do diáře, Prahu si zopakuji ještě příští týden ze čtvrtka na pátek.  Příští měsíc už snad nebude tak rozjetý, zejména když kvůli tomu nemám ani dovolenou, aby se před ní vše podstatné do konce měsíce zvládlo. Po několika týdnech jsem si zopakoval pobyt v areálu GC Konopiště. Ten byl tentokrát ještě náročnější než ten poslední, neb na programu bylo vyhodnocení nejlepších projektů II. etapy programu klíčových zaměstnanců. A aby nezůstalo jen u práce, večer jsme se dozvěděli něco zajímavého i z jiné oblasti. Tentokrát nás sommeliérka provedla nástrahami vína a poté nás trošku potrápila úvodními testy, kterými ten, kdo chce s vínem více spojit svůj život, musí hned na začátku absolvovat.  Tou dobou za okny poměrně slušně bouřilo, foukal silný vítr a drobný déšť se střídal s přívaly vody, takže někteří kolegové mající své příbytky kousek odsud museli k tomu všemu po telefonu řešit i drobné škody, co jim počasí napáchalo. My z větší dálky jsme jen koukali na meteorologický radar, abychom po hodině konstatovali, že k nám to sice taky dorazilo, ale nic než na malé cvrknutí, v mracích už nezůstalo. A tak po příjezdu domů přišlo v podvečer na řadu zalévání, večer pár kebabů ze zahradního krbu a v sobotu generální úklid dílny, neb jak bylo konstatováno, zima dávno pryč a tady stále není k hnutí J. A k tomu nám samozřejmě asistoval Clif, kterého to vedro však brzy zmohlo.

Budíček bagrem

Dnešní vstávání, tentokrát zase pro změnu z hotelové postele v Praze J, by snad mělo být zase na nějakou dobu, jejíž délku se však v tuto chvíli neodvážím odhadnout, poslední mimo náš dům. Aby mohlo dnes tomu domácímu aspoň trošku konkurovat, chybělo málo. Zejména když se včerejší dlouhý pracovní den podařilo ještě doplnit báječnou svíčkovou od Havlíčků, byť na polovinu knedlíků už nebyly síly, a krátkou návštěvou u Ali za samozřejmé asistence slečny Kočičkové :-). Chtělo to jen zavřít večer okno, neb ráno před půl šestou začal pod okny čilý ruch způsobený příjezdy několika stavebních strojů. Takže je po spaní! Pozn. Jak se i později ukázalo, ty zahájily svou činnost na minutu přesně s koncem doby nazývané noční klid. Tj. pár vteřin po šesté ranní, kdy se řádně rozburácely a vypadalo to, že se chtějí během chvilky prokopat na druhou stranu zeměkoule. Sice je to po necelé půlhodině přešlo, ale to už na nějaké spaní nebylo ani pomyšlení, takže to v práci bude asi horší, než kdybych byl po stech kilometrech jízdy autem z domova.

Bouzov a vůně olomouckých tvarůžků

Jako místo na zastávku cestou domů byl vybrán hrad Bouzov, kde se nám povedlo v čase poledním absolvovat jak základní trasu, tak se podívat i na věž. A jelikož přálo počasí, zážitek skýtal i pohled do okolní krajiny. A nejen proto, abychom trošku napravili zážitek ze včerejší večeře, zastavili jsme k doplnění energie v nedalekých Lošticích. Místu proslaveném výrobou olomouckých tvarůžků. Těch jsme si užili nejen v místní restauraci U Coufalů, kde jsme měli štěstí a chytili poslední volný stůl, ale i v prodejně naproti, odkud jsme také neodešli s prázdnou. Pak už zbývalo něco málo kolem stovky kilometrů, abychom dorazili domů. Pro mne to navíc znamenalo přebalit tašku, aby na pobyt v dalších dvou dnech v Praze nic nechybělo.

 

 

Ke gastronomickému zážitku to v Bamboo mělo daleko

Patřičně „zkulturnění“ a také řádně vyhladovělí jsme se místo sledování televizních novin (ha ha ha) odebrali do hotelové restaurace  Bamboo s očekáváním dalšího zážitku, neb včerejší večeře v řeckém restauraci Knossos blízko centra města opravdu neměla chybu.  Avízo specialit české i mezinárodní kuchyně, lokálních specialit a gurmánských delikates z jejich internetových stránek trošku vzalo za své hned při pohledu na jídelní lístek. Nakonec to byli vídeňský řízek a telecí T-bone steak s přílohami. Nemohu jinak, než že tentokrát se nabídka, navíc patřičně cenově nadhodnocená, úplně nepotkala s naším očekáváním. Lze říci, že jsme se sice najedli, ale žádný zvláštní zážitek, jak by se dalo očekávat u jídla nabízeného v takové ceně, nebyl.  P.S. Neomlouvá ani to, že asi spěchali, neb toho najednou měli díky obsluhovanému zájezdu čínských turistů čítajících počet, který se vejde do velkého autobusu, hodně. P.S. Přidat pár kroků směrem k centru, mohla i tečka za dnešním dnem dopadnout lépe :-)

Poledne na bývalé vysoké peci i něco dalšího kolem

Ráno za okny polojasno, předpověď počasí navíc avizovala občasný déšť, prostě nic moc. Ale řekli jsme si, že snad to i dnes nějak vychytáme, abychom tu vše a možná ještě něco navíc naplánovaného na sobotní prohlídku Ostravy zvládli. A jelikož toho sezení máme oba za celý týden dost, tak jsme si řekli, pokud to nebude vyloženě třeba, tak to bude po svých. A nakonec tomu tak i bylo. Ale po pořádku. Sobotu jsme po průchodu centrem města začali vedle výstaviště prohlídkou místních miniatur, pak něco málo času na doplnění energií, aby nám po dobu té téměř dvouhodinové polední prohlídky Dolní oblasti Vítkovice nekručelo v břiše J S tím, jak jsme se blížili k místu, kde začínají prohlídky, jakoby počasí tušilo, že potřebujeme trošku potrápit, neb v případě nepříznivého počasí se sice prohlídky konají, ale s určitým omezením, aby se omezilo riziko uklouznutí na kovových konstrukcích bývalé vysoké pece. Ale to se mu nepovedlo, takže prohlídka v plném rozsahu, po níž následovala ještě naše individuální procházka (tentokrát již bez ochranné přilby na hlavě) mezi objekty umístěnými na povrchu a patřícími původnímu dolu Hlubina nacházejícímu se hned vedle vysoké pece. V areálu zrovna probíhala jedna větší akce, v rámci které pořádali hasiči běh na vrchol nástavby nad vysokou pecí, takže bylo možnost  sledovat nejen je ale i doprovodné akce dalších složek integrovaného záchranného systému. Po prohlídce nemohla chybět odpolední káva, po které jsme se ještě vrátili za výstaviště a za mostem přes Ostravici se rozhodli navštívit místní hrad. Ale smůla, hrad tam sice stojí a funguje, ale ten den byl zrovna vyhrazen pro nějakou soukromou akci, takže maximálně bylo možno jej částečně obejít a dvěma branami přes ochranku nahlédnout dovnitř.  Čas rezervovaný pro návštěvu hradu jsme si  nakonec vyplnili posezením na náměstí, abychom se poté v rámci muzejní noci podívali do železničního muzea a na přilehlé nádraží s přistavenými historickými vozy a poté navštívili ještě místní muzeum a zopakovali si nejen něco o koření (právě instalovaná hlavní výstava), ale prohlédli jsme si z věže ještě jednou Ostravu a prošli i ostatní expozice. Pak už jen cesta do hotelu s tím, že tentokrát ochutnáme nějakou tu specialitu zde, neb těch dnešních kilometrů na nohou bylo docela dost, jak nakonec ukázal výsledný součet :-)