Po krátké cestě na místo srazu, kde jsme se setkali s dalším průvodcem a třinácti účastníky dnešního výstupu jsme obdrželi drobné instrukce na cestu a rovnou vyrazili směr vrchol, abychom se na něj dostali ještě než vycházející Slunce tu cestu patřičně "zahřeje" :-) Hned zpočátku se zřejmě proto nasadilo poměrně ostřejší tempo, ale jelikož na první části cesty, tj. k jižnímu výběžku, bylo několik míst na výhled a pořízení fotografií, dalo se i občas trochu vydechnout :-) První část cesty potvrdila informaci od delegátky Renaty, dá se sem v podstatě až ke žluté tabuli před vstupem do té druhé, tj. skalní části, v podstatě vyjet autem. A nemusí být úplně terénní :-) U tabule byl delší odpočinek, mj. i proto, že výhledy odsud jsou do více stran, takže zájemci o foto si na vhodné místo museli chvilku počkat, než jej budou mít pro sebe. Pak už následovaly instrukce, tedy k cestě nahoru maximálně využít kameny, skalní výčnělky (vyhnout se místům s hliněným prachem), jít co nejblíže ke skále a raději se více přidržet rukama než někde balancovat. Jeden průvodce půjde první a druhý na konci skupiny. A tak jsme vyrazili. Díky suchu byla cesta v dobré kondici a my jsme se snažili o totéž. Pravda, byla místa, která nebyla úplně jednoduchá, s tím přidržováním to taky nebylo jen o dvou případech, ale nakonec jsme se na ten vrchol, kde je umístěn i kovový kříž, zdárně dostali, aby nás za to odměnily úžasné pohledy na celý poloostrov a hlavně na podmořské "vodopády" vytvářené vodními proudy mezi dvěma částmi korálového atolu. K vrcholu ještě dodám, že se nejedná o ten hlavní, ten je na seznamu památek UNESCO a přístup na něj mají jen místní ochránci přírody, ale o ten boční jižní. A právě z cesty na úplný vrchol pořídil tu úžasnou skupinovou fotku jeden z našich průvodců. Při pobytu nahoře se nám celou dobu honily myšlenky, jak to "dáme dolů", neb pohled z jedné ze skalních pasáží u samého vrcholu směřoval v podstatě přes hranu dolů do moře a na úzkou cestičku bylo třeba sestoupit asi z metru a půl přes hranu. Ale když přišel čas odchodu, dostalo se nám instrukcí, jak se se sestupem vypořádat, a hlavně, ta první "problematické místo se dalo obejít od vrcholu druhou stranou - byť stejně prudkou, ale se skálou po obou stranách. A tak pamatujíce si všechna doporučení a v na několika místech raději skoro "po zadku" jsme se dostali z té horní části zpět dolů k tabuli. A tam už po doplnění tekutin a trochy energie to bylo o návratu k autu. Ve srovnání s tou horní částí vlastně o procházce po téměř rovné prašné cestě. Takže jsme ji využili k popovídání si o tom, jak je to teď u nás a u nich, myšleno na Slovensku, neb jsme se tam potkali s párem Slováků. Přitom jsem trošku ztratil na "ostražitosti", takže sice fotoaparát zůstal sice bez poškození, ale trošku to odneslo pravé koleno, což znamená, že s koupáním ve slané vodě to bude po následující dva dny jen přiměřeně. Prostě zapomněl jsem, že mám koukat na cestu i na této zdánlivé rovině :-) Ale zážitek? Ten to nezměnilo a ani nezmění. Naprosto úžasné a hlavně bylo to v některých chvílích taky o něčem uvnitř, neb z našeho pohledu to byla opravdu velká výzva a my jsme ji dali společně jak nahoru tak i dolů! P.S. V místech, kde jsem měl zaměstnány nohy i ruce, jsem holt žádné foto pořídit nedokázal, ale i tak jsou obrázky, byť fotoaparát umí dobře zkreslit výškové poměry, dostatečně vypovídající o tom, že to bylo "výživné" :-)
Po krátké cestě na místo srazu, kde jsme se setkali s dalším průvodcem a třinácti účastníky dnešního výstupu jsme obdrželi drobné instrukce na cestu a rovnou vyrazili směr vrchol, abychom se na něj dostali ještě než vycházející Slunce tu cestu patřičně "zahřeje" :-) Hned zpočátku se zřejmě proto nasadilo poměrně ostřejší tempo, ale jelikož na první části cesty, tj. k jižnímu výběžku, bylo několik míst na výhled a pořízení fotografií, dalo se i občas trochu vydechnout :-) První část cesty potvrdila informaci od delegátky Renaty, dá se sem v podstatě až ke žluté tabuli před vstupem do té druhé, tj. skalní části, v podstatě vyjet autem. A nemusí být úplně terénní :-) U tabule byl delší odpočinek, mj. i proto, že výhledy odsud jsou do více stran, takže zájemci o foto si na vhodné místo museli chvilku počkat, než jej budou mít pro sebe. Pak už následovaly instrukce, tedy k cestě nahoru maximálně využít kameny, skalní výčnělky (vyhnout se místům s hliněným prachem), jít co nejblíže ke skále a raději se více přidržet rukama než někde balancovat. Jeden průvodce půjde první a druhý na konci skupiny. A tak jsme vyrazili. Díky suchu byla cesta v dobré kondici a my jsme se snažili o totéž. Pravda, byla místa, která nebyla úplně jednoduchá, s tím přidržováním to taky nebylo jen o dvou případech, ale nakonec jsme se na ten vrchol, kde je umístěn i kovový kříž, zdárně dostali, aby nás za to odměnily úžasné pohledy na celý poloostrov a hlavně na podmořské "vodopády" vytvářené vodními proudy mezi dvěma částmi korálového atolu. K vrcholu ještě dodám, že se nejedná o ten hlavní, ten je na seznamu památek UNESCO a přístup na něj mají jen místní ochránci přírody, ale o ten boční jižní. A právě z cesty na úplný vrchol pořídil tu úžasnou skupinovou fotku jeden z našich průvodců. Při pobytu nahoře se nám celou dobu honily myšlenky, jak to "dáme dolů", neb pohled z jedné ze skalních pasáží u samého vrcholu směřoval v podstatě přes hranu dolů do moře a na úzkou cestičku bylo třeba sestoupit asi z metru a půl přes hranu. Ale když přišel čas odchodu, dostalo se nám instrukcí, jak se se sestupem vypořádat, a hlavně, ta první "problematické místo se dalo obejít od vrcholu druhou stranou - byť stejně prudkou, ale se skálou po obou stranách. A tak pamatujíce si všechna doporučení a v na několika místech raději skoro "po zadku" jsme se dostali z té horní části zpět dolů k tabuli. A tam už po doplnění tekutin a trochy energie to bylo o návratu k autu. Ve srovnání s tou horní částí vlastně o procházce po téměř rovné prašné cestě. Takže jsme ji využili k popovídání si o tom, jak je to teď u nás a u nich, myšleno na Slovensku, neb jsme se tam potkali s párem Slováků. Přitom jsem trošku ztratil na "ostražitosti", takže sice fotoaparát zůstal sice bez poškození, ale trošku to odneslo pravé koleno, což znamená, že s koupáním ve slané vodě to bude po následující dva dny jen přiměřeně. Prostě zapomněl jsem, že mám koukat na cestu i na této zdánlivé rovině :-) Ale zážitek? Ten to nezměnilo a ani nezmění. Naprosto úžasné a hlavně bylo to v některých chvílích taky o něčem uvnitř, neb z našeho pohledu to byla opravdu velká výzva a my jsme ji dali společně jak nahoru tak i dolů! P.S. V místech, kde jsem měl zaměstnány nohy i ruce, jsem holt žádné foto pořídit nedokázal, ale i tak jsou obrázky, byť fotoaparát umí dobře zkreslit výškové poměry, dostatečně vypovídající o tom, že to bylo "výživné" :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat