Návrat do všední reality

Už žádná „opulentní snídaně“ v osm, žádný výhled na moře pod deštníkem slunečních paprsků, prostě tradiční budíček v pět, lehká snídaně a tradáááá do Prahy na poslední pracovní den července. A aby ten rozjezd byl postupný, o tom hned byla červená na přejezdu v Dobřenicích, poté téměř 20 km ujetých v obousměrném provozu na D11 a hlavně od nájezdu na Štěrboholskou radiálu až po Průmyslovou ulici v podstatě „parkování za jízdy“. Přežít den v tom „betonovém pekle“ kancelářských budov na Brumlovce (pro zvědavé toto označení je odvozeno od horka, ne od atmosféry a podmínek :-) ) se docela dalo, když člověk nemusel opustit budovu, což mi zajistila „krabička s produkty z domácí sklizně“ k doplnění energie a tekoucí voda v kuchyňce. Mimochodem to druhé nebyla týden před Thassosem vůbec v naší budově samozřejmost díky nějaké závadě na rozvodech. Ale přestože to byl poslední pracovní den, tedy příprava na uzávěrku, výkazy, navíc s několika resty vzniklými během dovolené, nakonec dobrý. Co potěšilo, byly i dva nové květy vistárie a do své plné krásy a hlavně pálivosti vybarvující se chilli papričky. Už teď se kolem nich třeba pohybovat velmi opatrně, neb tato odrůda Bhut Jolokia nebo i jinak Ghost chilli dosahuje pálivosti až 1 041 427 jednotek Scovilleovy stupnice (SHU) a byla až do r. 2007 uznávána jako nejpálivější paprička světa. Pozn. Pro srovnání stran pálivosti se nyní uvádí jako nejpálivější chilli omáčka Mad Dog 357 No.9 Plutonium s cca 9 000 000 jednotkami, přičemž nám známé Tobasco má 30 000 – 50 000 těchto jednotek (Wikipedia 2018). Takže nám za oknem roste něco téměř 21x pálivějšího než známé Tobasco, se kterým už se musí opatrně po kapkách!!! V podstatě tedy biologická zbraň :-).

Thassos 2018 je již historií, byť čerstvou

A je to tady, slíbené ohlédnutí se za naší letošní dovolenou na řeckém ostrově Thassos. Hlavně je to ale příležitost, jak se již z domova podělit o nějaké další dojmy či obrázky, na které se průběžně „nedostalo“.Tím hlavním je sdělení, že náš návrat po řadě let do Řecka, tentokrát do takového, jehož návštěvnická klientela přijíždí hlavně ze sousedních zemí, jak bylo možno poznat i z registračních znašek vozů (převážně ze Srbska, Rumunska a Bulharska), se vydařil a v jeho poznání jsme se zase o kousek posunuli. Milým překvapením, neb k řeckým ostrovům patří většinou vyšší cenová hladina, byly i místní ceny v tavernách, kde jsme se nejen v pohodě vešli do „obvyklého limitu“, ale většinou toho ještě bylo více než na minulých pobytech. Jen cena těch úplně čerstvých, tedy ráno nalovených ryb, připomínala drahotu jako jinde. Zajímavým zážitkem byl rozhodně i trajekt, neb zatím jsme jej okusili jen ve Skandinávii a tento byl něco mezi těmi, co tam jezdí po fjordech a těmi pomalejšími loděmi přes moře, takže ten „kousek“ dal Thassos III s doprovodem pořádného hejna racků za 45 minut. Slunce zde zapadalo za pevninu, stejně tak i vycházelo, přesto opět každodenní krásný zážitek včetně občasného, tedy když byl vidět, Athosu – nejvyšší hory na poloostrově Chalkidiki. Jinak resort Alexandra Beach, byť pro větší počet rekreantů, ale vše umístěno tak, aby to bylo pro všechny v pohodě, byla fakt dobrá volba. A to po všech stránkách, tedy i se spoustou zeleně mezi, navíc po obvodu části resortu se zeleninovou a ovocnou zahradou, takže jsme se měli možnost setkat se nejen s prací zahradníka, ale posléze i s jeho produkty na bohaté tabuli místní restaurace Elia. Tam to bylo kouzelné nejen nabídkou, ale i prostředím, tedy obsluhou a hlavně místy s pohledem na moře, na které jsme v podstatě měli štěstí téměř při každé naší návštěvě. Jelikož resort měl na obě strany po necelém kilometru chůze menší městečko (Potos) či vesničku (Pefkari), tak nebylo pro doplnění zážitků třeba řešit další výlety kromě jediného, a to okolo celého ostrova za některými dalšími zajímavými místy. Koupání na dvěma výběžky uzavřené oblázkovo písčité pláži bylo super, zejména ten cca 50 m dlouhý plovoucí chodník překonávající několik drobných skalnatých míst na dně mělké části pobřeží. Jen ta voda mohla být o malinko chladnější, ale to si myslel asi jen jeden z deseti rekreantů :-). A co hlavně, pokud si člověk odmyslí občasnou hlučnější konverzaci kolem a bere v úvahu, že je to vůči rodinám s dětmi přátelsky nakloněný resort, tak pohoda a klid. A abych neležel jen na lehátku, což v podstatě jsem si ani nepřipouštěl, byť žádné jiné zvláštní plány letos nebyly, stačilo mi k „doplnění“ si to kolem trošku obhlédnout, něco ochutnat, nafotit a hlavně pobyt strávit v klidu a pohodě, aby se cíl dovolené vrchovatě naplnil. Navíc vycházka za výběžek za Potosem, protože byla většinou po silnici, mi trošku připomenula naše putování k nuraghu na Sardinii, ale zde jsem s tím už počítal a věděl, do čeho jdu :-).Takže taky paráda. A k ostatním místům? Hlavní město ostrova, který má něco přes 16 tisíc obyvatel, je Limenas. Mezi dominanty patří větší přistav, Agora se starými vykopávkami - zbytky antického divadla a  Akropole a kousek vedle umístěným kostelem a archeologickým muzeem. Stačila krátká návštěva a pár obrázků do fotoaparátu, aby si člověk do „sbírky“ zajímavých řeckých míst zařadil i toto. Dalším místem byla horská vesnička Panagia se svým pravoslavným kostelem, vodou z pramene lásky, která hlavně v tom vedru osvěžila, neb tu druhou její vlastnost, tedy to probuzení lásky v tom, kdo se jí napije, nelze ověřit hned, ale prý až po roce, po který má voda tuto „moc“ resp. působí. Zajímavá zde byla i návštěva u rodiny Sotiros, výrobců místního olivového oleje kategorie extra virgin a výrobků z oliv a dřeva olivovník.  Je to docela fuška dostat z těch oliv ten olej. A že jich je na to třeba. Mezi navštívenými místy nechyběla ani vesnička Alikes (Aliki) s pozůstatky pozůstatky antického chrámu, starého přístavu, se dvěma krásnými plážemi i pozůstatky původního mramorového lomu, mimochodem velmi ceněné komodity z tohoto ostrova, ani ženský klášter Archanděla Michaela, tyčící se na na vysoké skále s krásným výhledem na moře. Ten doplnil „množinu“ námi navštívených památek tohoto druhu a trošku připomenul i návštěvu kyperského kláštera Kykos. Ne tím zlatem, tady žádné nebylo, ale tím striktním dodržováním „ústrojové kázně“. Při vstupu do kláštera se totiž všichni museli zahalit do pestrobarevných sukní, plédů a většinou šedivých kalhot, aby nic „zapovězeného“ nikomu nekoukalo a zřejmě ani nerušilo resp. nevyvedlo obyvatelky kláštera z jejich obvyklého klidu. V tom vedru, co bylo, by ani nebylo divu :-). Fakt, že nám to slušelo a docela jsme se i v tom oblečení tu bavili. Na druhou stranu úžasné zastavení s uvědoměním si pomíjivosti všeho kolem nás, byť ani zde čas úplně zastavit nelze. S tím už jsme si spojili fakt, že neděle byla zde tím posledním pobytovým dnem, zítra už jen balení a chvilku na pláž, abychom v poledne nastoupili na cestu domů. Takže nezbylo než konstatovat, že i návštěva těchto míst naplnila vrchovatě naše očekávání od pobytu na Thassosu, kde to byl i čas určitého zastavení se či zamyšlení do budoucna a hlavně uvědomění si, že čas se sice zastavit nedá, ale na jeho vlně je stále co prožívat. A abych nezapomněl, taky co ochutnávat :-)

Vítr v zádech

Po startu jsme chvilku kličkovali v bouřkových oblastech nad Balkánem, abychom poté dostali do zad příznivý vítr a proti plánovanému příletu v17.50 hod. přistáli v Praze o více než dvacet minut dříve. Ale kufry, ty nezklamaly. Ty nám přijely jako obvykle mezi těmi posledními. Ale pořád to bylo v čase lepším než kdybychom přistáli v plánovaném čase. Teď rychle na Parking A SMART,  podívat se, jak auto přežilo na střeše těch osm dní (při příjezdu do něj nebylo jediné volné místo v devíti krytých patrech, takže nezbylo než na střechu) a pak vyrazit přes Prahu směrem k domovu. Snad nám rekonstrukce v Praze a na D11 budou milostivy a nestrávíme čas v nějaké koloně, aby se člověk stihl dát dohromady na zítřejší ranní návrat do Prahy. P.S. V následujícím příspěvku se sice ještě vrátím k naší dovolené na Thassosu, ale už teď nemohu říci nic jiného než naprostá spokojenost a byť trvala jen osm dní, dostatečný relax.

Letadlo na cestu domů právě přistálo

Cesta na letiště proběhla s přihlédnutím k tomu vedru, kdy klimatizace v autobuse nestíhala, poměrně v pohodě. A když tu máme letadlo, tak to znamená, že pokud je vše pro náš odlet připraveno, že bychom mohli odletět plus/minus včas. Ale při odbavení, které tu dnes opravdu probíhalo neskutečně a nakonec jej museli posílit ještě o jednu přepážku, moc z nás nevěřilo, že se to do odletu v plánovaném čase stihne. A to jsme byli jediné letadlo, které tu široko daleko odbavovali. Pokud za námi už nikdo nebyl, tak jsme byli odbaveni jako předposlední a tomu odpovídalo i usazení v letadle. Tak snad když jsme šli poslední, tak by nám zase mezi prvními, pokud nepřehodí pořadí vozíků při nakládání kufrů do letadle, mohly v Praze přijít kufry mezi prvními. Uvidíme, nezbývá čekat, až nás vyzvou k nástupu do letadla zde praktikovaným způsobem "pešky k letadlu".

A nakonec i check-out

Rozlučka s mořem a pláží, dobaleny kufry, uhrazen hotelový účet, poslední obrázky z areálu a kufry připraveny v recepci, aby jakmile přijede autobus, nás doprovodily na letiště. Doufám, že se s nimi setkáme i v Praze na letišti :-) P.S. Bylo tu opravdu krásně a nejen jednotlivé zážitky, ale i celá atmosféra našeho pobytu zde budou patřit k těm nezapomenutelným. Teď si ještě užít cestu domů a věřit, že zítřek nebude tím dnem, který tu pohodu hned přemaže :-)

Teď ještě na chvilku na pláž

I místní snídaně se už zařadila mezi "položky", které se tu už nebudou opakovat, takže zbyla už jen ta poslední, pláž. Na tu máme dnes necelé dvě hodiny. To abychom zvládli odhlášení a byli připraveni na odjezd na letiště.

Probuzení do cestovniho dne

Byť vlastní cestování domů začne až v poledne, už s tím člověk nějak žije hned od rána, když něco málo jsme si nachystali už po večeři po návratu z poslední procházky v areálu resortu.  P.S. Ale jak to tak po ránu  vypadá, tak počasí tomu dá ještě chvilku zapomenout, takže před jedenáctou z pláže, dobalit, odhlásit se z hotelu a v poledne bus směr Limenas na trajekt a pak na letiště v Kavale.

Všechno jednou končí

A tak něco už tu bylo naposledy. S mořem bude "rozlučka" dopoledne, abychom pak už jen dobalili kufry,  v recepci vyrovnali účet a poledním autobusem se v Limenasu nalodili na trajekt a přes Keramoti dorazili po druhé hodině na letiště v Kavale, odkud to budou od odlepení kol letadla od startovací dráhy cca dvě hodiny letu do Prahy. Po návratu do resortu už to bylo jen o krátkém odpočinku před večeří, takže moře dnes opravdu nebylo. Teď už další poslední "položka" našeho pobytu - večeře. P.S. K zapadajícímu se Slunci přidávám ještě pár obrázků z dnešního cestování pořízených přes okno autobusu.

Archangelos Monastery (Thassos, Greece)

A poslední zastávkou dnešní okružní jízdy už byl místní nejznámější klášter, kláštěr Archangela Michaela, který se otevírá veřejnosti jen na chvíli, a to vždy po 16.00 hod. a s možností prohlédnout si jen jeho dvě místnosti a nádvoří. Sice jsme si pár minut počkali, ale nelitovali jsme. Fotografovat se nesmí jen uvnitř, ostatní platí  (viz cedule před vstupní branou) hned za vstupní branou.  P.S. Oblékli si nás tu sami. Sice jsme měli věci s sebou, ale ani v těch by jeden z nás dvou neprošel. Zahalená ramena a kalhoty nestačí - prostě buď dlouhá sukně, nebo nic. Jak nám to slušelo, budou moci posoudit ale jen naši nejbližší. Rozhodně nic pro tyto veřejné stránky :-)