Úvod až do míst na konci údolí, kde se v podstatě otáčejí všechny stopy kromě těch dvou, přičemž po té jedné jsme dnes plánovali jet, byl super. Do údolí už nakouklo sluníčko, takže začátek až k Langlaufstube byl naprosto pohodový. Pak už následovaly jen lesní úseky, kam sluníčko svými paprsky nedosáhne, takže když jsme se před polednem dostali konečně na stranu, kde už sluníčko nejen občas prosvítalo, ale na řadě míst docela peklo, přišlo teprve to parádní poježdění zpestřené spoustou zastávek s pohledy do údolí i do dáli. A že bylo vidět. A když po jednom z posledních stoupání na nás vykoukla bouda Wiesmahdalm a poté i volná místa na venkovní zahrádce (uvnitř neseděl nikdo), tak už ke spokojenosti scházelo jen si objednat a užívat si tu poledního času s nějakou tou štýrskou specialitou na vidličku. Patřičně posilněni jsme se pak pustili do poslední třetiny, většinou s kopce nebo mírně po rovině, občas proloženo kratším stoupáním, abychom se opět o chvilku dříve, než jsme předpokládali, objevili na stadionu. Tam jsem si zkusil i jízdu "proti radaru", 25 km/hod. jsem dal prvním pokusem, druhý už byl už o 2 km/h pomalejší, ale zítra je taky den, tak uvidíme. A když stadion, tak i Verweilzeit s odpolední kávou/čajem a něčím malým na zakousnutí, abychom pak zvládli těch posledních pár kilometrů na hotel, kde jsme zakončili dnešní den poměrně vydatnou večeří, takže původně plánované "horké maliny" na její konec za odměnu za ty dosud ujeté kilometry, bylo nutno přeložit na zítra. A co dodat? Přiložené fotky to řeknou za nás.
Úvod až do míst na konci údolí, kde se v podstatě otáčejí všechny stopy kromě těch dvou, přičemž po té jedné jsme dnes plánovali jet, byl super. Do údolí už nakouklo sluníčko, takže začátek až k Langlaufstube byl naprosto pohodový. Pak už následovaly jen lesní úseky, kam sluníčko svými paprsky nedosáhne, takže když jsme se před polednem dostali konečně na stranu, kde už sluníčko nejen občas prosvítalo, ale na řadě míst docela peklo, přišlo teprve to parádní poježdění zpestřené spoustou zastávek s pohledy do údolí i do dáli. A že bylo vidět. A když po jednom z posledních stoupání na nás vykoukla bouda Wiesmahdalm a poté i volná místa na venkovní zahrádce (uvnitř neseděl nikdo), tak už ke spokojenosti scházelo jen si objednat a užívat si tu poledního času s nějakou tou štýrskou specialitou na vidličku. Patřičně posilněni jsme se pak pustili do poslední třetiny, většinou s kopce nebo mírně po rovině, občas proloženo kratším stoupáním, abychom se opět o chvilku dříve, než jsme předpokládali, objevili na stadionu. Tam jsem si zkusil i jízdu "proti radaru", 25 km/hod. jsem dal prvním pokusem, druhý už byl už o 2 km/h pomalejší, ale zítra je taky den, tak uvidíme. A když stadion, tak i Verweilzeit s odpolední kávou/čajem a něčím malým na zakousnutí, abychom pak zvládli těch posledních pár kilometrů na hotel, kde jsme zakončili dnešní den poměrně vydatnou večeří, takže původně plánované "horké maliny" na její konec za odměnu za ty dosud ujeté kilometry, bylo nutno přeložit na zítra. A co dodat? Přiložené fotky to řeknou za nás.
Žádné komentáře:
Okomentovat