Budíček bagrem

Dnešní vstávání, tentokrát zase pro změnu z hotelové postele v Praze J, by snad mělo být zase na nějakou dobu, jejíž délku se však v tuto chvíli neodvážím odhadnout, poslední mimo náš dům. Aby mohlo dnes tomu domácímu aspoň trošku konkurovat, chybělo málo. Zejména když se včerejší dlouhý pracovní den podařilo ještě doplnit báječnou svíčkovou od Havlíčků, byť na polovinu knedlíků už nebyly síly, a krátkou návštěvou u Ali za samozřejmé asistence slečny Kočičkové :-). Chtělo to jen zavřít večer okno, neb ráno před půl šestou začal pod okny čilý ruch způsobený příjezdy několika stavebních strojů. Takže je po spaní! Pozn. Jak se i později ukázalo, ty zahájily svou činnost na minutu přesně s koncem doby nazývané noční klid. Tj. pár vteřin po šesté ranní, kdy se řádně rozburácely a vypadalo to, že se chtějí během chvilky prokopat na druhou stranu zeměkoule. Sice je to po necelé půlhodině přešlo, ale to už na nějaké spaní nebylo ani pomyšlení, takže to v práci bude asi horší, než kdybych byl po stech kilometrech jízdy autem z domova.