Virginie přijela v plánovaném čase, ale stejně jsme si
museli chvilku počkat, neb ta předchozí loď nestihla včas odjet, aby se
vystřídaly u mola. K mému překvapení bylo na lodi docela dost místa, takže
bylo i možno si vybrat, kde sedneme. To se ukázalo jako důležité, když na
volném moři začaly větší vlny a na řadě míst na první a také na druhé palubě
byla skrápěna vodní tříští, jak loď prorážela vlny. Ale postupně, neb vlny
nebyly hned J
První část plavby jsme si měli možnost prohlédnout celý výběžek až po město
Palau, odkud jezdí pravidelná lodní doprava na ostrov La Maddalena. Na tomto
úseku byla plavba ještě poměrně klidná, více to začalo houpat, když jsme se
přiblížili k ostrovu Spargi. Na něm byla první zastávka s koupáním v
průzračné vodě jedné z místních písčitých pláží. Je to tu docela
frekventované místo, stejně jako tomu bylo u dalších zastávek, takže tomu odpovídal
i „provoz“ jak kolem ostrova, tak i na vlastních plážích. Před odplutím se
podával na lodi lehký oběd, což se u některých asi úplně nepotkalo. A tak cesta
na další ostrov (Budelli) s malou zastávkou před Růžovou pláží, která je
přírodní rezervací, v docela slušných vlnách nebyla pro ně tím úplně
nejlepším zážitkem. Ale jelikož se loď z volného
moře přiblížila brzy k ostrovu, dopadlo to dobře. Proč jen přiblížila? Protože
na pláž nás už převážely čluny. Směrem tam jsme si užili takové motorové
pramice, která musela jet pomalu, aby to do ní necákalo, zpět to byl motorový gumový
člun, kterému se docela „prášilo za kočárem“ J Další koupání bylo už v místě zvaném
Mořská oka, neb hlavní část mělkého a průzračného moře zde vyplňuje prostor
mezi několika ostrůvky. Po návratu na loď už následovala cesta na La Maddalenu,
kdy se kapitán maximálně snažil, tedy různě ve vlnách i kličkoval, aby zmírnil to
houpání, takže i díky tomu byl návrat mezi ostrovy a poté do města La Maddalena
snesitelnější. Po zakotvení byl vyhrazen čas na krátkou prohlídku jediného
trvale obývaného místa zde, což z našeho ohledu obnášelo vystoupit
z lodi, přejít hlavní silnici, po schodech se dostat na místní „pěší zónu“
po ní nejprve cca 50 metrů projít směrem doleva, pak se vrátit, cca 200 m
projít doprava a dokončit to dvěma stovkami metrů po pobřežní promenádě. Samozřejmě
klasika – kostel, kavárny, cukrárny, suvenýry atd., takže po rychlé prohlídce a
zakoupení dalšího sluníčka do naší sbírky se těch pár desítek minut do odjezdu
ještě vyplnilo zmrzlinou a cappuccinem (s vědomím, že už to tolik houpat nebude
J) a pak už jen cesta do
Baja Sardinia s pohledem na místo našeho obytu a za výběžkem před městskou
pláží výstup na pevnou zem. P.S. Volné
moře sice bylo pro některé velkou zkouškou, ale i jinak to byl další
z nezapomenutelných výletů J
Žádné komentáře:
Okomentovat