Firemní akce mne dnes zavedla do historických prostor hotelu Malý pivovar v obci Hradiště nad Jizerou a do jeho přilehlých podzemních prostor restaurace Skála, které byly ručně vytesány do skály právě mnichy. Takže přikládám i pár obrázků, ze kterých dýchá nejen atmosféra blížících se vánočních svátků, ale i dávná historie. A když se k tomu přidá obrázek z bazénové části místního wellness, tak zde může být zajímavá i "žhavá" současnost :-).
Určitě ale ne "za pět minut dvanáct"! Zejména když po ránu to na konec podzimu zrovna nevypadalo. O čem že? O zazimování venkovních bonsají a hlavně o výsadbě česneku. Takže jsme využili příznivého počasí (poslední den před hlášenými prvními souvislejšími mrazy) a za dohledu Clifa se povedlo vše na zahradě dotáhnout, aby do ní už mohla vstoupit zima. Vlastně ještě zůstalo listí na naší "vysoce odolné" jabloni, ale to by měly následující mrazy narovnat a my ještě uklidit. P.S. Aby našeho "zahradníka" nelákala čerstvě upravená zem s vysazeným česnekem, opět přišlo na řadu pevné pletivo :-) Stran zazimování bonsají jsme letos využili doporučení experta, který se ve vedlejší obci bonsajemi zabývá, a zazimovali jsme je ve skleníku. Samozřejmě s dostatečným větráním, neb i zima v něm dokáže vytvořit překvapivě vysokou teplotu, když svítí Slunce. A jinak dorazila zásoba kávy, takže i po této stránce jsme na zimu připraveni :-)
A aby se to nepletlo, tak hned první pracovní den po dovolené následuje noc v Praze. Do dneška a zítřka se mi sem podařily "nacpat" všechny resty, které jsou spojeny jen se mnou, neb s tím ostatním si tradičně poradili po dobu mé dovolené moji skvělí kolegové, díky jim i na tomto místě. V čem byl ještě dnešek jiný? Žádné "No stress, sir", už neplatilo a promítlo se to i do toho, že večeře, aby se člověk moc nezdržoval, byť stačilo sejít pár schodů a sednout si v hotelové restauraci, kde bych si určitě vybral, byla studená do krabičky. Ale vlastně vždyť já jsem na tu tuňákovou pastu měl chuť, tak co si tady stěžuji :-) 
Včerejší cesta z letiště domů byla v pohodě, tedy v čase, který je na zdolání vzdálenosti od našeho bydliště obvyklý. Ale pondělní ráno s jednou drobnou nehodou na Štěrboholské radiále, která však zablokovala oba jízdní pruhy, takže to asi po půlhodině začali pouštět tím odstavným, způsobila, že zácpa dosahovala až jak na D11, tak na D10. A tak jsem se na příjezdu do kanceláře trošku opozdil. Ale kromě toho, že mi byla trošku zima, takže to bude chtít teplý čaj, návrat z dovolené zatím nic nestihlo "zkazit". Naopak, překvapila výzdoba u jednacího stolečku v kanceláři, díky, Karolino.
Nebo "do normálu" či všedního resp. jinak pestrého" života? Kdosi prý řekl, že Bůh nejprve stvořil ostrov Mauritius a život na něm, aby podle něj vytvořil ráj. Takže i takový by mohl být pohled na situaci v tomto čase. Faktem ale zůstává, ať je to , jak je to, že všechno jednou končí. Tou poslední tečkou naší druhé "letní dovolené byl let EK 139 Dubai - Praha Airbusem A380-800, který přistál v poledním čase za venkovní teploty 2°C (docela šok po těch 10 dnech v teple) na letišti v Praze. Teď ještě něco přes stovku kilometrů po čtyřech kolech směrem na východ a budeme definitivně už muset říci, že to byla další z kategorie nezapomenutelných dovolených. P.S. Nabídka palubního baru ve výšce 11 km nad zemským povrchem byla opravdu bohatá, ale řidič auta ji nemá možnost ocenit, neb letadlo letí poměrně rychle a přijít "o papíry" se riskovat nevyplatí. Každopádně i bez toho opět excelentní služby Emirates, to cappuccino dopadlo a bylo vynikající, což ode mne, jako čajomila, zní sice trochu mimo, když jsem si čaj nechal až na doma. Určitě by ale byl taky skvělý.
